Zatoulaný kocourek

Jednou za mrazivého zimního nedělního odpoledne jsme se procházeli kolem řeky Rusavy. V tom okamžiku jsme uviděli topící se malé zrzavé koťátko. Ani jsme neváhali a šli jsme mu na pomoc. Slezli jsme po strmém břehu a v tu chvíli nám podjely nohy, ale naštěstí byla velmi malá hloubka. Jak jsme se vzpamatovali, vytáhli jsme malé zrzavé kotě ze studené vody. Vytažené třepoucí se kotě jsme se snažili zahřát moji teplou šálou. Nevěděli jsme co s kotětem tak jsme se domluvili, že ho vezmu k nám domů. Když jsme přišli domů, pustili jsme kotě a bylo vidět, že je velmi zmatené. Začalo hlasitě mňoukat a z toho jsem usoudila, že má asi hlad. Hned jsme zašli do lednice se podívat, jestli nemáme trošku mléka. Po pár dnech jsme podali inzerát, že jsme našli malé zrzavé kotě v potoce. Kotěti se u nás velmi líbilo a už si i u nás zvyklo. Tak jsme se rozhodli, že si ho necháme. Dva týdny po vložení inzerátu jsme uslyšeli zvonek a u branky stál velmi agresivní dívající se pán. Když jsme se ho zeptali, co potřebuje, řekl nám, že to kotě z inzerátu je jeho. Pán se chval hodně agresivně, protože se mu stýskalo po jeho zrzavém kotěti. Rozloučili jsme se s kotětem a předali jsme ho pánovi. Se smutkem jsme se dívali, jak mizí v dáli. Jednoho dne jsme se vraceli domů z procházky a u naší branky jsme potkali naše malé umňoukané koťátko. Z radosti jsme ho málem umačkali. A od té doby se s ním mazlíme až do teď.