Není voda jako voda

Během letošního parného léta měli výrobci balené vody dozajista důvod k radosti. Spotřeba vody ve všech podobách rostla a obchody nestačily plnit vyprazdňující se regály. Lidem bylo v podstatě jedno, jaký druh vody kupují, zvláště když teploměry atakovaly čtyřicítkovou hranici. Nyní již tak šílené teploty nehrozí, a každý se může při výběru balené vody lépe rozmyslet, co vlastně kupuje. Pro lidský organismus je přirozeně nejlepší taková voda, která je přímo z lůna přírody, neobsahuje žádné nežádoucí prvky a sloučeniny a neprošla žádnou chemickou úpravou. Zkrátka taková „živá" voda.

Ne každý si při návštěvě supermarketu uvědomuje, jaké rozdíly mezi jednotlivými skleněnými či PET lahvemi s vodou vlastně jsou. Řada lidí se orientuje vyloženě podle ceny, toho, zda je voda perlivá, neperlivá nebo ochucená a možná jen tuší, že třeba „minerálka" má v sobě nějaké ty minerály.  Nabídka je přitom velmi rozmanitá a záleží na tom, čemu dáváme přednost.

Etiketa - studnice informací

Oficiálně se balené vody dělí do čtyř kategorií, přičemž na etiketě výrobku musí být příslušná kategorie uvedena. Zdrojem základních informací se všemi důležitými rozlišovacími údaji je vždy etiketa na výrobku. Ačkoliv to již bylo mnohokráte opakováno, dle leckdy naivního chování spotřebitelů musíme znovu zdůraznit: čtěte je! Pavel Vacek, ředitel výrobního závodu Toma Natura v Teplicích nad Metují, k tomu dodává: „Etikety pramenitých, minerálních a kojeneckých vod musí například obsahovat lokalitu, ze které voda pochází, název zdroje a údaje o složení.  Najdete zde také expirační dobu či další pokyny, jako třeba nutnost uchovávat vodu v chladu či do určitého stupně teploty.  Měly by zde být zaznamenány i technologické úpravy vody (odželeznění, sycení oxidem uhličitým apod.)"

Balená pitná voda je jako kohoutková

Úplně nejníže na pomyslném žebříčku stojí tzv. pitná balená voda, kdy si nepozorný zákazník v podstatě draze platí za plastový obal a obyčejnou vodu, podobnou té z kohoutku. Může být i mírně cítit po chloru. Jinými slovy to znamená, že tato voda mohla být upravována i chemicky a lze ji dodatečně obohacovat o minerální látky.  To pak musí být uvedeno na obale.  Jistě, je zdravotně nezávadná, ale doma v kuchyni by ho vyšla mnohem levněji. Jako náhradní vodu ji lze doporučit zejména tehdy, když vám přestane téct voda nebo potřebujete vzít vodu třeba na chatu, kde není z čeho vařit.

Minerálka je od slova minerál

Jiná situace je u již zmiňovaných přírodních minerálních vod. Řada lidí používá výraz „minerálka" jako všeobecný název pro všechny balené vody, aniž by si uvědomovala rozdíl. Určitě jste někdy slyšeli větu: „...a kup také nějaké minerálky." Minerální vody pochází z kontrolovaných a schválených podzemních zdrojů a pro jejich úpravu nesmí být použit žádný způsob, který změnil charakter jeho složení. Povolené je např. odželeznění, odsíření, UV filtrace nebo sycení oxidem uhličitým. Tyto vody obecně obsahují významnější množství minerálních látek. Proto je nutné věnovat pozornost, jaký prvek je v dané minerálce zastoupen a myslet na zlaté pravidlo „všeho s mírou". Pro každodenní pití jsou vhodné slabě mineralizované vody s obsahem minerálních látek do 500 mg/l. Vody s vyšším obsahem by se měly kombinovat s jinými nápoji a ty s obsahem nad 1500 mg/l je vhodné konzumovat jen výjimečně. Ne každému také může vyhovovat leckdy specifická chuť některých značek, která vyplývá právě ze zvýšeného obsahu konkrétních minerálů.

Vody z podzemních pramenů

Velmi oblíbené jsou v poslední době pramenité vody, dříve také nazývané stolní. Jde o kvalitní a sledované vody z podzemních chráněných zdrojů, které mohou být rovněž upravovány pouze stanoveným způsobem. „Některé prameny se tedy různě filtrují, zbavují síry, manganu, arzenu či železa a ozařují (to platí i pro minerální vody), aby se vyhovělo přísným kritériím a limitům, stanovujícím obsah dusičnanů a organických látek. Zde je tedy rovněž dobré věnovat pozornost výběru, protože ty skutečně nejkvalitnější přírodní vody jsou „živé" a nepotřebují úpravu vůbec žádnou," poznamenává Pavel Vacek.

Voda pro kojence

Kojenecké vody mají velmi nekompromisní limity na obsah nežádoucích látek a minerálů, které by mohly miminkům škodit. Obsah dusičnanů nesmí překročit 10 mg/l, sodíku 20 mg/l a minerálních látek nesmí být víc než 500 mg/l. Kojenecké vody rovněž nelze při výrobě nijak upravovat, maximálně se smí ozařovat UV paprsky, což ale musí být uvedeno na obalu. Kojenecké vody smí být jako ostatní balené vody syceny pomocí CO2, ale pokud obsah přesahuje 0,5 g/l, je voda pro kojence nevhodná a oxid uhličitý se musí odstranit varem.

Ještě jednou etikety

Dobrá rada na konec. Při nákupu jakýchkoli balených vod sledujte na etiketě datum spotřeby. Čím starší balená voda je, tím se zvyšuje riziko kvality.  U minerálek se bohužel díky změnám ve vyhlášce nemusí uvádět celkový stupeň mineralizace a je proto potřeba pečlivější volba s ohledem na potřeby organismu. Pozornost také věnujte tomu, jak byly vody skladovány. Lahve kdesi u venkovního stánku vystavené teplu a slunečnímu svitu byste raději kupovat neměli.