Po třech manželstvích sama jako kůl v plotě

Poprvé jsme se vdávala z velké lásky. Můj muž studoval v prvním ročníku vysoké školy a čekali jsme dítě.

Hned druhý den po svatbě mi oznámil, že se chce odstěhovat na studentskou kolej, aby prý měl čas a klid na učení. Velmi mě to zklamalo, ale nechtěla jsem se s ním hádat, a tak mi nezbývalo než se s tím smířit. Bydlela jsem v té době u svých rodičů a manžel přijížděl pouze na víkendy, se špinavým prádlem a vidinou, že se konečně nají něčeho lepšího než měl celý týden v menze.

Místo kytky učebnice

Když se nám narodila dcera, přinesl mi do porodnice místo kytky učebnici angličtiny, prý abych se učila. Bylo mi to líto, jako kdyby mi dával najevo, že on je ten chytrý, studovaný, zatímco já hloupá puťka, která má samostudiem co dohánět. Ale uznejte - která z žen má hned po porodu čas a náladu biflovat se slovíčka? Jenže já raději muži nic neřekl, aby se neurazil.

První rozvod

Nechtěla jsem dcerku dávat do jeslí, byla jsem s ní doma, a když jí byl asi rok, našla jsem si práci v jednom baru, abych měla nějaké své peníze. Manžel jako student nic neměl a ještě chtěl kapesné po mně a mně bylo hloupé pořád využívat rodiče. Domů z baru jsem se vracela kolem druhé hodiny v noci, a když dcerka brzy ráno vstávala, už jsem byla také na nohou. Naši ještě chodili do práce, takže jsem byla na všechno sama. Za dva roky jsem byla totálně fyzicky vyčerpaná, zoufale nevyspalá a zklamaná. Manžel nás navštěvoval velmi sporadicky, žil studentským životem a byl mi často nevěrný. Neměla jsem sílu nějak to řešit, o náš vztah bojovat. Když přišel s tím, že už mě nemá rád a navrhl mi, abych já podala žádost o rozvod, vyhověla jsem mu. Rozvedli nás na první stání.

Zase jsem naletěla!

Pár měsíců jsem žila s dcerkou sama. Pak jsme se náhodou seznámila s mužem, sice to nebyl žádný krasavec, ale zdálo se mi, že je hodný a že mě i dcerku má rád. Dostala jsem tenkrát dekret na třípokojový byt, kam jsme se všichni nastěhovali. Začali jsme zařizovat, a to mě moc bavilo. Vždycky jsem měla sklony k umění, ráda maluji, takže vyzdobit náš byteček mi dělalo velkou radost. Pravda je, že veškeré zařízení, nábytek i drobnosti jsem platila jen já. Žili jsme téměř pět let normálním rodinným životem, za ušetřené peníze jsme koupili staré auto, abychom mohli cestovat a jezdit na hory. Někdy v té době mě můj přítel požádal o ruku a já se tetelila štěstím. Ani jsem nepočítala, že bych se ještě jednou vdávala... Bože, jak jsem byla hloupá! Zase jsem naletěla! Mého muže půl roku po svatbě začala pronásledovat kriminálka. Vyšlo najevo, že se dopouštěl podvodů a dalších trestných činů. Zjistila jsem, že žil dvojí život - přede mnou si hrál na skvělého muže, a mezitím kradl a měl i jiný paralelní vztah s jinou ženou. Z vězení mi stále psal, jak mě miluje, jak se polepší a budeme žít zase spolu, ale já už mu nevěřila a podala žádost o rozvod. Jenže měl u mě stálé nahlášené bydliště, takže jsem ho z bytu nemohla vystěhovat. Ani když nás rozvedli. Tehdy jsem dostala strach, co se stane, až se vrátí z vězení.

Pro změnu pijan!

Po krátké známosti jsem se tedy znovu rychle vdala, víceméně z nutnosti. Říkala jsem si, že hůř už být nemůže. Můj třetí muž byl krasavec, kterého mi záviděla každá žena. Bydlel však mimo Brno, a i když mi sliboval, že se ke mně brzy nastěhuje, stále jezdil jen na víkendy. Měl dobré zaměstnání, peněz měl dost, ale krátce po svatbě jsme zjistila jeho stinnou stránku. Když se napil, sprostě mi nadával. A pil čím dál častěji. Šokující pro mě bylo také zjištění, že má čtyři nemanželské děti, každé s jinou ženou. Neustále mi lhal a pil, takže mi třetí manželství vydrželo pouhé dva roky. A pak jsem požádala o rozvod, nemělo to cenu.

Dcera zůstala v cizině!

Po svých nevydařených manželstvích jsme sice ještě měla pár známostí, ale už jsme se bála jakkoli se nechat svazovat. Takže jsem zůstala sama. Dnes je mi padesát let a jsem v plném invalidním důchodu. Můj první muž ještě za totality emigroval do Kanady a tam založil novou rodinu. Má auto, byt, chatu, plachetnici a jezdí na dovolené po celém světě. Můj druhý muž vesele podniká, protože mezitím proběhal amnestie a trest mu byl v trestním rejstříku vymazán. Má krásnou vilu a přepychové auto. O třetím manželovi nic nevím, asi se má také dobře. A já? Sedím sama doma zcela, bezmocná, nemocná, prostě jako kůl v plotě. Má dcera totiž ve svých dvaceti letech odjela do Kanady jako au pair a už tam zůstala. Dnes má tři krásné, zdravé děti a já jsem pyšná babička, i když jen na dálku. Kromě jiných nemocí mám bolavá záda a kolena, takže za nimi nemůžu jezdit. Taky za co? Ale hřeje mě u srdce jediná věc - že aspň dcera po všech peripetiích, které si v dětství vytrpěla, je dnes šťastná a spokojená.

Jiřina F., Brno

(ivavo), Ilustrační foto: Isifa