Nebýt té krávy, mohli jsme se pomilovat

Bylo mi něco málo přes dvacet let a samozřejmě jsem se jako každé mladé děvče rozhlížela po zajímavém chlapci. Chtěla jsem spíš staršího a solidního muže, protože moji vrstevníci se mi zdáli poněkud fádní. Prostě jsem zatím nepotkala nikoho, kdo by mne natolik zaujal, že bych s ním chtěla prožívat dobré i zlé. Sice jsem chodila do tanečního souboru, s kamarádkami na zábavy, do divadel nebo na koncerty, takže příležitostí k seznámení jsem měla dost, ale tehdy nepřála doba a společnost rychlým a neuváženým známostem, proto jsem pořád váhala a vybírala. Navíc rodiče mě tehdy hodně střežili, strašili chorobami, které se údajně daly získat i pouhým políbením, takže jsem byla opatrná. Žádné odborné knihy neexistovaly, sex byl tabu. Všechno z oblasti citových vztahů a erotiky jsem se dozvídala jenom ústním podáním od starších kamarádek nebo sourozenců.

Vlasy jako od kadeřníka

Tenkrát jsem jela na léčení do Trenčianských Teplic. Dodnes tam přetrvává tradice letních hudebních festivalů. Krásná hudební síň je uzpůsobená tak, aby se koncerty v době příznivého počasí konaly v parku. Posluchači sedí v přírodě a nechávají se unášet krásnými tóny hudby a zpěvu. Bydlela jsem v lázeňském domě Lipa na pokoji s kulturně založenou paní Maruškou, a tak jsme nevynechaly ani jedno představení. Jenže po koupelích a léčebných procedurách nevypadaly naše vlasy zrovna vábně. Tehdy jsme neměly k dispozici tolik zkrášlovacích vlasových prostředků a kosmetiky jako dnes. Žádná pěnová tužidla, laky nebo gely, takže jsme využívaly zkušeností našich maminek a babiček. Vlasy jsme si na nějakou dobu natočily na vlhké papírky nebo kovové natáčky. Aby účes lépe držel, potřely jsme předtím prameny pivem nebo cukrovou vodou. Pak jsme si je vysušily fénem a upravily do účesu. Tenkrát jsme s Marií využily cukrovou vodu a byly jsme s výsledkem spokojené. „Kadeřník by to lépe neudělal," pochvalovaly jsme si.

Staly jsme se terčem útoku

Vyfešákované jsme odkráčely na kytarový koncert do lázeňského parku a usadily se vpředu pěkně uprostřed řady. Začalo se pomalu stmívat, rozsvěcovala se tlumená světla na cestičkách v parku a také jeviště bylo ozářené světly. Koncert začal. Zaposlouchaly jsme se, zasnily, když vtom jsem cítila a slyšela jakési hemžení a bzučení kolem své hlavy. Co čert nechtěl, tisíce všelijakých mušek snad z celého parku se slétly k nám, kroužily nám kolem hlavy, hučely kolem uší, zamotávaly se nám do vlasů. Snažily jsem se otravný hmyz odehnat a udiveně se rozhlížely kolem. Nechápaly jsme, že si ty hloupé mouchy vybraly právě nás. Za námi v řadě sedělo několik mladších mužů a dobře se na náš účet dobře bavili. Nakonec mušky vyhrály, nedalo se to vydržet, a tak jsme byly nuceny uprostřed koncertu opustit svá místa. Došlo nám totiž, že tím lákadlem pro hmyz jsou naše nacukrované vlasy.

Konečně nápadník
Od této události jsme občas na procházkách potkávaly známé pány z koncertu. Usmívali jsme se na sebe a s jedním z nich jsme po sobě pokukovali čím dál víc. Jednou se osmělil a přisedl si k nám, dali jsme se do řeči a náramně si rozuměli. Během několika dní jsem zjistila, že pán je svobodný jako já a máme řadu společných zájmů, navíc se mi dost líbil. Prostě jsme se do sebe zahleděli. Jmenoval se Láďa a byl z vesnice nedaleko Bojkovic, odkud pocházela moje maminka. Za čtrnáct dní jsme si toho řekli tolik, co někteří neprohovoří ani za rok. Blížilo se však rozloučení, konec pobytu a odjezd domů. Slíbili jsme si, že si budeme psát, budeme se navštěvovat - a dál se uvidí.

Prádlo v křoví
Byli jsme mladí, zamilovaní a poslední den před odjezdem jsme chtěli trávit jen spolu. Domluvili jsme si schůzku na odpoledne a vyšli jsme cestou parkem do nádherné stráně za městem. Povídali jsme si, občas padla nějaká pusa, pokračovali jsme loukou nahoru k pastvinám, k blízkému lesíku. Na okraji lesa jsme se zastavili, dívali se dolů do údolí, sedli jsme si do trávy a nechali na sebe působit krásy přírody i touhu a city, které jsme oba cítili. Láďa se ke mně naklonil, políbil mne a pomaloučku mne mlčky pokládal do hebké trávy. Místečko bylo velmi výhodné, kolem nás nízké stromečky, vysoká tráva, sluníčko cudně zacházelo za vrch kopce. Pomaloučku, polehoučku mne Láďa zbavoval zbytečných šatů. Blůzičku položil vedle, rozepnul vzadu knoflíčky podprsenky (tehdy ještě podprsenky háčky neměly) a položil ji vedle mojí hlavy. Nastal čas předehry - laskání, zavírala jsem nad něžnostmi slastně oči... Láďa pokračoval ve svém plánu, když tu - co čert nechtěl - zahlédla jsem koutkem oka, jak pomalu můj intimní kus prádla mizí do křoví. Pár kroků od své hlavy jsem spatřila velké vyvalené oči a slintající tlamu, ze které trčela část mojí podprsenky. „Uáá!" vyjekla jsem leknutím, čímž jsem naprosto vyděsila a znehybnila Láďu. Za okamžik už jsme byli na nohou, popadli jsme naše svršky a pádili o kus dál. Kráva se asi také lekla, odklopýtala na druhou stranu stráně. Dodnes si představuji jejího majitele, jak se asi divil, když mu v tlamě donesla moje prádlo. Pokud ho ovšem nezbaštila. Tenkrát jsme se tak vylekali, že na milování už jsme neměli pomyšlení. Mlčky jsme došli k lázeňskému domu, přátelsky se rozloučili a slíbili si, že na sebe nezapomeneme a budeme si psát. Pravda, pár pohlednic jsme si vyměnili, ale kouzlo bylo pryč. Pak mi po třech letech poslal dopis, že se oženil a má malého kloučka. Popřála jsme mu všechno dobré a věřím, že si na mě občas vzpomene jako já na něho. Protože některé věci se prostě nedají z mysli vymazat. :-)

Vlasta R.

Ilustrační foto: Thinkstock