Sbohem, drahý zajíčku

Sbohem, drahý zajíčku Můj manžel to se mnou nemá vůbec jednoduché. Tolik věcí se díky mě naučil a tolika spletitostmi prošel....to jen proto, že každou chvilku něco "zavařím". Tím myslím pokazím nebo neúmyslně zničím a on je pak tím odsouzeným, který všechny ty havárie dává do původního stavu a  umí opravit již neopravitelné.      Jednou v neděli se rozhodl, že udělá konečně zabezpečení domu a kábly k tomu prý musí táhnout přes náš obývák. Ale to musím kvůli jeho lištám vyklidit tunovou skříň!!  A tam je plno mé výbavy - tím myslím všechny skleničky, hrníčky, servis....a všelijaké skleněné dárečky. Vůbec se mi nechtělo vše vyháhnout a umýt od prachu a udělat tím pádem i celou generálku této almary .Mám z toho ukrutnou radost!!!  Super program na neděli, ale co mi zbývá. A tak,abych si já chytrá holka ujednodušila práci, tak co nejvíce těchto krámů cpu do myčku a raduji se, jak jsem na to vyzrála. Do myčky letí i pěkný modro bílý asi 10 cm vysoký zajíček. Zřejmě je to z plastu, myslím si a zavírám dveře od myčky. Jak mě však milý zajíček překvapil po vyprání novou vizáží. Vlastně nebylo po něm ani stopy...kecám. Zajíček byl rozmetán na tisíc kusů a jeho pozůstatky držely pevně na celé mé výbavě.Nejhorší byl pohled do odpadu myčky. Ten byl zaflákaný voskem požehnaně. Ano, skutečnost byla ta, že zajíček byl svíčka, čili voskový. Dělala jsem jakoby nic a nenápadně tu spoušť uklízela. Manžel si naštěstí nádobí v "novém bílém kabátě" nevšiml, měl hlavu ve svých problémech a byl potěšen, když viděl jak neustále v kuchyni něco dělám - místo nějakého povalování - to vidí nerad. Stále na mne něco mluvil, já mu s úsměvem odpovídala  a mezitím strkala hlavu do myčky a dokonce  jsem i rozmontovala odpad a stále se ujišťovala - to podle množství vosku, že se v myčce nekoupal jeden zajíček, ale nejméně celá zaječčí rodinka. Tímhle krásným programem utekla celá neděle. Byl již večer a já doufala, že ta myčka opět pojede.Jenže,opak byl pravdou. Při opětovném spuštění se v ní děly hororové věci. Funěla, prskala, voda vytékala ven, pískala...hrůza. Tak jsem musela s pravdou ven. A manžel? Místo kamerového zabezp.systému  opravoval do půlnoci myčku .Věřte nebo ne, fakt to zase opravil, jako vždy. Je to přece moje šikulka. Kde by asi tak byl, kdyby neustále po mě neopravoval rozbité věci. Stal by se z něj budižničema, povaleč a   a m a t é r . Zatímco teď je to profík každým coulem. A protože je ještě k tomu chytrý - což je záviděnihodná kombinace, tak zatím ode mě neutekl a vše bere s úsměvem. To, že láteří a sakruje za rohem, tak to už neslyším....ostatně může být šťastný, jak motivují manželku má...