Pomoc! Nemám svého chlapa!

Naše děti už jsou dospělé, dávno s námi nebydlí, a tak pořád vymýšlím, čím náš manželský život trochu zpestřit.

Vloni koncem léta mě napadlo, že bychom si mohli s mužem někam vyrazit, však už jsme dlouho spolu nikde nebyli. „Prospěly by nám koupele, lásko," volala jsem na manžela. „Zajedeme si na Slovensko do termálních lázní, co ty na to?" Manžel byl zrovna začtený do novin a jen si něco zabručel pod nos. Nadšení z něj tedy nezazářilo, to víte, už má rád své pohodlíčko. Noviny, kafíčko, gauč, televize... Ale já když se pro něco nadchnu, jdu do toho! S pomocí syna jsem všechno zařídila, objednali jsme u cestovky zájezd do termálů, vlastně už začínal podzim, bylo po sezoně a finančně vyšel pobyt velmi výhodně. „Za čtyři dny odjíždíme," hlásila jsem manželovi, který stále nevypadal úplně nadšeně. A tak i děti mi pomohly a snažily se naočkovat taťku k většímu elánu, aby se na dovolenou začal těšit. Já jsem sbalila kufry, připravila něco dobrého na cestu a hurá za výlety a koupelemi.

Všechno vyšlo

Na Slovensku bylo krásně, počasí nám vyšlo, a tak jsme nezaháleli a každý den podnikli nějaký pěkný výlet po okolí. Zbytek dne jsme trávili v termálech. Manžel vypadal spokojeně a já si lebedila, jak pěknou dovolenou jsem zařídila. Podstoupili jsme masáže, rehabilitační cvičení, léčivé koupele, prostě každý den jsme měli hodně nabitý program. Na pokoji jsme měli i televizi, ale tu jsme ani nezapínali, protože jsme usínali dřív, než jsme měli obě nohy na posteli. Prostě jsme byli příjemně unaveni.

Parádní tobogány

Mé pozornosti nemohly uniknout tobogány. Zvláště jeden neobvyklý mě lákal, byl s lodičkami pro dvě osoby. To musí být parádní jízda! Na rozdíl do svého muže jdu do všeho po hlavě a všechno nové chci zkusit, jenže přemluvit manžela k jízdě na tobogánu mi trvalo snad celý den. „Zkusíš to jednou, a když se ti to nebude líbit, tak už nepojedeš," hučela jsem do něj a zároveň ho hecovala: „Přece by ses nebál, taťko!" Nakonec jsem byla úspěšná. A už jsme byli nahoře, sednout, zelený světýlko a můžeme frčet! Paráda! „Jak se ti to líbilo, miláčku? Mně moc!" libovala jsem si, ale žádná odpověď.

Rychle jsem se otočila, jenže manžel nikde. Rozhlížela jsem se kolem dokola, přece není možné, že by zmizel. Nervózně jsem volala plavčici: „Pomoc! Nemám svého chlapa!" Bodrá Slovenka mě odbyla: „Čo vyvaditě, ja už ho nemam desať rokou, a tiež nekričim!" V hlavě mi vířily černé myšlenky: Aby tak někde z tobogánu vypadl? Nebo co když se tam uprostřed zasekl? Pobíhala jsem vylekaně kolem dokola a najednou jsem manžela zahlédla. Pomalu sestupoval ze schodů vedoucích nahoru ke startu. „Kde jsi, prosím tě?" spustila jsem na něj. Přišel ke mně a s klidem mi řekl: „Než jsem stačil nastoupit, tak jsi mi ujela..." Dali jsme si tedy další jízdu a pak ještě znovu a znovu, ale vždycky jsem se předtím ujistila, zda manžel sedí za mnou. Bylo to prima a celá dovolená se nám náramně vydařila. A víte, co mi manžel nedávno řekl? „Pojedeme letos na podzim zase do termálů? To by bylo prima, ne?"

Anička Stempěnová, Karvinsko-Hranice