Bála jsem se, abych neskončila v otcově posteli

Měly jsme se sestrami velmi neradostné dětství. Byly jsme tři sestry, já se narodila jako prostřední. Vzpomínám si, že nejmladší sestře maminka často opakovala: „Kdybych před lety dala dohromady pár stovek, tak ty bys tady nebyla!" Chtěla totiž jít na interrupci, všechno si vyřídila, jen nesehnala včas potřebnou částku. A tak se sestra narodila. Přišlo mi to vůči sestře od maminky kruté, ale zase jsem chápala, že máma byla opravdu v těžké situaci.

Osudová láska

Z útržků vyprávění svých rodičů jsem vyrozuměla, že můj otec byl pro mámu opravdu osudovým mužem. Poznali se na jedné vesnické zábavě, ale to už byla máma vdaná za jiného. Jenže nová láska byla tak silná, že se máma neváhala rozvést a založit nové hnízdo s mým otcem. Ještě před svatbou s ním otěhotněla. Pravda je, že otec byl velmi šarmantní, pohledný, skvělý tanečník a společník. Maminku dočista okouzlil. Přes zamilované růžové brýle neviděla jeho stinné stránky  - nechuť pracovat a holdování alkoholu. Narodila se má starší sestra a já a pak se otcovo chování stávalo nesnesitelným. Choval se jako tyran a despota, proto se maminka rozhodla, že třetí dítě s ním už nechce. Ovšem interrupci nakonec nepodstoupila.

Žárlivé scény

Otec v zaměstnání nikde dlouho nevydržel, pracovat ho moc nebavilo. Často jsme se stěhovali po různých vesnicích, kde oba rodiče sháněli práci v různých JZD. Bydleli jsme ve spartánských jézeďáckých bytech, žádná teplá voda nebo pohodlí. Majetek jsme měli velmi skromný, otec se totiž rád napil a na domácnost moc peněz nedával. Alkoholem si dodával sebevědomí, když se napil, připadal si výjimečný. Vyhledával vesnické tancovačky, tam byl jako ryba ve vodě. Že je ženatý a má doma děti? Z toho si nikdy hlavu nedělal. Měl spoustu známostí, ale na maminku, která celou domácnost táhla sama, bezdůvodně žárlil a dělal jí scény. I když byla udřená, zůstala krásná.

Nádobí lítalo z okna

Vybavuji si, co strachu jsme zažily my, děti, když otec někdy přišel opilý domů. Doslova řádil a rád nás sadisticky trestal. Dodnes mám od něj na památku jizvy na zádech, to jak mě švihal páskem a rozsekl mi kůži. Byly jsme vlastně na bití zvyklé, ale někdy s námi maminka utekla na půdu, kde jsme čekaly, až opilý táta usne. To jeho bití bylo opravdu sadistické, důvod si vždycky nějaký našel. Vzpomínám si, jak nás jednou „poučil", co je to pořádek. Po škole jsme odhodily tašky do kouta a šly na pole mamince pomáhat jednotit řepu. Ve škopku zůstalo neumyté nádobí. Když otec večer uviděl špinavé nádobí, dostal vztek, otevřel okno do zahrady a škopek vyklopil. Všechno nádobí s řinkotem vysypal. Talíře se rozbily a sousedé se nestačili divit, jak nás otec příkladně vychovává. „Nádobí se musí umýt hned po obědě," řval a odepínal si výhružně pásek. Matka mu všechny výbuchy vzteku trpěla, dlouho ho milovala, pak na něm byla závislá, ovšem taky se ho určitě bála. Nás, dětí, se nikdy nezastala.

Sestra porodila otci syna

Přišly horší chvíle. Když starší sestra vyspěla, otec ji začal sexuálně zneužívat. Vždy ji zatáhl do stodoly a tam se na ni vrhl. Jednou jsem nechtíc vyslechla, jak ho sestra s pláčem prosí: „Táto, nedělej mi to, nech mě být, prosím...," ale on si chtěl užívat. Sestra pak otěhotněla a v porodnici musela uvést, že otec dítěte je neznámý. Nikdo to tehdy neřešil, ona nikdy neměla žádnou známost a nikoho ze sousedů ani lékařů v nemocnici nenapadlo, že by mohlo jít o incest. I matka mlčela jako hrob. Sestra byla nešťastná, a když jí bylo dvacet let, rozhodla se od nás odejít. Dítě nechala rodičům a oni zažádali o adopci. Byl to kluk, to se otci líbilo. Konečně měl syna! Má nejstarší sestra s námi přerušila veškeré styky a já dodnes, po mnoha letech, vůbec netuším, kde a jak žije.

Drastická léčba elektrošoky

Bála jsem se, aby si otec nevybral mě jako náhradu za sestru, ale dopadlo to vlastně dobře. V patnácti mě vyhodil z domu. „Už jsi dost velká, tak se koukej o sebe postarat," řekl mi. I když jsem se učila na základní škole docela dobře, studovat ani do učení jsem jít nemohla, musela jsem rovnou vydělávat. Nastoupila jsem jako pomocná síla do potravinářské fabriky a bydlela na ubytovně. Vlastně jsem byla ráda, že jsem mohla vypadnout z domova. V osmnácti letech jsme se zamilovala a odstěhovala se k svému příteli. Myslela jsem, že on je má životní láska. Byla jsem mladá a naivní. Po roce našeho vztahu jsem měla gynekologické obtíže a musela na zákrok do nemocnice. Vyděsilo mě to, bála jsem se o sebe, a přítel, místo aby mě v těžkých chvílích podpořil, si během mé hospitalizace našel jinou holku. Opustil mě a já se z toho zhroutila. Takovou zradu jsem neunesla a skončila na psychiatrii. Dodnes mě děsí vzpomínky na léčbu elektrošoky. Asi to bylo nutné, i když dost drastické. Rodiče se o mě v té době už vůbec nezajímali, na všechno jsem zůstala sama. Ale vyléčila jsem se, i když dodnes musím užívat antidepresiva a chodit za odborníky.

Výčitky u hrobu

Od mladší sestry jsem se dozvěděla, že moji rodiče se adoptivnímu chlapci docela věnovali, hodně ho rozmazlovali.

Jenže otce zřejmě přece jen trápilo svědomí. Jednoho dne se opil a pak ho máma se sestrou našly na půdě oběšeného. Byl poměrně ještě mladý, bylo mu padesát let. Možná se doma všem ulevilo.  Matka se starala o hocha, jak nejlépe uměla. Byl to její mazánek. Jenže on se v pubertě začal kamarádit s podivnou partou, která ho svedla na scestí. Dokonce se podílel na nějaké krádeži a nakonec skončil ve vězení. Když si odpykal trest, vrátil se domů a parazitoval na matce. Pracovat se mu nechtělo a nechce. Proto se s ním vůbec nestýkám. Mámu tak dlouho vykořisťoval, až před dvěma lety zemřela na srdeční onemocnění. Její urnu mám stále v bytě a přemýšlím, kam ji umístím. Otec je pohřben na vesnici poblíž sousedního města. Někdy tam na dušičky zajedu, stojím u jeho hrobu a v duchu mu vyčítám, jak zlý na nás byl a celou rodinu poznamenal. Já vím, že se mají bližním odpouštět jejich hříchy, ale já to prostě nedokážu. Mamince v duchu zase vyčítám, že kdyby měla víc odvahy a odešla od toho tyrana včas, mohly jsme mít se sestrami třeba jiný, lepší osud.

Mužům se líbím

Já sama se nikdy nevdala, i když mužům jsem se vždycky líbila a líbím dodnes. Jsem podobná mamince, štíhlá brunetka, která se umí dobře obléknout. Myslím, že by do mě nikdo neřekl, že jsem celý život pracovala jako dělnice nebo uklízečka. Řadu let jsem byla zaměstnána v nemocnici, uklízela jsem operační sály a měla milence i mezi lékaři. Pak jsem několik let uklízela kanceláři jedné instituce, kde mi začal nadbíhat jeden vysokoškolský profesor. Chvíli jsme to spolu táhli, dokonce u mě nějaký čas bydlel, i když byl ještě ženatý. Jenže já vedle sebe dlouhodobě nikoho nesnesu, začali jsme se hádat, a tak se zase odstěhoval. Vztah skončil, ale zůstali jsme přáteli a dodnes si občas zavoláme.

Hodný táta

Dnes je mi osmačtyřicet let a jsem opravdu ráda, že nemám děti. Nikdy jsem - po zkušenostech z vlastního dětství - netoužila být matkou. Závidím svému dobrému kamarádovi z Moravy, který má opačnou zkušenost. Rovněž se svou sestřičkou zažívali chudé dětství, a když mu bylo pět let, tatínek jim při havárii zemřel. Jeho maminka si pak našla nového přítele a měla s ním další dvě děti. A nový táta byl moc hodný člověk, mezi dětmi nedělal vůbec žádné rozdíly, všechny je měl rád a maminku miloval. Můj kamarád ho považuje za vlastního otce, zatímco já svého vlastního tátu ráda neměla. Děti holt nemusí vychovávat biologický otec, důležité je, aby je měl rád a ony vyrůstaly v pohodě!

Varování pro ženy

Nechci si na svůj život stěžovat, vlastně se mám dobře. Děti mých kamarádek mě mají za hodnou tetičku, což mě těší, a jinak žiju sama jen se svými kočkami. Líbí se mi, jak jsou vznešené a jaké to jsou „osobnosti". Každá má jinou povahu. Dávají mi pocit klidu a štěstí. Chtěla jsem svým příběhem vzkázat všem ženám, které mají zlé muže: nenechte se ponižovat, a hlavně nenechte týrat své děti, ani fyzicky, ani psychicky. Zabráníte tak dalšímu utrpení a neštěstí. V dnešní době už je spousta možností, jak proti domácímu násilí bojovat. Nenechte dojít svůj osud i osud vašich svých do tragických konců...

Pavla

Připravila: Iva Vondrová

Ilustrační foto: Thinkstock