velikost písma malá střední velká
Ze života
příběh paní RenatyDokázala jsem za rok zhubnout 60 kilogramů!
Autor: RedakceVloni v březnu mi dcera Andrea zaplatila k mým narozeninám výklad karet u vyhlášené kartářky. Celá natěšená jsem k paní Alence zašla a napjatě čekala, co se dozvím o svém životě.
Kartářka mi několikrát během výkladu opakovala, že bych si měla zajít k doktorovi. „Ať vám udělají rozbor krve, něco se mi tady nezdá," říkala a zírala přitom do karet. Nejdřív jsem nad tím chtěla mávnout rukou, ale pak jsem si řekla, že raději poslechnu. I když jsem se cítila dobře a žádné potíže neměla. Jen jsem se často zadýchávala a občas mě bolela hlava, dokonce mě trápily i migrény. Jenže takové trable má dneska skoro každý! Šla jsem tedy na odběr krve a hned druhý mi lékařka volala, ať se dostavím, že se mnou musí mluvit.
Ach, ta váha!
Bylo to přesně v den mých 43. narozenin. „Máte cukrovku, a to je vážná nemoc," řekla mi „dia" lékařka Jindřiška Roškotová, ke které mě poslali, a já jen vyvalila oči. Doktorka mě zahrnula informacemi o té nemoci, jaké hrůzy umí udělat s lidským zdravím. „Musíte okamžitě změnit svůj životní styl a jídelníček, jinak bude zle," řekla mi nekompromisně. Docela mě vystrašila, na druhou stranu mi poskytla spoustu cenných informací, jak se k cukrovce postavit, jak se správně stravovat, za což jsem jí dodnes vděčná. Měla jsem k ní od prvního momentu naprostou důvěru. Domů z ordinace jsem se vrátila vybavená novými léky a letáky s pokyny pro cukrovkáře. A také jsem vyfasovala průkazku pro diabetiky. V něm bylo uvedené číslo mé aktuální váhy. Styděla jsem se. Musím se sebou něco udělat, rozhodla jsem se.
Foto vpravo: Na výletě se synem v Praze jsem ještě byla pořádná mamina
Můj boj s cukrovkou a tloušťkou
A tak začal můj boj. Okamžitě jsem začala pít pouze čistou, neslazenou vodu a ovocné neslazené čaje. Začala jsem pro sebe kupovat výhradně zeleninu, ovoce, celozrnné tmavé pečivo a chleba jsem pekla pouze domácí. Snažila jsem se hlídat si čas, abych jedla pravidelně po třech hodinách. Hned ráno po snídani jsem si nastavila v mobilu upomínky v tříhodinových intervalech, abych na jídlo ve správný čas nezapomněla. A víte, co mě překvapilo? Jedla jsem určitě víc než předtím, ale kila šla najednou dolů! Pro rodinu jsem samosebou vařila jako obvykle, ale vydržela jsem a nic ze „zakázaných" jídel jsem neochutnala. Dokonce i Vánoce jsem přežila bez úhony, a to jsem napekla cukroví jako každý rok. Manžel i syn totiž cukroví milují! Já se soustředila na to, abych si užívala sváteční atmosféru, aniž bych se musela ládovat sladkostmi jako kdysi. Všichni doma mě v mém úsilí podporovali, manžel, dcera se synem i moje maminka. Jejich pomoc a psychická podpora, hlavně jejich pochvaly a projevy uznání, se mnou také dokázaly divy. Nechtěla jsem zklamat sebe ani je!
Díky bazárkům na internetu jsem nadměrné oblečení lehce prodala!
Pryč se šaty obřích rozměrů
Od března jsem chodila po třech měsících na pravidelné kontroly ke své „dia" lékařce Jindřišce, a pokaždé jsem odcházela celá blažená. Aby ne, byla jsem pochválená, že si vedu dobře. „Cukr v krvi se vám snižuje, tlak je lepší a hmotnost jde dolů. Děláte mi radost," říkala mi lékařka, a mě to nakoplo do dalších dní, abych ve svém odhodlání vydržela a byla dál poslušný „dia" pacient. A radost jsem měla i z toho, když mi najednou bylo oblečení čím dál větší. „Budu si muset pořídit nový šaty," těšila jsem se na nákupy. Díky bazárkům na internetu jsem nadměrné oblečení lehce prodala, věděla jsem, že je to nedostatkové zboží. Za utržené peníze jsem si nakoupila nové hadříky v menší velikosti. To mě fakt bavilo vybírat si oblečení, na které jsem předtím nesměla ani pomyslet. Takhle jsem od loňského března změnila svůj šatník celkem pětkrát! Kila šla pořád dolů. Zhubla jsem z velikosti 56/58 na neuvěřitelných 42/44, a to je už na postavě opravdu znát.
Můj návod, jak na to!
Pravidelnost v jídle a dodržování všech zásad diabetika se staly součástí mého života. Jsem na sebe pyšná, cítím se báječně, mám daleko víc energie. A také jsem daleko víc usměvavá a veselá. Kdeže je ta obézní, zadýchaná a uštvaná mamina? Abych svoji fyzickou i psychickou proměnu dotáhla úplně, zašla jsem si ke kadeřnici a změnila účes. Začala jsem si žehlit své neposlušné kudrliny, takže vypadám opravdu jinak a ani známí mě zpočátku nepoznávají. „Bože, tobě to sluší, jak jsi to dokázala?" vyptávají se, a já všem ochotně vyprávím svůj příběh. Kdo ví, třeba budu někoho, kdo bojuje s podobnou nemocí a kily navíc, inspirovat.
Foto vlevo: Všechno začalo dárkem od mé dcery
Nevzdávejte se!
Za rok jsem zhubla neuvěřitelných 60 kg, vážné zdravotní problémy nemám, cukr v krvi mám na minimu, tlak jako za mlada. Léky na cukrovku už můžu brát jen jednou denně. Doktorka mě pořád hlídá a povzbuzuje, a to mi také moc pomáhá. Lidé s cukrovkou nemají vůbec lehký život, a tak bych chtěla podpořit všechny cukrovkáře: Nevzdávejte to a bojujte, ať nemoc dostanete pod kontrolu a můžete dál spokojeně žít. A co tedy konkrétně pomohlo mně? Jak už jsem psala, jíst pravidelně po třech hodinách. Devadesát procent mého jídelníčku tvoří zelenina v jakékoli podobě (syrová, vařená, dušená na vodě, pečená v troubě). Dopřávám si také hodně ovoce, bílé jogurty, rybí a kuřecí maso, které buď peču v troubě v alobalu anebo vařím v páře. Jako přílohu jím nejčastěji kuskus nebo rýži. Zásadně už nejím nic sladkého, omáčky, brambory ani knedlíky. Zjistila jsem, že tahle jídla k životu fakt nepotřebuji. Všechno se dá nahradit různě upravenou zeleninou. Vymýšlím si jednoduchá jídla, například miluji zeleninové hranolky - proužky celeru, mrkve a červené řepy zapeču v troubě, jen je předtím okořeněním a malinko zakápnu olivovým olejem. Nebo uvařím rýži a smíchám ji s vařenou brokolicí. Objevila jsem kuskus, který smíchám se zeleninou vařenou v páře. Dvakrát v týdnu jím rybí maso, oblíbila jsem si lososa, peču ho se zeleninou v alobalu, to si vždycky pochutnám. A přes den hodně piju.
„Zhubla jsem z velikosti 56/58 na skvělých 42/44!"
Skvělý dárek od manžela
Je to rok, co jsem změnila od základu svůj životní styl a cítím se báječně. Na jarní nákupy oblečení jsem se letos opravdu velmi těšila, protože můj manžel mi dal k narozeninám dárek, jenž potěší každou ženu: komplet nové oblečení. V mé skříni přibyly moderní a barevné kousky a já už se těším, až je budu nosit. Protože si v nich připadám vážně jako kočka! Přála bych každému zažít to, co se povedlo mně. Vím, že už budu muset navždy dodržovat zásady stravování, které jsem dříve neznala, ale to mi vůbec nevadí. Na svět se usmívám, protože úsměvů není nikdy dost, a všem čtenářům přeji, ať se také usmívají a ať se mají báječně.
Renata Mottajcseková, Dvůr Králové n. L.
Připravila: Iva Vondrová Foto: archiv čtenářky