Aspoň jeden od Ježíška!

Když byl syn malý a přestával věřit na Ježíška s tím, že dárky dětem stejně kupují rodiče, dala jsem mu za pravdu. Jasně, jak by to Ježíšek všechno stíhal?

Obstarat dárky všem dětem a ještě je stihnout na Štědrý večer roznést? To se rozumí, že mu musejí pomáhat mámy a tátové.

Dárky jsou tedy od rodičů, ale pozor, ne všechny! „Vždycky aspoň jeden dárek je od Ježíška, můžeš tomu věřit, nebo ne. Ale já sama tomu dodnes věřím," říkala jsem mu s nadějí, že si díky mému vysvětlení prodlouží čas, aby mohl s důvěrou prožívat kouzlo Vánoc.

Povedlo se, a od té doby dodnes, i když už je syn dospělý, hrajeme o Vánocích při nadílce „hru na dárek od Ježíška". Vždycky jeden z dárků vybereme s tím, že tenhle zaručeně přinesl Ježíšek. Protože kdo jiný?

Ostatně moje vysněné dárky se ani nedají zabalit do krabice s mašlí, nosím je jen ve své hlavě, či spíše v srdci, a mám radost, když mi je Ježíšek splní. Například že se celá rodina ve zdraví o svátcích sejdeme, že se na sebe těšíme a společný čas umíme smysluplně prožít. A že nám k tomu svítí betlémské světlo, které nám na náměstí dovezou skauti. I v tom je pro mě symbolika „kouzla Vánoc". Spousta lidí bude bohužel trávit svátky jinak, než by si přáli, třeba opuštěné děti či senioři, ale i lékaři, zdravotníci a jejich pacienti v nemocnicích.

O to víc je třeba vážit si pohody doma, se svými milovanými.

A to Vám všem moc za celou redakci přeji.

Iva Vondrová