letní pohádka

Letní pohádkaŽivot nám někdy připraví chvíle, na které nemůžeme zapomenout a situace, kterým se nedá vyhnout. Přesto si každý z nás myslí, že ví, jak by se zachoval v okamžiku, kdyby ho něco potkalo. A kolikrát si každý z nás řekl, tohle by se mě stát nemohlo. Ale stát se nám může opravdu cokoli. Bylo jaro, které mi přineslo spoustu nového. Změnila jsem místo a při řešení problémů ve firmě jsem byla opravdu hodně vytížená. Byla jsem šťastná, měla jsem všechno co jsem chtěla. Práci, která mě bavila a doma báječného manžela a dvě děti. Pak se ale stalo něco, co jsem rozhodně nikdy neplánovala. Zamilovala jsem se do svého kolegy. Byl o dost mladší, byl asi i zvláštní. Ale přesto jsme si dobře rozuměli. Mohli jsme si povídat o čemkoli, měli jsme podobné zájmy, poslouchali podobnou hudbu. Těšila jsem se na jeho pohled, protože se jeho oči na mě smály. Připadala jsem si, jako bych se zbláznila. Nedokázala jsem si rozumně vysvětlit, proč se mi to stalo. Nic takového jsem nehledala, a přece si mě to našlo. Rozum křičel dost, ale při každém jeho pohledu jsem měla pocit že létám. Připadala jsem si najednou hrozně mladá, svěží a přímo nabitá energií. Byla jsem prostě zamilovaná. Několikrát jsme se domluvili, že si spolu zajdeme po práci na kávu, ale pokaždé se stalo něco, co nám v tom zabránilo. Musela jsem se tedy spokojit s tím, že spolu budeme alespoň v práci. Bylo to hrozně těžké, nedat na sobě nic znát před ostatními kolegy. Byli jsme pro všechny prostě jenom dobří kamarádi. Snažila jsem se být co nejvíc v jeho blízkosti a on mi oplácel dlouhými pohledy a úsměvem. Někdy, když jsme byli o samotě, vypadal, jako by mi chtěl něco říct. Nikdy to ale neudělal. Jednou jsem ho vezla z práce domů autem. Když jsem zastavila před jeho domem, chvíli beze slova seděl, pak se ke mně naklonil, jako by mi chtěl něco říct, nebo mě políbit, ale nakonec řekl jenom díky a ahoj a vystoupil. Byla jsem šťastná za každý okamžik, kdy jsme byli spolu. Doma jsem ale měla manžela a děti, ke kterým jsem se každý den vracela. Bylo to těžké, nedat na sobě nic znát. Navíc jsem měla hrozný strach, ze bych mohla ublížit svému manželovi. Neplánovala jsem novou budoucnost, tu svou jsem si uměla představit jen po boku toho bezva chlapa, se kterým jsem strávila posledních patnáct let. Nevěřila bych, že je to možné, ale milovala jsem je oba!! Bylo léto, čas dovolených, takže i já jsem na dva týdny opustila své zaměstnání, své kolegy a svou letní lásku. Dva týdny dovolené mi nejdřív připadaly hrozně dlouhé, když jsem si představila, jak dlouho ho neuvidím. Nakonec mi ale utekly jako voda a dovolenou jsem si docela užila. Zapomenout na něj úplně ale stejně nešlo. Když jsem se vrátila do práce, několik dní jsme se pracovně jenom míjeli. Zdálo se mi, jako by se mi vyhýbal. Jednoho dne prostě nepřišel, zavolal že končí, dal výpověď a zmizel z práce i z mého života. Byla jsem naštvaná i nešťastná zároveň. Nenáviděla jsem ho za to, že odešel a už jsem ho nikdy nechtěla potkat. Když jsem šla o ulici, tak jsem se rozhlížela, abych ho nemusela potkat. Teď je zima a už je mi fajn. Chtěla bych napsat, že jsem na něj už zapomněla, ale myslím, že nezapomenu nikdy. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem znova po spoustě let cítila dotyk motýlích křídel. Bylo nádherné, cítit to, co jsem se v té době cítila. A jsem zase šťastná. Mám toho nejlepšího manžela, jakého bych si mohla přát a pohodové manželství. A moje letní pohádka?? Ta bude jenom mým malým tajemstvím. Možná časem sama uvěřím tomu, že se mi to všechno jenom zdálo.