Návštěva ze zahraničí

Už je to třicet let, možná i o nějaký ten pátek víc, co se mi stala tato příhoda. Bylo mi 18 let, byla jsem svobodná, bydlela s rodiči a pracovala mimo místo bydliště. Pracovala jsem na dvě směny, takže jeden týden jsem se vždy vracela domů dost pozdě v noci.
Byl pátek, venku už byla tma jak v pytli a nás autobus přivezl na konečnou. Když jsme vystupovali, hodiny na kostele právě odbíjely 11 hodin a já už jsem se viděla doma v posteli. Ale člověk se asi nemá na nic příliš těšit. Najednou jsem totiž za sebou zaslechla takové divné, nesrozumitelné huhlání. Uvědomila jsem si, že v pátek se to občas stává, že někteří borci v hospodě zapomenou počítat, kolik piv a panáků už vypili a potom se jim takhle nějak plete jazyk. Takže jsem tomu nijak zvlášť nevěnovala pozornost a nevšímala si jich. Ale oni byli vytrvalí a stále šli za mnou. Pořád cosi říkali, ale já jsem si jich stále moc nevšímala. Horší však pro mě bylo, když jsem si všimla, že už jsme na ulici jen my tři a nikdo jiný. Najednou ve mně byla malá dušička.
Odvážila jsem se obrátit se k nim a zeptat se, co ode mě chtějí, ale až teď jsem zjistila, že jsem jim nemohla rozumět jednoduše ne proto, že by byli opilí, ale proto, že to byli cizinci. Nakonec jsem pochopila, že tudy pouze projíždějí, ale pracuje tu jejich kamarádka, tak se rozhodli, že ji navštíví, ale potřebovali by poradit, jak se za ní dostat. Dozvěděla jsem se od nich jak se to děvče jmenuje a kde pracuje. Měla jsem to prakticky při cestě, tak jsem jim řekla, že je tam dovedu.
Ta slečna pracovala na internátě jako vychovatelka, ale když jsme tam přišli, řekli nám, že si vzala zrovna pár dní volno. A co teď? V té době jsem neměla tušení, jestli se v našem malém městečku nechá někde přespat, a posílat ty kluky do vesnice vzdálené 5 km skoro o půlnoci, to se mi zdálo jako holý nesmysl. Já jsem totiž tu dívku znala a věděla jsem, kde bydlí, tak bylo snadné odvézt je tam druhý den. Ale do té doby museli někde přečkat.
Dlouho jsem nepřemýšlela a řekla jim, ať jdou se mnou k nám. V duchu jsem si říkala, že buď nás rodiče vyhodí všechny, nebo nás vezmou na milost a bude to. Během dalších asi pěti minut jsme byli doma, ale oproti jiným dnům jsem se zdržela asi o 45 minut. Takže rodiče už měli strach, jestli se mi něco nestalo, a jakmile jsem strčila klíč do zámku, už jsem slyšela kroky v chodbě.
Otevřela jsem dveře a za nimi stála, celá vystrašená maminka. Začala jsem ji uklidňovat a vysvětlovat, že mám pro ně malou návštěvu ze zahraničí. Nakonec to vzali docela dobře, maminka dala klukům i nějaké jídlo a dokonce jsme asi do dvou hodin do rána seděli a všemožně konverzovali (samozřejmě bez rukou bychom se neobešli).

Jana Hurychová
Dolní 180
58291 Světlá nad Sázavou

č. ú. 622847521/0100