Spolujízdou do Asie a zpět aneb jak procestovat přes 4 000 kilometrů za hubičku

Cestování je především o sbírání nových a leckdy i velmi nečekaných zážitků, které si potom člověk pamatuje celý život. I proto se vydala novinářka a blogerka Lucie Radová na dobrodružnou cestu do Istanbulu. Pro své dobrodružství si vybrala spolujízdu s BlaBlaCarem, který je největší globální platformou poskytující spolujízdu. Mladá cestovatelka měla projet Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Rumunsko a Turecko, přičemž v Istanbulu se měla vydat podobnou trasou nazpět, avšak cestování je činnost nevyzpytatelná a Lucie si tak mohla prohlédnout i krásy Atén nebo například hlavního města Albánie – Tirany. „Už se nemůžu dočkat. Sice jsem navštívila řadu států, ale nikdy jsem nezkoušela podniknout takhle dlouhou cestu odkázaná jen na sdílenou ekonomiku a cestovat tak s řadou zajímavých lidí a bydlet každý den přímo u někoho doma. Čeká mě celá řada nových zážitků a já cítím, jak se blíží cestovní horečka,“ řekla mladá blogerka před svou cestou „do neznáma“. Její cesta začala 13. 6. ve dvě ráno na pražském Florenci. Přímo na nádraží jí vyzvedl Zsolt, řidič z Maďarska a dlouholetý uživatel BlaBlaCaru. Nad ránem už Lucie byla v „Paříži na Dunaji“, jak se někdy Budapešti přezdívá a mohla si tak užít tamní světoznámé lázně Gellert a večerní fotbalové utkání Maďarsko – Rakousko, kde společně s místními oslavila historické vítězství.

Cesta do Srbska

Po maďarském dobrodružství čekala na Lucii Radovou cesta do Srbska. Naskočila do auta s polsko-řeckým párem, který měl rovněž v plánu balkánský „road trip“. Rozlučka probíhá poblíž Bělehradu, odkud už Lucie pokračuje do malebné vesničky Drvengrad. Pokud jste už někdy tento název zaslechli, pak zřejmě víte i něco o Emiru Kusturicovi. Srbský filmový režisér totiž vísku založil kvůli svému filmu Život je zázrak. „A odkud ty jsi? Z České republiky? Z Prahy? Jako vážně? To je skvělé! Češi jsou dobří lidé,“ usmívá se Ivcica, blízký spolupracovník světoznámého režiséra a člověk, se kterým se česká blogerka náhodou setkala právě v Drvengradu. „Emir přišel, aby mě zachránil. Bylo to v době, kdy moje duše byla zlomená a hlava vyhořelá. Pak mi do cesty přišla nabídka od Kusturici. Nemohl jsem tomu uvěřit. Nikdy jsem nestudoval žádnou školu. Od mala hraju na kytaru, hraju a hraju. V tom jsem dobrý a šťastný,“ vypráví Ivcica jeden z příběhů, které jinde než na cestách nemůžete zažít. Nevšední zážitek si Lucie Radová odnesla i z návštěvy u Vladimira, mladého Srba žijícího ve vesničce nedaleko Bělehradu. Spolu si totiž uvařili jedno ze srbských národních jídel – zapečené fazole. U večeře nesmí chybět ani domácí Rakíja a obrázek o zemi těžce zmítané válkami má Lucie kompletní. „Nemůžu si pomoct, ale mám takový pocit, že toho se Srby máme hodně společného. Historii, napětí v krvi, smysl pro humor. Není to lehké cestovat po Srbsku. Místní lidé vám nepadnou hned kolem krku, ale i tak si s trpělivostí kraj neobyčejně vychutnáte,“ hodnotí Radová srbskou mentalitu.

Turecký Instanbul

Další lidský příběh přináší cesta do Istanbulu. Díky spolujízdě se Lucie spojuje s Torstenem, Němcem, který jede za svou ženou Majou až do Gruzie. Torsten vypráví o svých zážitcích, o tom, jak probíhá soužití dvou tak odlišných kultur, jako je ta německá a gruzínská a cesta uběhne tak rychle, že z nenadání se objeví jedno z nejrozlehlejších měst na světě – Istanbul. To už s Torstenem úspěšně zdolali trasu dlouhou 1 001 kilometrů. V Istanbulu má Lucie domluvené ubytování u české blogerky Barbory Aydin, která se do Turecka přivdala. Nezapomenutelným zážitkem je především návštěva místní mešity, která nechá nahlédnout pod pokličku úplně jiné kultuře, než na kterou jsme v Evropě zvyklí. „I tady v Istanbulu je velký rozdíl mezi evropskou a asijskou částí. Evropská část je více průmyslová, naopak ta asijská je tradiční, ve které bydlí mnohem víc lidí,“ říká Češka, která vešla do povědomí krajanů svou charitativní akcí „Kupme Asli pračku“. Barbora se prostřednictvím sociálních sítí a svého blogu snažila od svých přátel a fanoušků vybrat peníze na pomoc syrské uprchlické rodině žijící v Istanbulu. Setkala se s velmi pozitivními ohlasy a vybrala dost peněz na nákup pračky, ale i dalších potřeb do domácnosti.

Naskok v Albánii

Po istanbulském dobrodružství se měla Lucie pomalu vrátit domů, tentokrát přes Chorvatsko. Nakonec bylo vše jinak. V následujících dnech nikdo nejel tímto směrem a tak se Lucie vydala do Atén. Po krátké exkurzi v historickém centru potkává Lucie díky BlaBlaCaru opět své „staré známé“, Macieka a Nadiu, dnes už přátele, kteří ji vezli z Budapešti do Bělehradu. A jelikož zamilovaný pár míří do Albánie, Lucie neváhá a přidává se do posádky vstříc dalším zážitkům! Albánie nabídla Lucii Radové svou pohostinnou tvář, když si za 10 Eur spolu se svými spolucestujícími z BlaBlaCaru užili fantastickou večeři i s pivem vařeným v místním pivovaru. Další dny už patří návratu domů. Společně s Maciekem a Nadiou projela Lucie Řeckem, Albánií, Černou Horou a Bosnou, což dohromady dělalo úctyhodných 983 km. Po takové době strávené v autě se mladá cestovatelka rozhodla si odpočinout v Chorvatsku. A ne jen tak v ledajakém městě. Své krásy ukázala Lucii „perla Jadranu“. „Dubrovník je hodně fotogenická kráska. Podle mě je nejlepší do města vyrazit velmi brzy ráno nebo se západem slunce. Ráno se vyhnete vedru a turistům, večer už je v ulicích příjemně a přítomnost lidí vytváří hezkou kulisu,“ libuje si Radová. Chorvatsko je rovněž poslední zemí, kde se Radová déle zdrží. Po Dubrovníku se přesunula do Zadaru, odkud to je do Prahy ještě dlouhých 900 km. Ale se všemi zážitky sesbíranými během více než dvoutýdenního dobrodružství uteče cesta mnohem rychleji …