Prázdniny u babičky

Před pár lety jsem já a moje setra trávily prázdniny u babičky v Jeseníkách. U babičky už na nás čekali naši dva bratranci, kteří se těšili, že spolu strávíme další prázdniny.Babičce to léto, kdy jsme u ní byly na prázdninách, bylo přes 70 let, proto ji obdivuji, že si nás raubíře vzala ještě k sobě.Babičce kolem chalupy protéká potůček, který nás jako děti velice lákal. Bylo hezké počasí a proto jsme žadonili u babičky zda by jsme mohli jít do potoka. Jenže babička měla strach nás pustit do potoka samotné. V té době byla v potoku hloubka vody přes půl metru. Nakonec jsme babičku přemluvili, ale musela jít ona s námi. Na sebe si oblékla modré trenýrky, které nosila ještě za mlada na tělocvik, k tomu bílé tričko a mohli jsme vyrazit do potoka.Do potoku jsme si vzali i duši od traktoru s tím, že budeme babičku po potoce pouze vozit. Zpočátku jsme slib dodrželi a jen babičku vozili, ale to by jsme nebyli děti, kdybychom nevymysleli něco jiného. Tak jsme si začali hrát na záchranáře a skákali jsme do vody i po duši, ale při hře jsme zapomněli, že babička ještě pořád sedí na té duši a snaží se tam všemožně udržet. Nakonec se to babičce nepodařilo a propadla nám do prostředku duše. My jsme chtěli babičku zachránit, ale jak jsme byli rozdováděný tak jsme se nemohli domluvit jak to uděláme. Já s bratrancem sem se snažila babičku táhnout vnitřkem duše, moje setra a s druhým bratrancem chtěli babičku protáhnout pod duší. Chudák babička nevěděla jestli jí chceme pomoci nebo máme v úmyslu ji utopit. Babička si několikrát lokla vody a pak se zapojila do své záchrany. Nakonec se nám podařilo dostat babičku s vody bez úhony na zdraví. Od té doby s námi babička do potoka nechtěla jít, a proto jsme se tomu dříve moc divili. Nechápali jsme proč, vždyť jsme babičce „zachránili život“. Teď když na to vzpomínáme s odstupem času musíme se tomu vždy smát.