Můj boj s cigaretou

Autor: Redakce

Jak tahle jedová tyčinka chutná, jsem poprvé vyzkoušela okolo maturity. A společnost mi dělala i dál, plíživě a nenápadně se usadila v mém životě. Už jsem se téměř smířila s tím, že natrvalo...

Aniž jsem tušila, ocitla jsem se v osmnácti na začátku cesty, jejíž konec byl v nedohlednu. Před maturitou jsem si zapálila jen tak ze zvědavosti a během mých studentských let na filozofické fakultě byl tenhle bílý „doplněk" spíš něco jako „intelektuální kolorit". Hloupost, jasně, ale co nám kdo mohl povídat...
Za těch pět jinak bezchybných roků se mi ale cigareta dostala pod kůži, a tak jsem kouřila dál... Pravda, v těhotenství mi to nedalo - když nešlo jen o mě, zvládla jsem abstinovat. Poprvé i podruhé. Pak jsem se ale ke kouřovým siestám vrátila. Potřebovala jsem je, když jsem byla nervózní, když jsem měla radost, když jsem si chtěla vychutnat tu pravou pohodu. Pořád dokola. Párkrát jsem zkoušela přestat, ale už bez úspěchu. Až po letech...

Rozhodující týden

Mladší dcera dělala talentové zkoušky na střední výtvarnou školu. Přihlášených zástupy, těch šťastných bude pár. Celý dlouhý týden, než se dozvíme výsledky, si nezapálím, rozhodla jsem se. Když vydržím, vyjde jí to! Logiku v tom nehledejte, žádná v tom není. Ale nepřipadala jsem si tak bezmocně. Měla jsem pocit, jako bych se tam někde nahoře za ni přimlouvala. Dny se vlekly jako nikdy, z výsledků zkoušek jsem byla víc nervózní než z abstinence...
Ten týden jsem nakonec vydržela a dceru přijali. Přišlo mi to jako znamení - a od té doby nekouřím. Skutečně. Ani nevím, co mě přimělo vydržet i ty další týdny, asi jsem nechtěla, aby se cokoli pokazilo...

Co funguje? Vnitřní síla

Už je to dost let, doufám, že jsem z toho venku. Ale dobře vím, jak je tenhle hřebíček do rakve zrádný. Když ale chcete svou závislost setřást, to zásadní je hodně chtít - a vědět, proč. Proč už opravdu a definitivně ne. Tady žádné prosby, zákazy a dobře míněné rady moc nepomáhají. Takže i já můžu jen doufat, že moje dcera - dnes kouřící studentka - se s nikotinem jednou sama rozloučí. A že k tomu dospěje dřív než já a nebude se v tom „plácat" třicet let...