Už dvakrát jsem zhubla 25 kg!

Můj partner to ocenil, že má doma „novou ženskou"

Naše malá dcerka Amálka je celý můj svět, byly ale chvíle, kdy jsem o ni musela hodně zabojovat, stejně jako o svoje tělo. Podařilo se mi dokonce dvakrát shodit skoro třicet kilo. A dneska už jsem sama výživovou poradkyní.

Nebyla jsem obézní, měla jsem myslím pěknou ženskou postavu. Velká prsa, boky a štíhlejší pas, ale kila navíc mě stejně štvala. V devatenácti letech přišel zlom a já se rozhodla, že se nadváhy zbavím navždycky. Samozřejmě v tom byl chlap! Zamilovali jsme se do sebe už v mých čtrnácti letech a postupem času jsme spolu začali chodit. Byli jsme tehdy oba mladí, ale naše city byly opravdové. Jenže moje kila, která přibývala, byla taky opravdová.😊

Nová ženská

„Nemůžu ho ztratit, musím se sebou něco udělat," svěřila jsem se v těch devatenácti své mamince, která úspěšně zhubla ve výživové poradně The 1:1 Diet. Máma fakt hubnula přímo před očima, proto jsem se do toho pustila i já. Na začátku jsem při výšce sto padesát osm centimetrů vážila necelých osmdesát kilo a bála jsem se, že ve třiceti či čtyřiceti letech to můžu dotáhnout na metrák. Tehdy mi hodně pomohla výživová poradkyně Renata Ticháčková Valčíková.

Všechno jsme spolu probraly a já se učila jíst jinak. „Na začátku jsem se bála, že to nevydržím, ale díky kontrolám v poradně jsem měla stále motivaci," radila jsem pak sama kamarádkám, jak na to. Je fakt, že jsem nehladověla, jen jsem odhodila oblíbené sladké tyčinky. Jedla jsem méně sacharidů, ale dobroty mi v životě zůstaly.

Pekla jsem si proteinové buchtičky nebo lívanečky, dokonce domácí tvarohový chleba a vařila si chutné pokrmy z masa a zeleniny. Nakonec se mi podařilo, i díky cvičení, shodit na krásných pětapadesát kilo. Cítila jsem se báječně. A i můj partner to ocenil, najednou měl doma „novou ženskou".

Stejně budu tlustá

„Jsem těhotná," oznámila jsem jednoho dne s nadšením partnerovi, že bude tatínkem. Oba jsme se na miminko moc těšili. V jiném stavu mě trošku ovládl pocit, že stejně budu tlustá, tak co, konečně se můžu najíst. A tak jsem baštila!😊Občas se sice dostavily výčitky, ale chutě mě přemohly. Dotáhla jsem to na devadesát kilo. Hodně z toho vážila voda, protože jsem byla v tropických vedrech pořádně zavodněná. Byla jsem tak „velká", že jsem se na konci těhotenství nevešla už ani do bot.

Těžký porod

Porod mi dal zabrat. Byl náročný, dcerce se vůbec nechtělo na svět a lékaři museli porod vyvolávat a nakonec přistoupit k císařskému řezu. Můj partner byl u porodu se mnou a jeho podpora byla k nezaplacení. Nerada na celý ten zážitek vzpomínám. Pár dní po porodu jsem nebyla schopná se o malou postarat, navíc se mi nespustilo mléko a naše Amálka byla od začátku na umělé stravě. Ale holčička je zdravá a jsme za ni s mužem neskutečně šťastní.

Láska není o kilech

Amálka rostla jako z vody a mně bylo jasné, že „za chvíli" začne lézt a chodit. Představa, jak za ním někde funím s osmdesáti kily, mi nebyla vůbec příjemná. V porodnici jsem sice nechala dvanáct kilo, ale v podstatě jsem na tom byla podobně, jako když jsem kdysi šla poprvé do poradny.

Nejvíc mě naštvalo, že se mi zase podezřele zmenšilo oblečení. Když jsem se narvala do zimní bundy, bála jsem se ohnout, aby mi nepraskl zip.😊 Nebylo na co čekat! Kojit jsem nemohla, a tak jsem si celý proces hubnutí dala u výživové poradkyně Renáty znova.

A podařilo se mi to! Hodně mi tehdy pomohly procházky s kočárkem. Dneska už mám zase svých pětapadesát kilo a přijde mi, že na mé postavě není vůbec vidět, že byl rodila.

I partner je spokojený, i když si myslím, že teď tu moji postavu neřeší tolik, jako když jsme byli hodně mladí. Myslím, že pochopil, že láska o kilech není.

Pořád v pohybu

Amálka dala našemu životu nový rozměr, je celý náš svět, všechno se točí okolo ní. A všechno je díky ní hezčí a veselejší. Hrozně to uteklo, dnes už Amálka chodí do první třídy. Už nepotřebuje mít maminku pořád u sebe, a tak se můžu trochu věnovat i svým aktivitám. Mám ráda pohyb, nejradši asi jumping, v létě kolo, túry v přírodě, v zimě brusle. A začala jsem i běhat, je to pro mě určitý druh svobody a obrovský relax. I když v zimě neběhám, bojím se nachlazení. Doma máme osvědčený recept, jak se udržet zdraví i v nevlídném počasí. Mažeme se tymiánovou mastí od Justu, nedáme na ni dopustit. Pravidelně si ji celá rodina natíráme na hruď, záda, spánky a pod nos a zaplať pánbůh všechny bacily nás míjejí. A ještě k tomu úžasně voní.

Proměna roku

Jen co překlepeme zimu, zase se pustím do běhání, to je můj plán. V rámci běžeckého seriálu „Běhej lesy" jsme byly s poradkyní Renátou v dubnu na Karlštejně a v srpnu v Jizerkách. Běžely jsme spolu a reprezentovaly tam Proměnu roku, soutěž o hubnutí, kterou jsem v poradně loni vyhrála! Závody na Karlštejně a v Jizerkách byly fantastické. Moc jsme si to užily a příští rok bych se určitě nějakého závodu chtěla účastnit. Je tam vždycky celodenní program pro dospělé a děti, takže se zabaví i dcera. Amálce se sice moc závodit nechtělo, ale když viděla, co může vyhrát, tak neváhala. Proběhla se, dostala medaili a dáreček.

Život, na který jsem hrdá

Život není ale jen o zábavě. Po rodičovské dovolené jsem si uvědomila, že potřebuji mít činnost, která mě naplňuje. Dnes pracuji jako expedient, ale mým srdcovým „koníčkem" je výživové poradenství. Díky němu mohu sdílet své zkušenosti a pomáhat ženám, které řeší podobné výzvy jako já. „Změna je možná," říkám jim a podporuji je na jejich cestě k zdravějšímu životnímu stylu. Pomáhat druhým mi přináší radost a taky motivaci. Díky tomu si sama udržuji zdravé návyky a žiji život, na který jsem hrdá. Věřím, že Amálka vidí, jak důležité je o sebe pečovat, a bude mít po mém vzoru zdravý přístup k sobě i svému tělu.

Hana Bali Šoltésová, Varndsdorf

Připravila: Šárka Jansová

Foto: archiv čtenářky