Jak jsem získala báječnou kamarádku

Bolel mě horní zub. Hodně. V ústech jsem cítila hořko. Hnis, říkala jsem si. Zubní lékař usoudil, že zub již nelze déle zachraňovat a k mé velké úlevě se rozhodl ho vytrhnout. Když byl zub venku, zavolal pan doktor s údivem sestru, ať se jde podívat, že tohle ještě v životě neviděl. „Tohle“ bylo množství hnisu, který mi z dásně vytekl. Rána po zubu se zahojila, hnis mi ale zůstal v dutinách, které mě bolely. Nezbylo, než navštívit ordinaci ORL a nechat si udělat punkci. Z dětství jsem si od maminky pamatovala, že je to záležitost velmi nepříjemná a bolestivá. Sympatická paní doktorka udělala, co bylo potřeba. Bylo mi úplně jedno, co se mnou provádí – byla jsem ráda, že mě zbaví bolesti, a proto jsem vše trpělivě snášela. Kromě toho nejsem ráda u lékařů za sraba. Punkcí jsem absolvovala celkem sedm. Asi po čtvrté nebo páté mi paní doktorka řekla: „Já vás pozvu na kafe…“. Pozvání jsem s překvapením přijala. Za několik dní jsme se sešly v kavárně v centru města a nebylo to naše setkání poslední. Zjistily jsme, že si máme o čem povídat, že je nám spolu dobře. O devět let starší paní doktorka mi nabídla tykání. Začaly jsme se scházet na večeři po jejích odpoledních ordinačních hodinách v místě její ordinace a mého bydliště v čínské restauraci. Když jsme zjistily, že tam dělají nejlepší lasagne v Praze, neměly jsme důvod místo svých setkávání měnit. Jen jsme někdy zašly za kulturou nebo se navštívily doma. Po nějaké době naší známosti mi paní doktorka Lída řekla, že si zpočátku myslela, že jsem jako Eulálie Čubíková. To se mnou ale nic neudělalo, protože knihu Zvonokosy, v níž daná nesympatická osoba vystupuje, jsem nikdy nečetla. (Kdysi jsem ji vzala v knihovně náhodou do ruky a usoudila jsem, že to nebude nic pro mne.) Lída prý ze mne měla respekt (jsem taky doktorka, ale ne medicíny), připadala jsem jí vážná a nepřístupná. (Říká se, že my introverti někdy působíme namyšleně - a přitom je to ostych.) Jako důvod svého pozvání uvedla, že jsem byla největší hrdina, kterého tam kdy měla. Je to už téměř dvacet let. Lída je zgruntu hodná ženská, veselá, optimistická, společenská, ochotná vrhnout se do každého dobrodružství. Jsem moc ráda, že si mě vybrala za kamarádku. Dvě hodiny povídání s ní jsou pro mě balzám na duši, báječná forma duševní hygieny. Je skvělé, že ona to cítí stejně.