Oslavu zakončil náruživým sexem!

Před čtyřiceti lety mně bylo šestadvacet, manželovi o šest let více, měli jsme dvě malé děti a já žila s pocitem, že jsme šťastní. Byli jsme zdraví, bydleli jsme v novém bytě a šetřili na auto.

Velmi jsem si oblíbila manželovu početnou rodinu. Já neměla žádné sourozence, zatímco manžel měl tři mladší sestry, s kterými jsem si rozuměla a vždycky se těšila, až se sejdeme a popovídáme si. Jednou jsme u té nejmladší slavili silvestra.

Zatracený alkohol

Jak už to bývá, stoly se prohýbaly dobrým jídlem a pitím. Zábava byla v plném proudu, dokonce jsme tančili, zpívali a samozřejmě mohutně popíjeli. Až moc. Mně se nakonec před půlnocí udělalo tak zle, že jsem skončila nejprve na záchodě, pak v koupelně a nakonec v posteli své švagrové. Oblečená, zmožená a vysílená jsem tvrdě usnula a zapomněla na svět kolem sebe, na manžela i na to, že bude půlnoc a že bych si měla se všemi ťuknout na zdraví. Probudila jsem se až k ránu, kolem čtvrté hodiny. Bolela mě hlava a měla jsem ukrutnou žízeň. V malé kuchyňce jsem vypila celou limonádu a potichu se šla podívat, kde jsou ostatní. Všichni sladce spali různě po bytě, na gauči, v dětském pokojíku, v křesle v obýváku. Jen mého muže jsem nikde nenašla. Byl pryč. V hlavě mi hučelo a snažila jsem se vybavit si, co se všechno předešlou noc odehrálo. Trochu jsem se styděla, že jsem se tak opila a usnula ještě dřív, než odbila půlnoc. Obula jsem si čísi bačkory a vyšla potichu na panelákovou chodbu. Myslela jsem, že můj muž ještě někde hýří u sousedů, s kterými se na večírku seznámil. Vždycky býval veselý, rád se bavil, každému vyšel vstříc, hlavně ženám, takže jsem na něj docela často žárlila.

Manžel bílý jako křída

V paneláku však byl klid, a tak mě napadlo, že seběhnu dolů před dům nadýchat se čerstvého mrazivého vzduchu a podívat se na nebe plné hvězd. Když jsem chtěla otevřít domovní dveře, zaslechla jsem ze sklepa slabý šramot a podivné vzdechy. Byla jsem zvědavá, tak jsem potichu sešla po schodech až dolů... Zůstala jsem stát jako opařená. Tam ve slabém světle jsem  spatřila svého muže, jak se náruživě miluje s neznámou ženou, asi nějakou sousedkou. Ona byla opřená o bílou stěnu, spodní kalhotky jí ležely u nohou a vedle milující se dvojice stála na zemi láhev šampusu. Asi vypitá. Nemohla jsem ani dýchat, do očí se mi draly slzy a strašně se mi rozbušilo srdce. Ti dva se oddávali sami sobě, vůbec si mě nevšimli. Ani nevím, jak jsem se dostala zpátky nahoru do bytu. Hned jsem běžela vzbudit švagrovou a s pláčem jí vyprávěla, co jsem právě viděla ve sklepě. Švagrová nelenila, vyštrachala se z postele a po chvilce přivedla nahoru svého nevěrného bratra. Byl bílý jako křída, přiopilý, zíral do země a mlčel. Mně to bylo tak líto, nemohla jsem zastavit pláč, jemu asi bylo trapně, že jsem ho přistihla. Hrozná situace. Jenže ještě nebyl všemu konec.

Znásilnění? To jistě!

Asi za čtvrt hodiny někdo zvoní. Za dveřmi stál rozčilený muž, manžel té ženy ze sklepa, a nařkl mého muže ze znásilnění své manželky. Prý se mu svěřila, že ji můj manžel přepadl na chodbě, odtáhl do sklepa a surově znásilnil. „Hned jdu volat esenbáky!" vyhrožoval ten chlap a my všichni zkoprněli, protože s tehdejší veřejnou bezpečností nechtěl mít nikdo  opletačky. Pak se oba muži začali na chodbě strkat a prát, až musel zakročit právě probuzený a nicnechápající švagr. Když se soused trochu uklidnil, sebrala jsem poslední zbytky sil a chvějícím se hlasem jsem mu řekla: „Vážený pane, já tam dole byla, já je oba viděla... a to, co jsem viděla, rozhodně nebylo znásilnění." Zase jsem se rozbrečela a vyvalený soused vycouval z bytu. A byl klid.

Dopadlo to nevalně

Ani už se nepamatuji, jak jsme se tenkrát dostali domů, každopádně jsme měli sváteční Nový rok i příští dny pěkně pokažené. Nemohla jsem se toho obrázku, jak si to můj muž rozdává s cizí ženskou, ve své hlavně zbavit. Pořád se mi vracel do mé bolavé mysli. Manželovi jsem úplně přestala věřit, jakmile se někde zdržel, hned jsem ho podezírala z nevěry, navíc já sama jsem se intimitám s ním bránila. Tak mi byl najednou protivný. Nakonec jsme se na moji žádost rozvedli a naše kdysi šťastná, spokojená rodina se rozpadla.

Čtenářka M. K.