Jak se vaří Překvapení?

Zajímá vás, kdo připravuje dobroty do oblíbené rubriky Nejlepší recepty,
která vás inspiruje a rozšiřuje vaše kulinářské obzory?

Přijměte pozvání do krásné krajiny Křivoklátska, kde přímo pod zámkem v bývalém starém mlýně žijí naše mnoholetá dvorní kuchařka, pekařka a aranžérka v jedné osobě Blanka Poláčková a její muž, fotograf Jiří Poláček.

Velké věci v malé kuchyňce

Žádné ohromné kulinářského studio vybaveného těmi nejmodernějšími digitálními spotřebiči byste tady nenašli. Paní domu nás přivítala v malé, útulné kuchyňce. Bylinky v roztomilých květináčích za oknem, malované hrníčky na poličce a na zdech jako dekorace desítky litinových či smaltovaných pánviček.

Jídelnímu koutu naproti kuchyňce vévodí stará kachlová kamna. Stále funkční, vždyť spousta pečínek, koláčů a buchet, které jste mohli vidět na stránkách Překvapení, se připravovala právě v nich! Z kuchyně je to pár kroků na nádhernou květinovou zahrádku s altánem a slunečním ateliérem.

Když se jídlo uvaří a Blanka ho nazdobí, hned ho nese na připravený načančaný stůl uprostřed trávníku a může se fotit. Denní světlo je totiž při fotografování nenahraditelné. Proč myslíte, že jsou naše fotky v Překvapení tak vydařené? Protože jsou ochucené slunečními paprsky z křivoklátské zahrady! Samozřejmě když hoří termíny a počasí se ne a ne umoudřit, aranžují se jídla ve slunečním ateliéru, který je součástí zahradního altánku.

Prosklená střecha pustí dostatek denního světla, aby snímky byly perfektní. A jako záloha slouží fotografovi Jiřímu ještě ateliér uvnitř domu, který se využívá hlavně v zimě. Když do něj nahlédnete, spatříte v jednom koutě stohy různobarevných ubrousků, deček a prostírání. V druhém koutě se tyčí komíny talířků, podnosů a tácků různých tvarů, barev a materiálů. Za těch dvaatřicet let, co se Poláčkovi fotografováním pokrmů zabývají, nasbírali tolik kuchyňského nádobí a propriet ze všech koutů světa, že by mohli okamžitě otevřít muzeum. A věřte, že by bylo co obdivovat! Pokoje, lépe snad řečeno komnaty ve čtyřpatrovém stavení včetně podkrovní půdy, jsou stylově vyzdobeny zrestaurovaným nábytkem, starobylými i moderními obrazy a hlavně úctyhodným počtem rozkošných starých medvídků... Blanka je totiž jejich vášnivá sběratelka.

Jak to všechno začalo?

Kdysi pracovala Blanka jako technická kreslička na přírodovědné fakultě, Jiří se od mládí věnoval profesionálně fotografování. Když dostal před lety (v roce 1978) zakázku nafotit kuchařku o zavařování, navrhl své ženě: „Co kdybys to ovoce zavařila ty? Já to pak nafotím a bude to..." A tak se z nich stal tým. Kuchařka měla úspěch a Jiří dostal další zakázku, tentokrát kuchařku Bylinky v kuchyni. V té době totiž moc fotografů ochotných fotit jídlo nebylo. Jiří vzpomíná: „Všichni chtěli fotit portréty nebo krajiny, ale fotit jídlo na talíři bylo pod úroveň. My jsme se toho s Blankou nebáli, hledali jsme postupy, jak vyfotit jídlo tak, aby i z fotky bylo vidět, jak je šťavnaté, křupavé, aby barvy neodpuzovaly, aby na něj čtenář dostal skutečně chuť." Fíglů jak toho docílit bylo víc.

Dokonce se některé pokrmy musely lakovat, aby na fotce vypadaly pěkně. Ovšem jíst už se glazovaný pokrm nedal, takže po focení skončil v popelnici. „Naše know how - jak se dneska říká - od nás postupně převzali další fotografové, ovšem my opravdu patříme k hrdým průkopníkům," usmívají se Blanka a Jiří. I ve fotografii pokrmů došlo k vývoji - díky kvalitní fotografické technice už není potřeba jídlo před focením uměle upravovat - co se uvaří, to se nese na stůl, vyfotí se a pak se to může v klidu spořádat. Co nezvládnou sníst Blanka a Jiří, dostanou na talíř návštěvy, které si moc pochutnají (autorka reportáže a fotograf může dosvědčit), zbytky pak jejich dva „mazlíci" - bezmála šedesátikiloví američtí buldoci (Doplním ještě jména těch psisek)..

Zeptali jsme se...

Proč jste se rozhodli zařídit si ateliér za Prahou?

Jiří: Měl jsem kdysi pronajatý ateliér v centru Prahy, ale nový majitel domu mi vypověděl smlouvu. Rozhodl jsem se jít ven z Prahy a koupit si domeček, abych bydlel i pracoval ve svém a nebál se rostoucí ceny nájmů. Tenhle mlýn, když jsme ho tady v Křivoklátě objevili, byla tenkrát ruina na zbourání, ale mně a Blance se zalíbil. Přestavba nás stála hodně času, práce a sil, ale nelitujeme. Jsme ve vlastním, žádné zvyšování nájmů nám nehrozí. Myslím, že jsme se rozhodli dobře.

Blanka: Makali jsme tady dvakrát týdně a trvalo skoro rok, než jsme udělali aspoň jednu místnost. Líbí se mi, že je naše stavení protkané historií. Dokonce jsme na stěnách odkryli a já vlastníma rukama zrestaurovala původní psaníčkové sgrafito na omítce.

Když fotíte pokrmy do časopisu, které téma je nejvíc náročné na produkci?

Konkrétně v Překvapení jsme měli na jaře problém s tématem Třešně (vyšlo v Překvapení č. 24, pozn redakce). Buchla sopka, nelétala letadla a chyběly suroviny. Třešně prostě najednou nebyly. A termín odevzdávky receptů a fotek na krku. Nakonec jsme to stihli odevzdat jen tak tak. Stejně tak máme problém s tématy jako švestky nebo hrášek. Obvykle se totiž fotí v předstihu, kdy plody ještě nejsou uzrálé. Ale nakonec si vždycky nějak poradíme.

Kde obvykle nakupujete suroviny, ze kterých vaříte?

Jako všichni lidé - jezdíme do Rakovníka do hypermarketu, zavítáme i na farmářské trhy. A dekorace, nádobí nebo látky většinou objednáváme přes internet.

Jak dlouho připravujete jedno téma do Překvapení?

Blanka: To je různé. Když mám všechny suroviny po ruce, můžu uvařit víc jídel v jeden den. Ale za jeden den se to rozhodně stihnout nedá. Náročnější jídla si musím připravit dopředu, stejně tak moučníky a pečené koláče vyžadují víc času.

Jiří: A také záleží na počasí - rádi fotíme, když je venku hezky, takže někdy, když nás nehoní termín, čekáme na sluníčko.

Pomáháte si při práci navzájem?

Jiří: Do vaření se Blance nepletu, ale pomáhám jí s nákupy. A také kontroluji všechny suroviny, aby na fotce vypadaly dobře. Někdy umyji i nádobí.

Blanka: Já nakupuji, vařím, peču, zdobím na talíři, aranžuji dekoraci na stole, pak všechno uklidím a Jiří mě kontroluje, kibicuje a všechno to fotí.

Na čem si nejvíc pochutnáte vy osobně?

Blanka: Já moc jíst nepotřebuji. Mně stačí čerstvý chléb s křupavou kůrčičkou nebo rohlík s máslem. Nejsem vybíravá. Jediné, co opravdu nemusím, jsou mořské plody. Ale chápu, že spousta lidí je má rádo.

Jiří: Když si na čerstvý chleba namažete rozmačkané avokádo, trochu osolíte, opeříte, je to lahůdka. Ale avokádo musí být dobře zralé, měkké. Dobrá surovina slibuje velký zážitek z jídla. A nemusí toho být plný talíř.

Co děláte, když nevaříte? Jaké máte hobby?

Jiří: Teď mám nového úžasného koníčka. Koupil jsem si motorku Harleye. A můj syn také. Když jedeme nádhernou křivoklátskou krajinou, nemá to chybu!

Blanka: Já jsem vášnivá sběratelka. Sbírám staré medvídky, formičky na pečení, hrníčky a porcelánové pejsky. Také mě moc baví restaurovat starý nábytek. A mám i početnou sbírku kuchařek z celého světa. A úplně nejnovější hobby pro nás oba je naše právě narozená vnučka!

^{Připravila Iva Vondrová}

^{Foto: Pavel Ovsík}