I já po čtyřiceti letech řekla dost.

Příběh Anny v Překvapení č. 15 mě zaujal.
Já žila s manželem a jeho rodiči v jejich domě. Domácnost, práce, 3 děti, zahrada, pole, vše jsem stihala i za cenu, že jsem chodila spát v 1 hodinu v noci. Do toho každodenní problémy s manželovým rodiči, před kterými se mě manžel nikdy nezastal. Podle nich jsem vždy jen lhala. O jeho mamku jsem se postarala, i když byla nemohoucí. Dokud ještě trochu vnímala, řekla, že mě nikdy ráda neměla, a já se teď o ni starám. K mým rodičům jsem často jezdit nemohla, to by byla ztrátu času a peněz. To už opravdu jsem musela mít dlouhý seznam, abych si mohla půjčit auto a jet vše vyřídit, nakoupit, popř. se zastavit k mým rodičům.
Rodiče nežijí, děti odrostly a mají své rodiny. Po odchodu do důchodu jsem si myslela, že dožijeme s manželem v pohodě. Ale ouha. Začala z jeho strany psychická manipulace. 2x-3x do týdne výstupy, že láska v manželství neexistuje, že si kdysi myslel, jak vyhrál a teď si to roky nemyslí. Já roupama nevím co dělat, chodím 2x do týdne do práce, vozím vnoučata do kroužků, telefonuji, cvičím, jezdím na kole a na výšlapy a 1x ročně s kamarádkou na 1denní výlet. Pak přitvrdil. Zřídil si účet, na něj na tajňačku zařídil zasílání svého důchodu, aby našel černou díru, kde se ztrácejí peníze, protože já celý život vydělávala méně než on, určitě lžu a zaměstnavatel mi posílá peníze bokem. Na co já potřebuji peníze. Přitom on měl stále k dispozici nemalou částku, ale to jsem musela pochopit, že mi nebude vysvětlovat, za co ji utrácí. Každý chlap přece musí mít několik desítek tisíc bokem.
A po 40 letech manželství jsem byla na pokraji svých sil, neměla jsem sílu vnímat a komunikovat s okolím. Rozhodla jsem se z toho nezbláznit a nevzdat se. A pak mě zachránily děti, sešly jsme se, vše jsem řekla, sbalila si svých pár věcí a odstěhovala se k rodině a po pár měsících do bytu. Už jsem se vyhrabala ze dna, po roce a půl přestávám mít problém se spánkem. Velice si vážím podpory dětí a toho, že přijaly mé rozhodnutí a vědí, že se nechci vrátit. Smekám před nimi. Manžel má svůj život a já svůj. Je nedořešený společný majetek, ale i to bude potřeba dotáhnout do konce.
Nepřipustila jsem si dříve, že budu na stará kolena toto řešit. Jsem si vědoma toho, že mohou u mě nastat zdravotní problémy budu bez pomoci. Ale vím, že manžel by mi tu pomoc stejně neposkytl.

Anně fandím, že dokázala svého muže "předělat". Hanka