Miluju vůni sušících se hub

K houbaření mě přivedl můj tatínek. Vzpomínám si dodnes na časy, kdy jsem s ním jako hodně malá chodívala do lesa a sbírala houby.

Utkvěl mi v hlavě především náš Černý les - jak jsme ho nazvali. Tatínek seděl na pařezu a já k němu běhala s nalezenými podborováky. Bylo jich tolik, že je tatínek ani nestačil čistit. Do oblíbeného Černého lesa jsme chodívali často, třeba i v dešti, kdy se hlavičky hřibů krásně v mechu leskly. Nosívala jsem červenou pláštěnku s červeným kloboučkem, do něhož jsem taky sbírala malé hříbečky. Jednou jsem ho ale ztratila a dodnes se ze zvyku rozhlížím po lese, jestli ho náhodou třeba neobjevím.

Máme svá místečka

Jednou nám tatínek připravil nezapomenutelný zážitek. Vrátil se z lesa, otevřel dveře do domu a volal na nás: „Pojďte mi pomáhat nosit!" Mysleli jsme si, že je to nějaký jeho vtípek, ale při pohledu do auta jsme nevěřili svým očím. Kufr byl plný velkých praváků. Nádhera! Takovou úrodu pohromadě jsem už nikdy neviděla, a to houbařím již přes čtyřicet let. Tuto vášeň zdědila i má dnes již plnoletá dcera a podnikáme výpravy do lesa spolu. Občas přibereme i menší děti, a předáváme naše zkušenosti další generaci. Máme svá místečka, víme, pod který smrček se podívat. Vždy tam nějaký hříbeček najdeme, i když ostatní tvrdí, že houby nerostou. Nikdy se nevracíme s prázdným košíkem.

Houbové dobroty

Houby mě baví nejen sbírat, ale také zpracovávat. Není nad to, sedět pěkně na zápraží, krájet čerstvé hlavičky, a přitom cítit vůni sušících se hub, která se line domem. Nasušenými houbami obdarovávám své příbuzné a kamarády, kteří se do lesa nedostanou. Tímhle dárkem vždycky každého potěším! A co kromě sušení z hub umím připravit? Tak třeba tradiční bramboračku, zelňačku, kulajdu a naši specialitu houbovku na kyselo.  Z kotrče umím báječnou dršťkovou. Rádi si dopřejeme klasickou smaženici, řízečky, guláš z václavek, karbanátky, maso na houbách, tousty a spousta dalších dobrot. Děkuji tatínkovi, že mě k tomuto pěknému koníčku přivedl a vypěstoval ve mně vztah nejen k houbám, ale k lesu a přírodě vůbec. V lese je opravdu krásně, stačí se rozhlédnout a zaposlouchat.

Tak vypněte počítače a vyměňte na chvíli civilizaci za klid v přírodě. Jestli se potkáme, ráda vám prozradím některá svá místečka, kde určitě něco najdete.

Jana Mičová, Moravský Beroun