Předvánoční shon

Když naše teta Anděla ovdověla, bývala o vánocích u nás, aby nebyla doma sama. Přijížděla pár dnů před Štědrým dnem a odjížděla po Novém roce.Teta byla ze "staré školy" a velmi ráda vařila. Zatím, co já jsem byla ještě v práci, doma se chystala k obědu vepřová s bramborem a zelný salát. Přišla jsem domů z práce a našla tetu uplakanou. "Co se stalo?" ptala jsem se. "To ti ani nemůžu říct", kutálely se tetě slzy po tvářích. Udeřila jsem na manžela, jestli tetě něco nevhodného neřekl, i když to nebylo pravděpodobné. Teta byla velmi hodná a bezkonfliktní osoba, jako její jméno Anděla. Manželovi cukalo koutky úst, ale prohlásil, že tetě slíbil, že nic neřekne. Pak jsem se přece jen dověděla, co se vlastně stalo.Teta, výborná kuchařka, přiběhla nešťastná za manželem, že se jí spálilo maso. Ten ji uklidňoval - "To nevadí, to okrájíme". Vytáhli maso z trouby a manžel nožem odkrojil první plátek. A ejhle, zevnitř pórů zbývajícího kusu masa vybíhaly bubliny, jako když dítě fouká do mýdlové vody. Teta vytřeštila oči, vzala si vidličku a prohrábla zelný salát - pěnil! Rychle si nasadila čtecí brýle a sáhla po sklenici oleje, kterou použila. Byl to sapon! Pamětníci ví, že se stolní olej i sapon prodával v podobných hnědých láhvích. Zelný salát letěl do záchodu, maso do koše a my měli k obědu brambory s opečeným salámem. Ale za ten řehot celé naší rodiny, nakonec i s tetou Andělou, to opravdu stálo za to pokažené jídlo. Od té doby jsem ale při předvánočním úklidu sapon v kuchyni raději nenechávala.