Proč zrovna já mám doma semetriku?

Táta do mě před svatbou hučel: „Nežeň se, ty blbče, na to máš ještě dost času! Kam chvátáš? Užívej si, protože jestli si vezmeš Jitunu, tak máš šlus!"

Jenže já byl zamilovaný jako blázen, navíc jsem měl tenkrát před vojnou a bál jsem se, že by na mě Jituš nepočkala.

Brali jsme se nesmyslně mladí, mně bylo dvaadvacet a Jituně devatenáct, ale já si tenkrát vážně neuměl život bez ní představit. Strašně jsem ji miloval, byla to hodná, citlivá holka, žádné třeštitrdlo ani fajnovka. A když mi kamarádi říkali: „Jen aby jednou nebyla stejná jako její máma," jen jsem si klepal na čelo! Moje Jituš má příšernou matku, to je fakt! Generálka v sukních, která doma velí a nesnese odpor, panička s podivnými manýry a k tomu drbna, největší z naší ulice! Kolikrát mi bylo tchána líto, protože kromě té metrnice měl doma ještě starší dceru Pavlu, a ta už od brzkého mládí vykazovala geny či výchovu své matky!

Byl jsem přesvědčený, že Jituš je úplně jiná, vždycky byla tichá, mírná, pravý opak své mámy a sestry. Proto jsem všem těm, kteří mě před svatbou varovali, trpělivě vysvětloval, že Pavla je metrnice po mámě, Jitka hodná po tátovi. A chápal jsem, že Jitka chce pryč z domova, že se chce vdát a mít svou rodinu, protože u nich doma to často vypadalo jako na bojišti. Její máma prostě neuměla nic vyřešit klidně a bez rozkazů.

 Po svatbě jsme krátce bydleli u našich a byl klid, jenže pak jsem musel na tu zatracenou vojnu a Jituš se vrátila domů. Prý ji matka donutila, aby se nastěhovala zpátky. „Přece nebudeš bydlet u cizích, tady je tvůj domov," přemluvila ji k návratu tchyně, protože ji chtěla mít pod kontrolou. A taky potřebovala doma výpomoc. Starší Pavla studovala a domů jezdila jen občas na víkendy, zatímco Jituš pracovala jako prodavačka v obchodě v našem městě, takže byla mámě po ruce. Navíc se tchyni hodily i peníze, které jí Jituš musela odevzdávat jako příspěvek na domácnost. A když jsem se po roce vrátil z vojny, bylo v jejich domě připraveno horní patro s třemi místnostmi, kam jsme se měli nastěhovat. Nelíbilo se mi to, ale tchyně trvala na svém. „Přece se nebudete tísnit u vašich. Než si najdete něco svého, tak budete tady. Samozřejmě to nebude zadarmo, ale práci oba máte, tak snad bez peněz nezůstanete!" A bylo rozhodnuto.

Totální manželčina proměna

Jituš brzy po mém návratu z vojny otěhotněla a já se těšil na dítě, jenže dennodenní zásahy tchyně do našeho soužití mě otravovaly. Nesměli jsme si doma nic udělat po svém, ani přestěhovat nábytek, natož si koupit jiný, museli jsme hlásit, kam a s kým jdeme, kdy se vrátíme, a víkendy jsme trávili trávit prací na jejich obrovské zahradě nebo „výlety" do supermarketu. Já chtěl jet někam ven, do přírody, nebo jít večer někam posedět, ale tchyně nám naplánovala jiný program. „Žádný vysedávání v hospodě, jen seďte doma! Přijďte se dívat s námi na seriál," zvala nás, protože nekonečné seriály byly její hobby a obvykle jsme při nich museli pomáhat s louskáním ořechů nebo strouháním jablek. Samozřejmě jsem se vzepřel, a výsledek? Šel jsem ven sám nebo s kamarády, zatímco Jituš zůstala doma a pak mi to všechno jaksepatří vyčetla: „Takhle jsem si to nepředstavovala, já tady s mámou a tátou dřu a ty se někde flákáš s kamarády," zlobila se. Matka ji zpracovala, takže výčitky a výhrůžky se u nás opakovaly každý den. S hrůzou jsem zjistil, že ta moje hodná Jituš se mění do podoby své máti, nejen vizuálně, ale hlavně povahou. Nejraději by mě dirigovala od rána do večera a úsměv pro mě měla jen tehdy, když jsem ji o víkendu neochotně dovezl autem na meganákup a všechno to zaplatil. Když se narodila dcera, došlo k manželčině totální proměně. Začala být hysterická a štěkavá, nic jí nebylo vhod. Že prý nosím málo peněz, že prý mám raději hospodu než ji, že prý jsem líný a nechci jí s ničím pomoci. Přesně tohle slýchával celý život můj tchán a teď to padlo i na mě! Měl jsem toho plný zuby a jednu chvíli jsem vážně uvažoval o tom, že se sbalím a zmizím.

Smíření s osudem

Rodičům jsem si mezi řečí postěžoval, ale táta mi řekl: „Já tě varoval, máš, cos chtěl!" A máma dodala: „Zachovej se jako chlap, máš dítě a odpovědnost. Jednou je to tvoje žena, tak se s ní musíš nějak domluvit." A tak se o to snažím už šestnáct let! Vzal jsem si tenkrát máminu radu k srdci a dlouhá léta se snažím domluvit se se svou Jitkou, kdysi tak mírnou holkou, dnes ženskou, ze které mi jde někdy hlava kolem! V podstatě si nepamatuji, že bych byl někdy ve svém manželství šťastný, ale už jsem se s tím smířil. Mám dvě zdravé děti, dceru a syna, a modlím se, aby nezdědily ten „gen" hádavých a věčně nespokojených žen, který moje tchyně předala svým dcerám.

Mám tajný životabudič

S dětmi jsem se vyblbnul, bral jsem je na procházky, na hřiště, na kolotoče, dokud o to stály. Naštěstí jim chtěla Jituš dopřát, takže mi to tolik nevyčítala. Teď už děti vyrostly, dcera mámu nezapře, ale zatím to jde. Kluk hraje fotbal a máme spolu kamarádský vztah. A pak mám své kamarády, svou práci a hospůdku, kam často chodíme se svým tchánem na pivko a rozebíráme tam, kde jsme jako chlapi udělali ve výběru žen chybu. Proč zrovna nás dva obloudily takové semetriky? No jo, vlastně už jsme si na ně zvykli, ale přiznávám, nemít svůj „druhý svět", kam kromě dětí a kamarádů patří několik let také moje tajná láska a můj životabudič - vdaná paní L. - nevím, jak bych to všechno vydržel.

Standa, Podkrkonoší  

Ilustrační foto: ISIFA.com