Dala jsem přednost milenci před dcerou

Byla jsem vdaná už několik let za bohatého, ale poněkud despotického muže. První roky jsem byla šťastná, ale pak už jsem se spíš trápila. Měli jsme osmiletou dceru, když se můj život od základů změnil.

Na jedné vesnické taneční zábavě jsem potkala sympatického mladíka. Padl mi do oka a já jemu taky, byla to prostě láska na první pohled. Mně bylo sedmadvacet, jemu jen devatenáct, ale to jsem v tu chvíli neřešila. Byl velmi pohledný, k ženám se uměl chovat něžně a vstřícně. Děvčata se po něm ohlížela a nadbíhala mu, jenže on si vybral právě mě. Osud tomu chtěl a my se do sebe zamilovali tak silně, že všechno ostatní šlo stranou. Nic jiného než on pro mě najednou neexistovalo. Užívala jsem si svou romantickou lásku jak z románů, tajně jsme se scházeli, jezdili na výlety do přírody. Jenže na vesnici, kde jsme oba bydleli, se nic neutají, a tak se všechno začalo komplikovat. I když jsme se na veřejnosti snažili nedávat své city najevo, bylo to stále těžší.

Šťastná a zamilovaná

Začala jsem mít velké problémy ve své práci, protože jsme si nesčetněkrát za den telefonovali a já pak nestíhala plnit své pracovní povinnosti. Často za mnou po skončení pracovní doby přišel a přinesl mi vždycky kytici růží. Nemohla jsem si ty nádherné kytky nosit domů, takže jsem je nechávala v práci. Chvílemi to vypadalo, že nepracuji v laboratoři, ale v květinářství. Občas jsme vyrazili ve městě do nějaké zapadlé kavárny, jen abychom nikoho známého nepotkali. Bylo to velmi stresující, ale já byla tak šťastná a zamilovaná!  Když jsem měla narozeniny, poslal mi do práce v krabici tak nádhernou kytici, že by mi ji mohla každá nevěsta závidět! Byla otázka času, kdy náš poměr praskne. Když se to dozvěděl manžel, udělal mi doma scénu. „Okamžitě s ním skončíš! Nebo se rozvedeme a holku už neuvidíš! Nedostaneš nic, to ti povídám, nebudeš mít kde bydlet! Skončíš na ulici!" Bála jsem se, že své výhrůžky vyplní, nechtěla jsem ztratit své dítě a zázemí. Takže jsem se s bolavým srdcem se svým přítelem rozešla. Jenže to se nedalo vydržet. Naše láska byla tak silná, že brzy propukla znovu a ještě ve větší intenzitě. Ale najednou se všechno zkomplikovalo. Mého přítele vyhodili z práce. Dělal na směny jako já, a abychom se mohli vídat, přestal do práce chodit, když měl opačnou směnu než já. A pak to začalo.

Po rozvodu zklamání

Přítel byl najednou bez práce a svůj život začal vyplňovat sázením, hraním na automatech, začal vysedávat v hospodě a popíjet. Bydlel stále u svých rodičů a mně docházelo, že tohle není muž, o kterého se můžu opřít, rozvést se a začít znovu. Měla jsem v hlavě i srdci velký zmatek, on mě až magicky přitahoval, nemohla jsem bez něho být, jenže jeho chování se změnilo. Už ho zajímaly víc automaty než já. A byl stále bez peněz. Scházeli jsme se dál, až to můj manžel nevydržel a podal žádost o rozvod. Své výhrůžky splnil, dcera byla svěřena do jeho péče, já se musela vystěhovat. A neměla jsem kam. Půjčila jsem si od známých peníze na garsonku a učila se žít sama. Věděla jsem, že je všechno špatně, že jsem ztratila milovanou dceru, ale věci zašly příliš daleko. Na přítele jsem se v té době už nemohla moc spolehnout. Všechny peníze prosázel, na nové bydlení mi nepřispěl ani korunu, proto jsem nechtěla, aby se ke mně nastěhoval. Nechtěla jsem ho vydržovat, sama jsem moc peněz neměla. Nadále jsme se ale scházeli a já se snažila vždycky vymyslet nějaký program, abychom si společně strávený čas užili. Jezdili jsme na kole na výlety, občas jsme si šli zahrát tenis, hodně jsme cestovali. Když jsme byli spolu, byl zase milý a něžný, nepil, nesázel a sliboval, jak se polepší, jak si našetříme peníze a pojedeme do zahraničí na pěknou dovolenou, jak si spolu uděláme dítě, aby se mi tolik nestýskalo po dceři. Chtěla jsem tomu všemu věřit, ale všechno dopadlo jinak. Všimla jsem si, jak se můj milý stále častěji otáčí za jinými ženami, už jsem nebyla jeho jediná princezna. Ponižovalo mě to, nechtěla jsem to dál snášet. Jako bych se točila v nějakém uzavřeném kruhu - měla jsme výčitky, že jsem opustila dceru a zapříčinila rozpad rodiny, ale udělala jsem to přece z velké lásky. Jenže najednou už jsem sama nevěřila tomu, že naše láska vydrží, a zase přišly ty výčitky. Několikrát jsme se v té době rozešli a pak se během pár týdnů zase dali dohromady, a nikam to nevedlo. A tak jsem se rozhodla, že udělám ve svém životě radikální řez.

Útěk do zahraničí

„Odjíždím na rok pracovat do zahraničí jako au-pair, bude to tak lepší," oznámila jsem mu a věřila, že tím se od něho totálně odstřihnu a začnu žít nový život. Opravdu jsem odjela do Budapešti a snažila se zapomenout, ale když jsem se za pár měsíců dozvěděla, že můj přítel už si za mě našel náhradu, pořád mě to strašně bolelo. Snažila jsem se na něj nemyslet, žila jsem jen prací, od rána do večera jsem se starala o malého kojence, ale izolace a stesk po dceři mě přivedl k rozhodnutí, že to v zahraničí nevydržím. Potřebovala jsem si s někým popovídat, potřebovala jsem, aby mě někdo sevřel do náruče a ujistil mě, že všechno zase bude dobré... Za půl roku jsem byla zpátky, našla si novou práci, odstěhovala se do velkoměsta... Konečně se mi podařilo postavit se na vlastní nohy. Dokonce jsem si našla nového přítele a na mladého milence mi zůstaly jen vzpomínky. Krásné, i když trochu bolavé. S dcerou, která je dnes dospělá a je z ní vynikající právnička, máme pěkné vztahy. Všechno se v mém životě uklidnilo a já žiju spokojeně s přítelem, s kterým si rozumíme a máme se rádi. Před několika měsíci jsem po bezmála dvaceti letech náhodou potkala mého dávného přítele, kvůli kterému jsem od základů změnila svůj život. Byl to pro mě šok. Hned jsem viděla, že je zle, vypadal jako troska. Vážně onemocněl cirhózou jater a před několika týdny zemřel. Bylo mu teprve čtyřicet let. Strašně mě to sebralo, nikdy na něj nezapomenu. Díky němu jsem vážně prožila lásku jako z červené knihovny, i když konec byl jiný a smutnější, než bych si přála.

čtenářka z Brna

Připravila: ivavo   Foto: Thinkstock