Mé nesnesitelné chrápání mě málem zabilo

Moje problémy s chrápáním začaly po dvacítce, když jsem se začal naplno věnovat práci. Přispěly k nim nedostatek spánku, stres, fyzická i psychická zátěž. Dlouho jsem si ale nic nepřipouštěl.

Prvních pár let jsem se vymlouval na únavu nebo na rýmu. V té době jsem přibýval na váze, neměl jsem něco řešit a vše nechával na poslední chvíli. Na dovolených a společenských akcích, kde jsme spávali s přáteli pohromadě, jsem se cítil trapně. Za své hlasité chrápání jsem se styděl a není nic příjemného, když člověk usíná s partou a probouzí se sám. Pokud se našel někdo tak odvážný, že se mnou vydržel až do ranních hodin, neodpustil si po probuzení hlášku: „Málem jsi zboural celý dům." Vyslechl jsem si ale i výrazy peprnějšího rázu!

Usínal jsem i v autě

Později se však u mě začaly objevovat i spánkové zástavy dechu - apnoe. Přes den jsem se cítil unavený, nedokázal udržet pozornost a pravidelně usínal u televize. Pořád jsem i jen nalhával, že jsem jen přepracovaný. Asi to bude tím, že jsem sám sebe chrápat nikdy neslyšel. „Film byl pěkný, ale musíme se na něj podívat ještě jednou, unikla mi pointa," odpovídal jsem běžně přítelkyni, když se vyptávala na mé dojmy. Kolikrát jsme šli na návštěvu spojenou s obědem, dobře jsem se najedl, a pak jsem při posezení u kávy usnul. Podvědomě jsem slyšel, jak přítelkyně říká: „Viď, miláčku?" a já přitakal, aniž bych věděl, o čem byla řeč. Po pár minutách jsem se pekelně soustředil, aby mi víčka očí zůstala otevřená. Nic nepomohlo, za chvíli do mě zase přítelkyně nenápadně kopala pod stolem. Časem jsem usínal na nejrůznějších místech, třeba i v autě před domem s telefonem u ucha. Některé situace byly vtipné, jiné méně a pár z nich naprosto šílených. Na apnoe při spánku mě vlastně upozornila přítelkyně, když jsme spolu začali bydlet. Nejenže jsem rušil její spánek nesnesitelným chrápáním, ale děsilo ji, že jsem vedle ní pár minut nedýchal a poté jsem lapal po dechu. Já vůbec o ničem nevěděl, jen mě ráno vždy překvapovaly nevyspalost a únava, a to i o víkendu, kdy jsem klidně spal i dvanáct hodin v kuse.

Muž s bojovou maskou

„Váš spánek není kvalitní, protože se nedostáváte do REM fáze, tedy do hlubokého spánku, kdy tělo nejvíce regeneruje," vysvětlil mi lékař. Ze strachu, že může dojít v noci i k zástavě srdce, jsem se za podpory přítelkyně a rodiny, odvážil zavolat do plzeňské fakultní nemocnice na Borech a objednal se do spánkové laboratoře. Absolvoval jsem tam noční vyšetření, kdy mě odborníci napojili na pozorovací přístroj. Dodnes nevím, na co všechno ty drátky a hadičky byly, ale oči jsem měl dokořán jako sůva a vůbec jsem nemohl zabrat. Spal jsem pouhé čtyři hodiny, a i přesto lékaři potvrdili těžkou spánkovou apnoi. Domů jsem odcházel „vyzbrojen" dýchacím přístrojem s maskou, s níž jsem měl v noci spát. Když jsem si ji nasazoval, což samotné byl docela výkon, připadal jsem si jako pilot stíhacího letounu. Chrápání sice přestalo a vyspal jsem se skvěle, ale skutečnost, že mě po zbytek života bude uspávat tahle mašinka, se mi vůbec nelíbila. „Dokážete si představit, jak si vedle vás lehá večer muž a na obličeji má bojovou masku? To na nějaké něžnosti ihned zapomenete," vtipkoval jsem s kamarádkami, ale popravdě mi moc do smíchu nebylo. Navíc mi vadilo, že bych s sebou přístroj musel tahat i na dovolené.

Pavelcova dieta

Moje iniciativní maminka mě v tom ale nenechala, a zjistila, že existuje možnost operace. Díky tomu jsem se v Plzni setkal se soukromým lékařem, MUDr. Václavem Pavelcem, který mi po vyšetření sdělil: „Operace je nevyhnutelná!" Doporučil mi jakýsi aparát podobný rovnátkům, který mi na ortodoncii vyrobili na míru. Používám ho dodnes, protože se mi s ním lépe spí. V únoru 2014 jsem pak podstoupil operaci. Živě si vybavuji, jak jsem ulehl na operační stůl a říkal v duchu lékařům: „A teď mě zkuste uspat!" Chtěl jsem totiž bojovat s anestezií. Ovšem usnul jsem okamžitě a dvě hodinky si pěkně schrupnul. Probudil jsem se až večer a jen mírně cítil, že v mém krku opravdu nějaké změny proběhly. Druhý den si mě rodina odvedla domů a na cestu jsem dostal léky proti bolesti. Když rána přišla k sobě, následující tři týdny jsem prošel zkouškou trpělivosti a překonávání bolesti. Doporučená „dieta" byla účinná, nemohl jsem totiž jíst vůbec nic. I pít byl pro mě nadlidský výkon. Ovšem radost mi udělala zmrzlina, té jsem naopak mohl jíst kila, měli jsme jí doma pořádnou zásobu... Po třech týdnech jsem opět nastoupil do práce a krk mě pomalu- přestával bolet. Jen jsem ještě nějakou dobu zapíjel každé sousto, abych lépe polykal. I když jsem si operaci hradil ze svého, vynaložených financí rozhodně nelituji, vrátila mě doslova do života. Pan doktor Pavelec je navíc kouzelník, nejenže jsem téměř přestal chrápat, zmizely i noční zástavy dechu, celodenní únava či usínání za pochodu, ale ještě jsem pořádně zhubnul. Jen díky doktoru Pavelcovi jsem „neprospal" ten krásný zázrak narození našeho syna Honzíčka.

Každý chlap si občas zachrápe

„Každý chlap si musí sem tam chrápnout, aby bylo slyšet, že je doma," zaslechl jsem moudro od dříve narozených, a je fakt, že mé chrápání zcela nevymizelo. Oproti dřívějšku je však úplně zanedbatelné. „Konečně už se vedle tebe vyspím," potěšila mě partnerka, a důkazem toho je i náš desetiměsíční Honzík, který s námi spí v ložnici. Život se mi ve všech směrech změnil k lepšímu. Těším se nyní i z naprostých maličkostí. Chodíme s malým na procházky, rád experimentuji v kuchyni, jezdím na kole a na motorce. Ve volných chvílích skládám modely tanků z 2. světové války. Jsem prostě zase normální, mladý chlap a užívám si každého dne, kdy ráno vstanu a nemusím se bát, že někde usnu.

Jaromír, Plzeňsko

O operaci hovoří MUDr. Václav Pavelec, PhD., z Kliniky Lente.

Pacient měl 54 nočních zástav dechu. Při vyšetření mu byla zjištěna překážka v horní části dýchacích a polykacích cest, proto mu byla provedena plastika hltanu koblací neboli plasmou. Jde o metodu, kdy odpařujeme tkáně za pomoci speciální sondy, na jejímž konci vzniká díky radiofrekvenčnímu proudu obláček sodíkových iontů. Odpařující tkáň odsáváme a kontrolujeme krvácení. U pana Boška došlo také k rekonstrukci svalů a sliznic v oblasti krčních mandlí a měkkého patra. Více na www.lente.cz

Připravila: Šárka Jansová    Foto: archiv Jaromíra Boška