S dcerou učíme ženy i děti, že strach i sebeobrana začíná v hlavě!

V roce 2019 získala moje šestnáctiletá dcera stipendium na střední škole v Kanadě. Po přívalu radosti ve mně začal hlodat červíček pochybností, zda jsem svoji holčičku zdárně připravila na svět daleko za oceánem. A to byl první impulz k tomu, abych se začala do hloubky zajímat o sebeobranu.

Dcera Lada je pro manžela princeznou a pro mě parťačkou. Mám ještě dva starší vyvdané syny a jednoho vlastního, takže my holky jsme v rodině v menšině. Dcera je citlivá a introvertní a její vstup do života nebyla zrovna procházka růžovou zahradou. Narodila se s těžkou dysplazií kyčlí a my zpočátku vůbec nevěděli, zda bude chodit.

Těžký start do života

Pro mě to byl tehdy po jejím narození naprostý šok, zamrznutí, neschopnost zeptat se lékařů na podstatné věci. Léčba probíhala pomocí trakce, kdy měla dcera třiadvacet hodin na nohou zavěšená závaží. Chovat jsem ji mohla jen hodinu denně při koupání. I tak jsem ji stále kojila a snažila se, aby byla dostatečně vymazlená. Od té doby spolu máme silné pouto. Lada nemoc snášela statečně, už tehdy byla velká bojovnice. Po šesti týdnech léčby měla sádrový korzet a v osmi měsících už „jen" třmeny. A pak se stal zázrak, protože v šestnácti měsících začala chodit. Jak já byla šťastná!

Tělocvična plná chlapů

Dcera nám dělala jen samou radost. Má ráda přírodu, vážnou hudbu, od čtyř let zpívala v Kühnově dětském sboru. Dětství i její teenagerská léta velmi rychle utekla a najednou se chystala na studijní pobyt za oceánem. Přirozeně jsme se s mužem o ni báli, vždyť na samotnou dívku všude číhá tolik nástrah! Přemýšlela jsem, jak ji naučit v případě ohrožení se bránit. Sehnala jsem proto workshop sebeobrany a dceru tam vzala s sebou. Vidím to jako dnes, tělocvična byla plná namakaných chlapů, složité sebeobranné techniky jsme nechápaly, vůbec nám to nešlo a připadaly jsme si neschopné. „Nejlepší je utéct," zmínil sice lektor hlavní pravidlo sebeobrany, ale zbytek kurzu jsme trénovaly samé hmaty a chvaty. „Nucená návštěva toho workshopu byla jedním z tvých nejhorších rodičovských prohřešků," dává dodneška dcera k dobru a odmítla na takové lekce dál chodit. I mně bylo jasné, že dcera je fyzicky křehká a tudy cesta nepovede.

Ze školy vězení

V době pandemie Lada odjela do Kanady a já musela svůj strach o ni vydržet a přežít. Je pravda, že se prestižní střední škola kvůli covidu změnila spíše na luxusní vězení. Na jednu stranu jsem se alespoň nemusela o dceru tolik bát, ale na stranu druhou se nám moc stýskalo. Restrikce tam byly velmi přísné, já nemohla jet za dcerou a ona zase nemohla ani na chvilku domů, protože by se už nesměla do školy vrátit. Nakonec Lada k naší úlevě s pomocí přátel studijní rok bez problémů dokončila a získala několik vyznamenání jako nejlepší studentka.

Mysli, Zakřič, Utíkej...

Já zatím během pandemie navštívila další kurzy sebeobrany, pořád jsem totiž doufala, že najdu nějaký kurz, který nebude jen o síle a fyzické obraně. Jenže marně!

Na jednom mě instruktor dokonce nutil, abych ho ještě víc škrtila na zemi, přitom podle pravidel právě boji s útočníkem na zemi je lepší se za každou cenu vyhnout! K tomu všemu jsem sledovala, jak roste domácí násilí, šikana a celkově agresivita ve společnosti, a to i v České republice. A pak mi pomohla náhoda. Pracovně jsem působila jako členka a jediná žena ve vedení Výkonné rady Česko-izraelské smíšené obchodní komory. „Chcete se setkat s Yehudit Sidikman, která založila světové hnutí zaměřené na prevenci násilí a agresivity. Působí ve více než padesáti zemích světa," volal mi izraelský velvyslanec Daniel Meron a já nadšeně souhlasila. Přístup, který je ve světě známý jako „Empowerment Self Defense" tedy Sebeobrana pro všechny, jsem chtěla rozvíjet i u nás v Česku. S nadšením jsem pak hltala krátkou přednášku o Pěti principech, které zaručí komplexní přístup k prevenci násilí. Principy znějí: „Mysli, Zakřič, Utíkej, Bojuj, Sdílej." Tehdy přišla nabídka, abych si udělala instruktorský kurz.

Učitelky, ředitelky, řádové sestry

Na instruktorský kurz Sebeobrany pro všechny, který vlastně odstartoval i naprostou změnu mého povolání a který se konal v Albánii, jsem si ale musela kvůli covidu počkat až do roku 2021. Trénink v Albánii mě překvapil, většina budoucích lektorek totiž byly obyčejné ženy, žádné expertky na bojové sporty či bojová umění, ale učitelky, ředitelky škol, státní úřednice, dokonce i dvě řádové sestry. Kromě fyzických technik jsme probírali prevenci, různé prvky komunikace, možnosti, jak konflikt utlumit či jak vytvářet bezpečné prostředí pro sdílení a pomoc. „Když si dokážu vymezit hranice vhodným způsobem, nestanu se terčem agresora, který často hledá slabší a zakřiknuté cíle," vštěpoval nám instruktor. „A hlavně nezapomeňte, že za násilí může agresor. Tečka. Nikoliv oběť," upozorňoval.

Můj projekt Sebeobrana pro všechny

Celý ten projekt mi naprosto učaroval a já sama v roce 2022 založila v České republice projekt Sebeobrana pro všechny a uspořádala jsem mezinárodní trénink pro trenéry v Praze. Tentokrát už jsem byla v pozici asistentky dvou světových lektorek, Sheily z Kanady a Anat z Izraele. Sheila má devadesáti procentní ztrátu sluchu a vše zvládá bez naslouchátek. Anat je přes šedesát, měří pod sto šedesát centimetrů, ale kabelku se jí na ulici pokusil nějaký mladík ukrást jen jednou. Učí jednoduché fyzické techniky, úder hrotem dlaně či kop, které zvládne každý. Žádné složité pohybové tanečky. Já se postupně vypracovala na nejvyšší lektorskou úroveň, kterou má na světě asi patnáct trenérů a učím mnohé začínající.

Tandem máma dcera

Do Albánie, kde to všechno začalo, se ráda vracím. Loni jsem tam vedla workshop pro kolegy z hnutí (ESD Global) a letos jsem tam jela se skupinou vychovatelů z dětských domovů v rámci projektu Erasmus+. „Hrubne celá společnost, včetně dětí a vychovatelky a vychovatelé se musí umět na tyto situace připravit," kladu všem na srdce. A dcera, kvůli které to všechno začalo? Lada ¨dnes studuje lékařskou fakultu na UK v Praze, prošla lektorským tréninkem a začala působit v našem projektu máma-dcera. Vede kurzy pro děti a dospívající, kteří jsou jí věkově blíže. Skvělé je, že se jedná o sebeobranu, kde člověk nemusí být nutně fyzicky zdatný, může využít i sílu hlasu, pohotové reakce a komunikaci s agresorem. A já? Změny povolání nelituji, učím lidi „trochu jiné" sebeobraně a o Ladu už takový strach nemám. „Sebeobrana začíná v hlavě a u prevence. A je potřebná pro všechny," vzkazuji.

Linda Štucbartová, z Prahy

Pomoc šikanovaným a týraným ženám

Za tři roky existence zvládly Linda a Lada proškolit více než tři tisíce lidí a spolupracují s korporacemi, státní správou, školami. Za tu dobu poznaly ženy, které odešly od násilného manipulativního partnera a přestaly si dávat za vinu, co se stalo. Dívky, které se postavily šikaně. Sociální pracovnice, které se lépe dokážou bránit agresivním klientům. Pracovnice zákaznických center, které umí lépe reagovat na vyhrocené situace.

Více na sebeobranaprovsechny.cz

Připravila: Šárka Jansová

Foto: archiv čtenářky