Chlebíček – český fenomén, který letos slaví 100 let!

Nechybí na téměř žádném domácím večírku, silvestrovská party je bez nich takřka nemyslitelná. Bývají obložené mimo jiné uzeninami, sýrem, zeleninou, případně jsou natřené dobrou pomazánkou. Řeč je o chlebíčcích, které se těší velké popularitě. Jejich oblibu dokládá i to, že jich společnost Procházka z Roudnice nad Labem pod značkou PAPEI měsíčně vyrobí přes 400 tisíc. I když zrovna neodpovídají moderním trendům zdravé výživy, nedáme na ně dopustit. Kde se vlastně chlebíček vzal? Jedná se o typicky český fenomén? A jaké druhy jsou neoblíbenější?

Obložený chlebíček

Chlebíčkem většinou v našem kulturním prostředí rozumíme studené jídlo, které se skládá z vekového chleba ozdobeného dalšími potravinami, jako je pomazánka, uzeniny, sýry, vajíčka nebo zelenina. Jeho přímými konkurenty nebo souputníky jsou jednohubky nebo kanapky. Kanapky jsou drobnější a jsou vyrobené z jiného pečiva než chlebíčky. Na rozdíl od veky z bílé mouky se setkáme spíše s tmavým chlebem či celozrnnou bagetkou, které mohou být ještě navíc lehce opečené. Jednohubky jsou ještě menší – jejich rozměry odpovídají zhruba velikosti běžných úst. Z praktických důvodů nejsou tak bohatě zdobené jako chlebíčky a ve většině případů usnadňují manipulaci s nimi párátka.

Chlebíček v průběhu dějin – od Napoleona až po první republiku!

Chlebíček má dlouhou historii, která se táhne až do středověku. Tehdy byly krajíce chleba používány jako jedlé tácky, na kterých bylo servírováno jídlo. Po skončení konzumace tohoto pokrmu byl chléb buď sněden, darován žebrákům nebo hozen psům. Jedna z legend praví, že za vznikem chlebíčků čili otevřených sendvičů stojí sám Napoleon Bonaparte. Ten kvůli úspoře času preferoval studenou kuchyni, ale protože byl vybíravý, nechával si chléb servírovat tak, aby bylo hned vidět, čím je obložen. Ze zemí západní Evropy se k nám dostal chlebíček přes Německo v devatenáctém století. Původně to byl plátek pečiva obložený jen jednou přísadou, případně se podával se slanečkem a cibulí. „Popularizátorem chlebíčků byl Jan Paukert, který v roce 1916 založil slavné lahůdkářství na Národní třídě. Recept si přivezl z Itálie a ve svém podniku chlebíček přiblížil tomu, jak je připravujeme i u nás pod Řípem“, vysvětluje Tomáš Fabel ze společnosti Procházka, a.s. Největšími milovníky chlebíčků byli za první republiky Hugo Haas, Ema Destinová nebo Vlasta Burian.

U nás i ve světě

Chlebíčky tedy nejsou pouze českým fenoménem. Různé typy „otevřených sendvičů“ se konzumují také v jiných zemích. V každé zemi či v každém regionu jsou však unikátní a překvapují paletou možností, které nabízejí. Chlebíčky se konzumují ve Francii, Německu, Rakousku, Holandsku, Polsku, Maďarsku, velmi populární jsou ve Skandinávii, v menší míře je najdeme také ve Velké Británii, USA nebo Kanadě. Například ve Skandinávii se chlebíčky skládají z máslem potřeného chleba (nejčastěji žitného), jako obloha jsou používány například krevety, kaviár, uzený losos nebo sleď. V Holandsku jsou oblíbená smažená vejce, typický velšský rarebit se potom servíruje se zapečeným sýrem.

Češi fandí šunce a vejcím

A jak je to s chlebíčky u nás? „Prodáme velké množství chlebíčků s debrecínkou nebo chlebíčků s šunkou a vejcem. Naším naprosto nejoblíbenějším je ale klasický šunkový. Toho jsme za celou dobu prodali téměř neuvěřitelných šest milionů,“ popisuje Tomáš Fábel ze společnosti Procházka, a.s.! Češi tedy vyhledávají především klasiku, oblibě se ale těší i moderní speciality, jako jsou například odlehčené tvarohové pomazánky.

Nejoblíbenější chlebíčky naleznete v prodejnách PMU, kam je dodává společnost Procházka pod značkou PAPEI:

TOP TEN chlebíčková hitparáda

• Chlebíček se šunkou

• Chlebíček se šunkovým salámem

• Uherský chlebíček

• Chlebíček s debrecínkou

• Chlebíček s vejcem

• Hermelínový chlebíček

• Chlebíček s vejcem a šunkou

• Chlebíček se sýrem a šunkou

• Chlebíček s mozzarelou

• Pařížský chlebíček se šunkou