Manžel učil syna pít, kouřit a krást

Ještě než se narodil můj syn, prohlásil manžel, že ho nechce. „Nečekej ode mě nějaký zájem, já další dítě prostě nechci," řekl doslova. A své slovo dodržel, do porodnice za mnou ani jednou nepřišel.

A když jsem přijela domů, manžel se na syna ani nepodíval. Byla jsem na všechno sama, naštěstí jsem se mohla spolehnout na své dvě dcerky. Ač samy malé, snažily se mi pomáhat a brášku měly moc rády.

 Když byl syn hodně malý, manžel o něj nejevil zájem.
A to bylo dobře...

Místo do školy do hospody

Změna nastala, když začal syn chodit do školy. Patřil k problémovým dětem, a i když měl odklad školní docházky, musel opakovat první třídu. Ale věřila jsem, že to zvládneme, zvláště když se můj muž aspoň trochu zapojil do jeho výchovy. Myslela jsem, že konečně dostal rozum. Každé ráno ve čtyři hodiny jsem odjížděla do práce, takže manžel musel syna vypravit do školy. Ještě jsem si říkala, jak to chlapi spolu ráno pěkně zvládají. Jenže pak mi volala synova třídní učitelka. „Už je to poněkolikáté, co váš Kuba nedorazil do školy, paní Vítová, a nikdo ho neomluvil. Takhle to dál nejde, to je zanedbávání školní docházky," domlouvala mi. Byla jsem jako opařená. Neměla jsem tušení, že syn nechodí do školy. Doma jsem na něj uhodila. „Táta mi zakázal, abych  ti to řekl!" bránil se Kuba a prozradil mi, že ho táta často do školy vůbec neposlal. „A co jste dělali?" zajímalo mě. „Byli jsme spolu v hospodě, táta mi tam dokonce koupil i jídlo. Ale neříkej mu, že jsem ti to řekl, on by se zlobil," bál se Kuba. Nevěřila jsem svým uším. Snažila jsem se s manželem promluvit, ale to moc nepomohlo. Jen mi vynadal. Stále častěji s sebou bral kluka do hospody, učil ho hrát automaty a já pak večer lítala po hospodách a hledala je. Hospody, cigarety, automaty, to byl jejich svět. Pak jsem se dozvěděla, že učil kluka i krást. Hrůza! Tátova výchova se na synovi krutě podepsala. Peníze jsem domů nosila už jen já, muže z práce vyhodili kvůli alkoholu. Stalo se zvykem, že pozdě v noci přiběhl Kuba domů: „Mami, táta dluží v hospodě, máš mu poslat nějaké peníze!"  Jednou se mi Kuba pochlubil, že ho táta naučil řídit auto. Nechtěla jsem mu věřit, jenže pak se opravdu stalo, že syn přivezl opilého tátu z hospody domů. To byl vrchol! Vůbec jsem nevěděla, jak mám manželovi zabránit, aby syna takhle ničil!

Agresivní manžel

Ještě na prvním stupni přeřadili Kubu do speciální školy, kam musel dojíždět. Začal víc kouřit, frajeřit a choval se agresivně ke spolužákům. Na druhou stranu mi syn moc pomohl.

Manžel mě v té době několikrát velmi agresivně napadl a je pravda, že mi Kuba zachránil život, když mě před rozzuřeným ožralým mužem bránil. Bránil mě i dcery. Dokonce to tenkrát řešili i policajti a sociálka, ale nikdo mi nepomohl. Teprve když si manžel našel jinou ženskou a odstěhoval se k ní, měli jsme doma trochu klid. Jenže on se zase zničehonic objevil, bez ohlášení, udělal doma virvál a odjel. „Pořád tady mám trvalý bydliště a můžu si sem přijet, kdy chci!" řekl mi, když jsem mu řekla, že mně i dětem jeho nehlášené návštěvy vadí.

Agresivní syn

Nakonec jsme se rozvedli a já vzala děti a odstěhovala se s nimi sto šedesát kilometrů daleko. Chtěla jsem se svým novým přítelem začít nový život. Kubovi bylo v té době dvanáct let. Začal chodit do nové školy a já si říkala, že už to snad bude jen a jen lepší. Omyl. Kluk se chytil party, začal kouřit marihuanu, a dokonce bral drogy. Doma se nám ztrácely peníze i vybavení bytu. Domluvy ani výstrahy nepomohly. Dělal si, co chtěl, chodil za školu, a když už nevěděl co roupama, tak si lámal ruce a nohy a řezal se do různých částí těla. Sprostě nadával učitelům i spolužákům, ničil jim věci, byl agresivní, do dětí píchal špendlíkem. Půjčoval si všude možně peníze s tím, že je vrátím já. Bylo to hrozné období, my si s ním doma vůbec nevěděli rady.

Grázl s dobrým srdcem?

Nakonec Kuba skončil ve výchovném ústavu. Jenže ani tam jeho agresivní chování neskončilo. Dospělým vyhrožuje a děti mlátí, pak se demonstrativně podřezává. Také několikrát utekl a schovával se u otce, který mu dovolí pít alkohol a kouřit. Nakonec i jeho okradl. Jsem z něj úplně zoufalá, protože věřím, že v jádru je to dobrý kluk, který má i spoustu dobrých vlastností. Vždyť mně dřív pomáhal, dokonce se naučil vařit, a když má povolenou návštěvu doma - a má dobrou náladu - moc hezky se stará o svou nejmladší, nevlastní sestřičku, kterou mám se svým novým přítelem. A má rád i našeho psa, chodí s ním na procházky. Jenže najednou mu něco „rupne v kouli", sedne k počítači a já pak zjistím, že na Facebooku nemravně obtěžuje mladé dívky, vulgárně se jim nabízí a obtěžuje je. Říkám si, že výchovný ústav ho asi nezmění, ba naopak má pocit, že se jeho agresivní chování k cizím lidem stupňuje. Bojím se, co bude s Kubou dál. Neměl to v životě lehké a ráda bych mu pomohla, ale nevím jak...

I. V., Teplice