Kolébka

Tento příběh se týká mého přítele pana Jaroslava Machovského, se kterým žiji ve společné domácnosti už dvanáct let.Jaroslav Machovský se narodil v průběhu války v roce 1942. Jeho otec Jaroslav senior mu vyrobil krásnou dřevěnou kyvnou kolébku. Byl stolař a dal si záležet. Kolébka se všem, kteří ji viděli, velmi líbila a tak za dva roky, když začínala být synkovi krátká, ji dal otec do sousední vesnice výměnou za husu.Malý Slávek vyrostl, oženil se a až od své ženy Věrky se dověděl, že to byla právě ona, pro kterou její rodiče obětovali husu. Jaroslav a Věrka, odchovaní ve stejné kolébce, měli dva kluky a žili spolu osmadvacet let. Kolébku využili ještě jejich synovci a neteř, až při požáru domu Věrčina bratra kolébka na půdě shořela.Ale ani tatínek Jaroslav netušil, že s láskou vyrobil kolébku nejen pro syna, ale i pro jeho nevěstu.