Jak jsem žila u Voráčků....

Malou část mého života jsem byla nucena strávit u mé starší sestry a jejího manžela na Moravě. Bydleli v městském bytě na náměstí a člověk by si řekl, že to bude byt prostorný a útulný. Pravda, prostorný byl, ale o útulnosti jsem začala pochybovat hned po první strávené noci. Sestra o úklidu měla svou představu a po dvaceti letech strávených s jejím manželem jí to nemůže mít nikdo za zlé.
Její manžel jezdil celý život s kamionem a tohle povolání se na jeho bontonu značně podepsalo. Že se vrátil švagr z cest domů, jsem poznala okamžitě, aniž bych ho spatřila. Používal totiž ke zdravení všech tělesných otvorů, ale slova jako "Zlato jsem doma" to rozhodně nebyla. Tím chci tedy říci, že pokud se mu náhodou povedlo zavřít ústa, otevřela se mu jiná část jeho dutin a to bez ohledu na to, zda je doma sám, či nikoli. Sestra si na takový tip zdravení již zvykla a nepřikládala mu žádnou váhu. Teda výjimkou byl jeho výplatní den, kdy se sestra nad takovým zdravením rozplývala a vděčně se k manželovi lísala. Ten si její chování natolik vychutnával, že skoro půl hodiny chodil po kuchyni a vyl jako pes. Potom hrdě položil výplatu na stůl a šel na "jedno". Sestra, unešená z toho, jak má manžela omotaného kolem prstu, se na mě pokaždé obrátila s větou, "Tak se na ně musí" a spokojeně odešla k počítači s vědomím, že manžel se nevrátí domů dříve jak po deváté večer. V klidu si uvařila kávu a zapla facebook.
Tím trávila veškerý svůj volný čas. Hraní facebookových her, pití kávy a slastné kouření cigaret, působilo na sestru jako opium. Tím nechci sestře nijak křivdit, je to výborná kuchařka a náruživá čtenářka životopisů středověkých vladařů. Tuhle zálibu, ovšem nejraději pěstuje ve vaně. Až časem jsem pochopila, že jde spíše o jakýsi rodinný rituál, než obyčejnou četbu ve vaně. Sestra napustila plnou vanu vařící vody, kde si vychutnávala hodinovou četbu, poté, aniž by vanu vypustila, zavolala jejich čtrnáctiletou dceru, že se má jít koupat. Eliška (Kterou sestra pojmenovala po Elišce Přemyslovně) se vždy ochotně zvedla a šla se tedy koupat. Po důkladné očistě se v téhle vodě myl vždy ještě můj švagr a na otázku zda mají vodu vypustit, nebo se chci jít také koupat, jsem sestře vyděšeně řekla, že jsem se již sprchovala, ale že děkuji, že je hodná. Vykoupali tam tedy alespoň jejich psa Čerta, s dobrým pocitem kolik neušetřili vody.
Jezevčík Čert byl významným členem jejich rodiny. Byl to velmi chytrý pejsek a mít výcvik už od štěněte, předcházeli bychom každý den tomu překvapení, co nám nechával všude po bytě. Čerta chodívala venčit každé ráno moje maminka, která přicházela vždy kolem deváté hodiny ranní. Vyvenčila psa a nachystala na kávu, a protože já i moje sestra jsme se vraceli z práce mnohdy pozdě večer, musela nás maminka na takzvané "PLKY" budit. Musím říci, že její styl buzení mě přiváděl k šílenství. S oblibou mě totiž tahala za palec u nohou tak dlouho, dokud jsem neotevřela oči. S dobrým pocitem, že se jí to povedlo, řekla, že je kafe na stole a já musela vstát. Takhle ovšem budila jen mě. Věděla, že na mou sestru by to neplatilo a měla vymyšlenou jinou taktiku. Tak dlouho volala od stolu "KAFÉÉÉÉÉÉÉÉ", až to sestra nevydržela a vstala taky. Teď byla maminka spokojená a mohli se započít "Plky"...
Na plkách se probíralo úplně všechno, od prodejců na místní tržnici, až po rozvody a úmrtí. To vše bylo pro maminku velmi důležité a ovšem měla takový přehled, že i google by ji mohl závidět. Tohle se opakovalo každý den kromě neděle, kdy maminka připravovala doma oběd pro mou mladší sestru a jejího syna.
Můj půlroční pobyt u sestry mě nijak nepoznamenal, pravda, leckdy to bylo soužití spíše pro otrlé, ale na druhou stranu je sestra už více jak dvacet let šťastně vdaná a s manželem se stále milují. A jak sestra praví, „komu se u mě nelíbí,“ ať sem nechodí“.