Tři hrdličky

Můj nejsilnější zážitek z dětství.Jako malé dítě z Ostravska, jsem byla často nemocná. Jelikož si rodiče nemohli dovolit paragraf, hlídali mě prarodiče. Babička byla totiž v plném invalidním důchodě. Dědeček ještě chodil pracovat na částečný úvazek. Když jsem onemocněla a nemusela do školy, byla jsem nešťastná. Ale jakmile mi rodiče oznámili, že budu u babičky, tak jsem hned změnila názor a k prarodičům jsem se velice těšila. Babička s dědečkem mě milovali a já zase je. Moc jsme si rozuměli. Babička se narodila ve Skřipově a za války jim dům zapálili němci. Její rodná chaloupka lehla popelem. Babiččini rodiče byli velice smutní a aby začali stavět opět na stejném místě, na to už neměli sílu. Proto se musela z rodného Skřipova přestěhovat do nedaleké vesnice Stará Ves. Tam si její rodiče koupili dům a bydleli tam do konce svého života. Babička měla zdravotní problémy. Astma a neustále ji bolela hlava. Když jí astma přepadlo, tak kuckala v jednom kuse. Dědeček pokaždé nastartoval auto a odvezl babičku z Ostravy do Staré Vsi. Tam se lépe babičce dýchalo. Jednou zase babičku přepadnul silný záchvat. Dědeček tentokrát zajel na konec Staré Vsi, kde začínaly lesy. Babičce se na jednou udělalo lépe. Tak se rozhodli prarodiče, že zkusí najít na konci Staré Vsi pozemek a postaví si nějakou malou chatičku. A tak si prarodiče koupili ve Staré Vsi pozemek a postavili chalupu. Teda spíše malý baráček, aby měli kam v důchodě jezdit. Když jsem byla nemocná nebo měla prázdniny, trávila jsem dětství zejména tam. Babička pocházela ze šesti sourozenců. Své sourozence milovala a také od sourozenců jejich drahé polovičky. Než jsem se narodila, zemřel babičce bratr. Byla to pro babičku veliká rána. František byl doktor a jak měl noční službu, přitopil si plynovými kamny. V noci mu zhasnul plamen v kamnech a František se udusil plynem. Když jsem měla pět let, zemřela maminka od babičky a o něco později babiččina švagrová.Tyto ztráty babička těžce nesla, ale nedávala to na sobě přede mnou moc znát. Jelikož byla hodně věřící, modlila se za jejich dušičky.Nastalo období zimy a já opět onemocněla. Babička si mě k sobě vzala, byla ráda, že není doma sama, jak dědeček pracoval. Dopoledne utíkalo rychle. Babička ráda pekla a vařila, tak jsem ji pomáhala v kuchyni. Po obědě jsme si šly na chvilku lehnout. Byl to náš každodenní rituál. Po odpočinku jsme teprve umývaly a utíraly nádobí. Jednoho dne jsme si šly také lehnout. Když už jsme skoro usnuly, probudil nás mohutný tlukot na římsu. Probraly jsme se s babičkou. Babičku odhrnula záclonu a za oknem seděly tři hrdličky a zuřivě tloukli do římsy. Babička se snažila je odehnat. Hrdličky se nedaly. Když babička otevřela okno, tak se lekly a uletěly. My si šly zase lehnout. Neuběhlo ani pět minut a hrdličky se vrátily. Tentokrát se nedaly. Stále klovaly a klovaly. Babička se snažila je opět odehnat. Hrdličky ale odletěli do vedlejšího okna, kde byla kuchyň.Šly jsme se na ně podívat, co dělají na římse. Babička říkala, že jestli mají hlad, tak jim nasype trochu rýže, která zůstala z oběda. Když chtěla vzít z hrnce rýži, všimla si, že plamínek od plynu je zhasnutý, ale plyn ne. Hrdličky nás upozornili na unikání plynu. V tom nás obě najednou zamrazilo a podívaly jsme se na římsu. Hrdličky nás pozorovaly. Jakmile babička plyn vypnula, všechny tři najednou odletěly.Byly jsme obě dvě v šoku. Babička říkala, že její bratr, maminka a švagrová se převtělili do hrdliček a přiletěly nám sdělit nebezpečí. Od tebe doby věřím na strážné anděly.