Sliboval jsem jí svatbu, a druhý den jsem skončil v cele!

V březnu letošního roku jsem se vrátil z Prahy k tátovi na Moravu a hledal jsem práci ve svém oboru. Chtěl jsem pracovat jako číšník a skutečně jsem narazil na inzerát, který mě zaujal.

Hned jsem tam zavolal, s majitelem podniku jsem se domluvil, že mohu přijet na zkoušku. Práce v útulné lázeňské kavárně v Karlově Studánce se mi líbila, všude čisto, krásná příroda. Byl jsem spokojený a vůbec mi nevadilo, že trávím v práci víc času, než jsem musel. Lázeňští hosté se po čtrnácti dnech střídali a já poznával stále nové lidi. Nemám problém komunikovat s lidmi, takže jsem s kavárenskými hosty vždy prohodil pár slov a oni se do kavárny rádi vraceli.

Okouzlení cizí kráskou

Jednoho dne jsem zrovna připravoval vídeňskou kávu, když za zády slyším ženský hlas. „Prosím vás, mohla bych si objednat?" „Musíte chvíli počkat, prosím, teď mám práci," odpověděl jsem, aniž bych se otočil. Když jsem se ohlédl, díval jsem se do tváře velmi půvabné tmavovlásky, vysoká, štíhlá, úsměv jako sluníčko. Byla tak krásná, až jsem z toho oněměl. Civěl jsem na ni a ona se s úsměvem ptala: „Tak už si můžu objednat? Dala bych si dvě deci bílého a kávu." Usmála se na mě svým neodolatelným úsměvem a já cítil, jak rudnu. Obvykle se mi nestávalo, že by mě nějaká žena takhle vykolejila. Fakt se mi strašně líbila a já se hned chopil příležitosti. „Kdepak máte manžela?" zeptal jsem se, abych zjistil, s kým v kavárně je. Objednávala přece dva nápoje, navíc do lázní obvykle jezdí páry nebo celé rodiny. „Žádný není," odpověděla a šla si sednout ke stolu. Když jsem jí nesl kávu a víno, seděla opřená o židli, oči zavřené. „Relaxujete? Nechci vás rušit," řekl jsem a opatrně před ní položil sklenici a hrnek kávy. Přiznala mi, že je v lázních poslední den a že si ho chce náležitě a v klidu vychutnat. V té chvíli v kavárně skoro nikdo nebyl, a tak jsem se jí zeptal, jestli si k ní můžu na chvíli přisednout a popovídat si. Nebyla proti.

Společná noc při svíčkách

Seděli jsme asi hodinu, povídali jsme si, pořád jsme se něčemu smáli. Dokonce jsme si začali tykat. Měl jsem pocit, že ji znám už dlouho. Pak se Míša zvedla, že musí na večeři. Nechtěl jsem, aby naše setkání takhle rychle skončilo, a tak jsem ji pozval znovu do kavárny. „Až večer v deset zavřu, můžeme si spolu ještě dát láhev dobrého bílého." Byl jsem rád, že souhlasila. Náležitě jsem se na večírek připravil, prostřel jsem stůl, zapálil svíčky, připravil vychlazené víno. Prostě romantika. Seděli jsme spolu do půlnoci, povídali si, dost jsme si o sobě vyprávěli. „To je škoda, že už musím zítra odjet," řekla mi pak Míša a já to cítil stejně. Přál jsem si, aby naše první společná noc nikdy nekončila, ale únava byla silnější než my. Byl čas jít spát. Míšu jsem doprovázel k penzionu, cesta za svitu měsíce a pouličních lamp byla tak romantická! Drželi jsme se za ruce, líbali se. Pak jsme si vyměnili telefonní čísla a já se vrátil zpátky do restaurace. Už nemělo cenu, abych jel domů. Když jsem usínal, pořád jsem na Míšu myslel. Úplně mě okouzlila.

Zamilovaný až po uši

Ráno v sedm mě probudil telefon. Míša. „Chci tě ještě vidět, než odjedu," řekla mi a za chvíli přiběhla do kavárny. Měli jsme na sebe ještě hodinu a půl, a tak jsme si udělali ranní procházku. Vyrazili jsme lesa k vodopádům a užívali jsme si jeden druhého. Pak Míša navrhla, abych za ní přijel na víkend do Ostravy. Slíbil jsem, že si to v práci nějak zařídím a určitě přijedu. Vložila mi do dlaně svůj prstýnek a řekla: „Dáš mi ho, až za mnou přijedeš." Věřila mi, že ji nezklamu,  a to já neměl v úmyslu. Byl jsem zamilovaný až po uši. Během týdne jsme si pořád volali a psali esemesky. Strašně se nám stýskalo. Já se nemohl dočkat, až ji zase sevřu v náručí. Konečně jsem vystupoval v Ostravě z autobusu a Míša mi běžela naproti. Přivezl jsem jí její prstýnek a kytku a celý víkend jsme se od sebe nehnuli. Bylo nám spolu tak dobře! A tak začala naše velká láska. Přes týden jsme si volali, o víkendu jsem jezdil za Míšou k ní domů. Udělal bych pro ni všechno, kupoval jsem jí dárečky, zval ji na večeře, jezdili jsme na výlety. Jenže výplata mi najednou nestačila a já byl pomalu bez peněz. Nechtěl jsem se shodit, a tak jsme to vyřešil tak, že jsem si začal brát peníze z tržby. V noci po práci jsem chodil hrát ruletu a vyhrané peníze jsem pokladny vždycky vrátil a ještě mi zbylo. Asi měsíc se mi opravdu dařilo. Míša říkávala, že je se mnou v sedmém nebi. Že takový vztah ještě nezažila. Dopřál jsem jí všechno, nač si pomyslela.

Průšvih v práci

Jednoho dne jsem jí navrhl, že poletíme na dovolenou k moři. Věřil jsem, že peníze na zájezd prostě vyhraju v ruletě. Musím! Míša byla nadšená, protože u moře ještě nikdy nebyla. „Strašně se těším," řekla mi do telefonu a já hned po zavíračce vzal peníze z tržby a pospíchal na ruletu. Jenže ten večer jsem měl smůlu. Všechno jsem prohrál, zůstal jsem úplně bez peněz. Vůbec jsem nevěděl, co dělat. Když majitel kavárny přišel na to, že jsem ho okradl, vyhrožoval mi, že na mě podá trestní oznámení. Moje výmluvy a omluvy ho nezajímaly, vyhodil mě na hodinu. Byl jsem zoufalý, ale Míše jsem se styděl říct pravdu. Řekl jsem jí, že mě šéf vyhodil, protože šetří a snižoval počet lidí z personálu. „Tady v Ostravě je práce dost," chlácholila mě. „Víš co, nastěhuješ se ke mně. Zkusíme spolu žít," navrhla a já byl šťastný. Byly to pro mě ty nejkrásnější dny v životě, usínat a probouzet se vedle osoby, kterou milujete. Práci jsem si skutečně brzy našel, dělal jsem opět číšníka a zařekl se, že už ruletu nikdy hrát nebudu. Že nesmím Míšu zklamat.

Chtěla si mě vzít

Chodili jsme spolu už skoro půl roku a Míša začala mluvit o dítěti. Potěšilo mě to, s Míšou jsem dítě opravdu chtěl. Tím jsem si byl jistý. Jenže v té době přišla obsílka od soudu, že se mám dostavit k výslechu. Byl jsem podezřelý z krádeže v Karlově Studánce. Stál jsem jako opařený, protože od té doby, co jsem prohrál všechny peníze, uběhly už tři měsíce. Pořád jsem váhal, jestli se mám Míše svěřit, nebo ne. Nakonec jsem nad tím mávl rukou a žil životem, který jsem teď měl. Pár dní nato dne mi Míša na internetu ukazovala snubní prstýnky. „Víš, já bych se nejdřív chtěla vdát a teprve pak mít dítě. Chtěla bych být krásná nevěsta," říkala a já bych jí její přání splnil klidně hned. Ani tentokrát jsem jí nepřiznal, že mám problém, nechtěl jsem kazit náš krásný večer. Byl plný vášně a lásky, pro mě nezapomenutelná noc. To jsem nemohl tušit, že poslední. Ráno jsem vstával dřív, měl jsem před sebou cestu k soudu, ale Míše jsem řekl, že máme akci v práci a musím tam být dřív. „Už se těším na večer, až zase budeme spolu," loučila se se mnou Míša ve dveřích.

Čekám na odpuštění

Naivně jsem si myslel, že přijedu k soudu, podám vysvětlení, že mi dají nanejvýš třeba podmínku, že ty peníze budu splácet a nikdo se nic nedozví. Jenže všechno dopadlo jinak. Obvinili mě z krádeže a rovnou ze soudní síně jsem putoval do vazby. Neměl jsem šanci. Je mi z toho všeho tak úzko! Ještě před pár dny jsem plánoval svatbu s nejlepší ženou na světě, chtěl jsem s ní mít dítě a místo sedím v base. V cele mám dost času přemýšlet, jak jsem si kvůli pitomé ruletě zpackal život. Míša se neozvala, i když určitě už zjistila, že jsem zavřený. A že jsem jí lhal a zbořil všechny její sny. Určitě ji to velmi zklamalo. Je mi to moc líto a je mi smutno, když si představím, že už ji nikdy neuvidím, že už ji nikdy nebudu moci obejmout. V životě už se na ruletu ani jiný hazard nepodívám, protože mi vzaly moji životní lásku. Ale třeba ještě mám naději... Každý den usínám s myšlenkami na svou Míšu a doufám, že mi třeba jednou odpustí. Že mě vyslechne a pochopí, jak moc toho všeho lituju. A že ji opravdu strašně moc miluju.

Martin Š.

Připravila: ivavo

Ilustrační foto: Thinkstock