Život s tebou? Z pohádky zbyl jen řev, výhrůžky a policajti!

Před chvílí mi volal bývalý manžel a brečel: „Evi, jsem na tom špatně, v lednu se dozvím, jestli mi uříznou nohu... jestli jo, tak se oběsím!" Víc neřekl, pro pláč nemohl mluvit.

Hned jsem volala známému a vyzvídala, co se děje. „Je prostě nemocný, zacpávají se mu cévy. Vždyť víš, že bez cigára a pití se neobejde!" dostalo se mi vysvětlení. Vzalo mě to.

 Foto: Já se zase naučila mít život ráda a raduju se z každého dne

Setkání v parku

A tak tu sedím a vzpomínám na chvíle, kdy jsme se poznali. Já, rozvedená mamina dvou malých dětí, jsem pravidelně chodila do parku, kde si děti rády hrály. Jednou ses vedle nás posadil ty a pozoroval jsi nás. Dětičky hned začaly kolem tebe kroužit. Klukovi upadlo kolečko u autíčka a ty jsi ho ochotně začal spravovat. Druhý den jsi přišel znovu a dali jsme se spolu do řeči. A tím to všechno začalo. Láska... Svatba... Nádhera, která trvala šest let. Byl jsi hodný a dokonalý manžel, narodil se nám syn, moje děti ti říkaly táto."

Ztracené peníze

Jenže nic netrvá věčně. Umřela ti máma, což byla ta nejlepší ženská, co znám, pak přišla naše slavná sametová revoluce a s ní i novinka - automaty. Ty tě změnily. Z táty, na kterého jsem se ve všem mohla spolehnout, se stal idiot. Nejdřív jsi hrál tajně, když jsem šla na odpolední. Doma jsi mi tvrdil, že jsi ztratil výplatu, a já ti věřila. Jenže pak se začaly ztrácet peníze i v bytě a vyvrcholilo to tím, že jsem tě přistihla, jak vybíráš dětem kasičky. Přiznal ses a slíbil, že hraní necháš. Sliby chyby.

Řev se sekyrkou

Ze začátku jsem si pro tebe do hospody párkrát zašla, prosila tě i vyhrožovala. A vidím to jako dnes, jak tam stojíš, pivo nad bednou a oči rozzářené na svého blikavého přítele. Mně jsi věnoval jen prázdný pohled. Šlo to pak rychle, prodával jsi všechno, co mělo nějakou cenu, a byl jsi víc a víc agresivní. Výhrůžky, řev, policajti, záchytka. Pamatuješ, jak jsi jednou vzal sekyrku a dobýval ses na naši doktorku, že ji zabiješ? Volala z okna do nočního sídliště o pomoc, takže všichni lidi z okolí měli o zábavu postaráno. Její řev a rány sekerou do dveří se nesly tmou a vypadalo to jak scéna z nějakého hororu.

Chudáci děti!

Také Vánoce nemám ráda. Stále tě vidím, jak stojíš v okně ve 3. patře a vyhrožuješ mi, že skočíš. Sousedé a policajti měli díky nám veselý Štědrý den. Náš syn si schoval nožík pod polštář, že mě v případě nouze ubrání. To jsem se dozvěděla až po letech, když už je velký. Dojímá mě to. Děti z tebe byly vyděšené a já je nedokázala uklidnit. Za pár měsíců jsi nás vyháněl z bytu, protože ten byl psaný na tebe, takže opět museli přijet policajti. Musel jsi odemknout, aby si děti mohly vzít oblečení a věci do školy. Co se asi dělo v jejich malých dušičkách? Byla to hrozná doba. Dala jsem ti nějaké peníze, ty jsi pak byt nechal přepsat na mě, aby nám ho nezabavili kvůli tvým dluhům. Ale ani po rozvodu jsi nám nedal pokoj a dělal jsi naschvály.

Z Bartošky starej chlap

Snažím se na to zlé zapomenout, i děti už ti snad odpustily, ale někdy se mi noční můra a strach, co zase vyvedeš, vrací. Pořád to vidím - blikající světla od automatů, řev, policajti, sekera v ruce...  Nakonec jsme se odstěhovali všichni - děti dospěly a začaly žít své životy, ty jsi našel klid ve své rodné vesnici a já se na stará kolena znovu vdala. Občas jsem tě se svým hodným mužem a naším synem jela navštívit. Z Bartošky, jak ti holky říkaly, se stal starej, ošuntělej chlap, kterého zajímají jen cigára a pití. Automaty máš naštěstí daleko, tak jsi s nimi musel přestat. Aspoň něco. Vždyť ty automaty zničily tolik lidí a ty jsi byl jen další oběť!

Teď brečíš...

Přiznávám, že ten telefon od tebe mě rozhodil. Teď brečíš a lituješ se a já bych mohla říct: „Dobře ti tak." Ale člověk nemá vzpomínat jen na to zlé. Vždyť jsme spolu prožili i pěkné chvíle a máme krásného a chytrého syna. Tak ti držím palce, ať se nad sebou konečně zamyslíš a začneš žít jinak, abys nemusel na operaci. Třeba ještě není úplně pozdě. Je mi tě líto, nic zlého ti nepřeju...

Podle vyprávění čtenářky Evy; Foto: Archív čtenářky