Nový život na Mallorce nevyšel, ale já nejsem zvyklá prohrávat

Zná to asi každý. Na dovolené se mu zalíbí tak, že si pomyslí, že by na daném místě jednou chtěl žít. Ne každý ale tuto myšlenku zrealizuje. Čtyřicetiletá Kateřina Ipriová tu odvahu měla.

„Na svou první dovolenou jsem k překvapení mnohých vyrazila až ve svých třiceti letech. Asi mi to nebudete věřit, ale do té doby na povalování se na pláži nebyl čas ani peníze. Po dovršení třicítky jsme ale s přítelem změnili názor. A začali přemýšlet, kam to bude. Do Egypta ani Turecka se nám nechtělo a o Kanárských ostrovech se tenkrát říkalo, že jsou jen pro bohaté. Pak jsem ale objevila last minute all inclusive zájezd do hotelu přímo u moře za 13 tisíc na Mallorcu." Kateřina neváhala a okamžitě ho objednala. Aniž by v ten okamžik tušila, že právě odstartovala zcela zásadní změnu ve svém životě.

Bez moře mám deprese

Psal se říjen roku 2015 a cestováním nepolíbená mladá žena před sebou měla vůbec první dovolenou v životě. A i první cestu letadlem. „Rodiče na dovolené nejezdili, jen jednou jsme v mých čtrnácti letech jako rodina vyrazili k Balatonu," vrací se Kateřina do minulosti. „Cestování jsem ale nakonec přímo propadla. A ještě víc moři, bez kterého si už nedokážu představit život a dělám všechno pro to, abych si na něj našetřila. Jinak mám deprese." Možná proto Kateřina později na Mallorce na nějakou dobu zakotvila. Před tím samozřejmě navštívila i jiné země, ale žádná jí k srdci nepřirostla tak jako Mallorca. „Svou přírodou, rozmanitostí i množstvím aktivit, jimž je možné se na ostrově věnovat. Pořád tu je co objevovat. Mallorca nabízí místa, která i po sto padesáté uchvátí. Mezi ně řadím i pohled na nekonečné moře dotýkající se nebe, jenž vás vždy nabije energií. Nejraději mám, když jsem ve vodě po krk a pořád si vidím na palce u nohou. Zamilovala jsem si i místní architekturu, středomořský typ staveb, krásné domy s nízkými střechami a barevnými okenicemi. Ale také skvělé a kvalitní jídlo."

Mallorca je jako droga

Před tím, než se Kateřina na Mallorcu přestěhovala, ji navštívila osmkrát. „Ostrova jsme se nevzdali ani během covidu. Pandemie vlastně naše rozhodování urychlila. Říkali jsme si, že raději než v Česku budeme zavření u moře," konstatuje. Důvodů, proč z Česka zmizet, ale prý bylo víc od rozčarování ze stavu české společnosti, života v negativitě a stresu, celkového pracovního vyhoření až po touhu po teplejším podnebí a zimách bez sněhu a mrazu. „Obecně ale říkám, že Mallorca je jako droga. Jakmile jí jednou ochutnáte, chcete víc a víc. A my se stali závislými tak, že jsme ji chtěli každý den."

Rychle a jednoduše

Rozhodnutí odstěhovat se do Středomoří ale nebylo nijak unáhlené. „O životě v jiné zemi jsme koketovali už zhruba dva roky před covidem, kdy jsme začali šetřit, vyřizovat si NIE (osobní španělské číslo) a učit se španělsky. Postupně jsme také prodávali věci, o kterých jsme věděli, že je nebudeme potřebovat jako třeba druhé auto. Samotné stěhování pak bylo velmi jednoduché a rychlé. Dali jsme výpověď v práci, objednali lodní trajekt, převedli koruny na eura, sbalili se a vyrazili. Spolu s oblečením včetně jedné zimní bundy a zimních bot jsme s sebou vezli nářadí a náhradní díly na plánovaný servis auta, drobnou elektroniku a plážové židličky. Cesta nakonec byla docela dobrodružná. Museli jsme jet přes Německo a Francii, protože Italové zavřeli hranice. Za další dva dny je zavřely i ostatní státy, ale to už jsme byli naloděni na vůbec posledním trajektu sezony z Francie. Dokonce jsme se stihli zastavit u četníků v Saint-Tropez!" 

Po pár krocích na pláži

Pak už jsme se ocitli se na našem vysněném ostrově. Co bylo dál? „Jako správní turisté jsme si pronajali byt v šestipatrové bytovce na severní straně ostrova vzdálený zhruba 50 metrů od moře. V zimě tu sice byla hrozná zima, ale klid.

A v létě jsme se po pár krocích ocitli na pláži, což bylo super. Naprostou katastrofou ale byl hluk, bezohlední turisté a i někteří místní." Rozčarovaná Kateřina byla i z jejich vlažného přijetí.

„Brzy jsme zjistili, že tu nikdo není na přistěhovalce zvědavý. Postoj Mallorčanů k cizincům je spíše nedůvěřivý, dlouho si k nim hledají cestu.

A když slyší češtinu, myslí si, že jste z Ruska. Kontakty jsme tak museli hledat výhradně přes cizince nebo přímo Čechy. Když Španělům platíte, jsou na vás velmi milí, když s nimi chcete něco problémového řešit, zdráhají se."

Hledá se práce

Dalším kamenem úrazu se ukázal nedostatek pracovních příležitostí. „Před odjezdem jsme si domluvili práci ve vinohradu, ze které ale nakonec sešlo. Prý kvůli tomu, že jsme nemluvili plynule španělsky. Zaměstnání jsme se proto pokoušeli shánět přímo na místě. Problém je, že nikdy nevíte, jak dlouho toto hledání potrvá. Hodně pozic je navíc určených výhradně pro místní, popřípadě se neobejdete bez kontaktů a doporučení. Situaci nezlehčovala ani probíhající covidová pandemie a skutečnost, že jsme se na ostrov přestěhovali na podzim, kdy se v podstatě ukládá ke spánku. Práci jsme zkrátka nenašli a museli žít z úspor. Měli jsme alespoň čas zdokonalovat se ve španělštině. K tomu jsme rozesílali životopisy, jezdili po výletech a v případě nepříznivého počasí seděli doma pod topením a dívali se na televizi. Změna nastala až na jaře, když se ostrov začal probouzet a covid ustupovat, a my začali možné zaměstnavatele oslovovat napřímo. A k tomu jsme i vymýšleli různé možnosti podnikání. Hlavně jsme si ale konečně užívali bydlení u moře."

Nový projekt

Zaměstnání jsme ale nesehnali ani na jaře a z našeho pobytu se nakonec stala dovolená u moře doslova za všechny prachy. „Pokud se mě zeptáte, co mi Mallorca vzala, tak 250 tisíc korun. Právě peníze, respektive jejich nedostatek, nám nakonec zlomily vaz. Bez práce jsme si nemohli vydělávat a úspory se rychle tenčily. Nakonec jsme to zkrátka vzdali a vrátili se do Čech. To pro mě byla prohra, a já nejsem zvyklá prohrávat. I proto jsem o důvodech návratu dlouho mlčela. Naštěstí jsme se měli kam vrátit a ani o práci jsme doma neměli nouze. Útěchou nám každopádně bylo, že poznání, určité uvědomění a duševní restart byly k nezaplacení. Stejně jako veškeré nabité zkušenosti, které jsem se nakonec rozhodla zužitkovat. Výsledkem je projekt „Mallorca" spolu nabízející různé služby, které se při dovolené na ostrově mohou hodit. Je to taková online pomocná ruka pro všechny bez ohledu na to, jestli chtějí cestovat na vlastní pěst, nebo s cestovkou, zda jsou „začátečníci" nebo pokročilí znalci Mallorky...

Všem zájemcům doporučím ubytování, výlety, poskytnu informace týkající se počasí či ceny letenek. Zkrátka vše, co by se jim mohlo hodit. Mně osobně nejvíce baví tvořit itineráře na míru a mám ráda individuální konzultace. Co říci na závěr? Asi to, že chleba o dvou kůrkách je na Mallorce tvrdší než v Česku, ale jak se říká "nezkusíš, nevíš"!

• Co mě na Mallorce překvapilo?
  Povaha Španělů, kteří neřeší kvalitu, nebo ani neví, co to kvalita je. Neřeší, v čem jezdí, a o auta se moc nestarají. Překvapilo mě, kolik platí daní a že jim z platu zůstane mnohem méně peněz než nám. A že často řídí pod vlivem alkoholu a drog.

• Čím mě Mallorca zklamala?
  Nefunkční kanalizací, kvůli které se při dešti vše z ulice vyplaví do moře. Proto každému radím, nekoupejte se po silných deštích. Na některých místech do moře dokonce vypouštějí odpadní vody.

• Čím mě potěšila?
  Kulturním životem, rozmanitostí aktivit a vánoční výzdobou.:-)

Připravila: Jana Tržilová + Kateřina Ipriová

Foto: Mallorca spolu, archiv Kateřiny Ipriové