Peníze jsou fuč, co můžu dělat?

Byla jsem tehdy bezdětná vdova středního věku a pracovala jsem v jednom velkém podniku jako ekonomka. Jezdívala jsem na kontroly našich závodů po celém kraji, kam mě často vozíval náš služební řidič.

Ráda jsem cestou rozprávěla, zatímco on toho moc nenamluvil. Až časem jsem si získala jeho důvěru a tak se i on rozpovídal a začal se mi svěřovat. Dozvěděla jsem se, že je rozvedený a má malou dcerku, pak na sebe prozradil i své špatné povahové vlastnosti a neřesti, takže jsem si o něm žádné iluze nedělala. Přesto jsem se na výjezdy s ním docela těšila. Vybředla jsem ze stereotypu pracovních povinností, když jsme spolu rozebírali soukromé trable. Stala jsem se jeho rádkyní i přítelkyní. Navíc mi jednou řekl, že vyrůstal jen s matkou a babičkou, takže potlachy se mnou ho nerozhodily, byl z domova zvyklý na to, jak ženské všechno dopodrobna probírají...

Upomínky končily v koši

Jednou byl dlouho zamlklý a až po několika kilometrech jízdy se mi ztrápeně svěřil, že se dostal do finanční tísně. „Ručil jsem své bývalé přítelkyni při bankovní půjčce, jenže ona peníze nesplácela, pak jsme se rozešli a ona se mi vyhýbá. Začaly mi chodit upomínky a já je házel do koše," přiznal se, jakou udělal hloupost. Dlouho měl pocit, že se ho to přece netýká, dluh není jeho. Odmítal si v hlavě připustit, že na sebe svým ručitelstvím vzal velkou odpovědnost. A exekutoři mu teď vyměřili mnohem vyšší částku k úhradě, než jaká měla být původně bance splacená, a on pochopil, že je zle. „Nejhorší je, že nemám žádnou finanční rezervu, abych si mohl dovolit dluh splatit. A exekutoři už mi stáhli z účtu i to málo, co jsem tam měl," stěžoval si. Jako vystudovaná ekonomka jsem mohla jen kroutit hlavo nad jeho naivitou, ale na druhou stranu vím, že i vzdělaní lidé padají do dluhových pastí. Bylo mi ho líto a chtěla jsem mu pomoci. „Víte co, mohla bych vám půjčit," navrhla jsem mu a on se po mně udiveně podíval. Měla jsem k dispozici peníze z prodeje domku po rodičích, a tak jsme se nakonec dohodli. On splatí dluhy a peníze mi postupně vrátí. Věřila jsem, že se z téhle prekérní situace poučí a začne se ke svým financím chovat zodpovědněji.

Promluva do duše

Za pár týdnů na to se mi během jednoho výjezdu zkroušeně přiznal, že mi zamlčel další dluhy, které si nadělal. Docházelo mi, že své peníze asi dlouho neuvidím, zvlášť když mi ukázal všechny dokumenty týkající se jeho exekucí. „Víte, já to stejně nechápu, vždyť v létě jste byl s dcerou u moře, vloni taky. Každou chvíli máte nový mobil, nosíte značkové oblečení, a přitom víte, že máte dluhy. Neměl byste se nad sebou zamyslet? Proč se pořád dál zadlužujete, vždyť jednoho dne přijdete o všechno...," promlouvala jsem mu do duše. Namítl, že se domníval, že dluhy budou nakonec promlčeny. Jeho naivita mě šokovala. „Měl byste se vzpamatovat, dokud je čas. Vaše dcera je chytrá, určitě bude chtít jednou studovat... A vy jí místo podpory nabídnete jen dluhy?" Nakonec jsem ho přesvědčila, slíbil, že opravdu začne splácet a uskrovní se, aby dluhy nenarůstaly. A pokud vím, opravdu splácí, ovšem pohledávek měl hodně, takže se zaměřuje na splátky, kde mu hrozila exekuce. Já už se smiřuju s tím, že peníze, několik tři sta tisíc, které jsem mu půjčila, už neuvidím, ale co můžu dělat? Peníze si do hrobu nevezmu a také mi odpadlo přemýšlení, kam a jak je nejlépe investovat, abych o ně nepřišla J. Podle hesla „lehce nabyl lehce pozbyl" to neberu nijak tragicky, jsou horší věci na světě, a jestli jsem pomohla svému známému k tomu, aby se polepšil a začal se chovat finančně zodpovědně, tak opravdu nemám čeho litovat.

Marie

Připravila: Iva Vondrová

Ilustrační foto: Thinkstock