Zamilovaná do městečka na skále

Kamarádka Nataša mi nabídla, abych s ní jela na pár dní do malebného městečka Völs am Schlern v Jižním Tyrolsku. Měla tam nějaké pracovní jednání a ve chvílích volna bychom mohly vyrazit na výlet do okolí. „A hlavně budeme bydlet v hotelu Turm, to je zážitek sám o sobě. Uvidíš," lákala mě a já bez dlouhého přemýšlení souhlasila.

Měla pravdu, romantický hotel Turm mě okouzlil. Jeho majitel Stephan Pramstrahler totiž pokračuje v tradici svého dědy a otce, již byli vášnivými milovníky a sběrateli umění, takže celý rozlehlý hotel je jedna ohromná galerie. Obrazy slavných mistrů malířů, jako byli Pablo Picasso, Salvador Dalí nebo Oskar Kokoschka, ale i méně známých umělců zdobí všechny chodby, schodiště, jídelnu, wellness prostory i samotné pokoje. K tomu sošky, dřevěné plastiky, sakrální umění, sklo, keramika... Vzácné starožitné kousky v kombinaci s moderním současným uměním tvoří dokonalou harmonii a potěšení pro oči. Každý milovník výtvarného umění a krásy tu musí žasnout, a já žasla dobré tři hodiny, kdy jsem si celý hotel procházela a nespustila oči z obrazů a obrázků. Krásné obrazy visely i v mém pokoji, a tak jsem jen litovala, že do pokojů ostatních hostů se podívat nemůžu. Kolik pěkných kousků se tam asi skrývá!

Spousta malých příběhů

„Mám rád věci, které mají svůj příběh a historii," prohlásil Stephan, když jsem se vyptávala, kolik obrazů ve své galerii vlastně má, který je pro něj nejcennější a zda se o vzácná díla na stěnách nebojí. Přece jen hosté jsou různí a někteří mohou mít ruce nenechavé. Stephan se jen usmíval. Jeho sbírka čítá asi 2 000 obrazů, některé z nich přitloukal na stěny sám jako malý chlapec, když pomáhal svému tátovi, a ty tam visí dodnes. Na jednom obrazu je dokonce Stephanův portrét, kdysi jako malého kluka ho namaloval malíř, jenž tu pobýval. Všechny obrazy jsou dnes chráněny skrytými moderními čipy, takže případní zloději by byli včas odhaleni. „Každý obraz, každý kus starožitného nábytku tady má svůj příběh, a to já mám rád, protože spousta malých příběhů a historek tvoří velkou historii," říká Stephan a dodává: „Dnešní děti si hrají s mobily a tablety. Mají je chvíli a pak je zase vymění za ještě modernější... Ale to jsou věci, které žádnou historii a příběh nemají. K nim si děti nemůžou vytvořit žádný hluboký vztah, nemůžou si jich považovat." A já jako milovnice antik obchodů mu dávám v duchu za pravdu.

Dědovo dědictví

Zastavíme se u krásné starobylé, dubové skříně. „Tady byl život vždycky drsný, v létě se lidé věnovali převážně práci na poli, ale co v zimě? Každý musel umět ještě nějaké řemeslo, aby se uživil. O tom vypovídá příběh téhle almary. Byl to svatební dar pro mladé novomanžele. Původně byla bez malovaných ozdob. Až v zimě, když práce na poli ustaly, dorazil do rodiny z vedlejšího údolí člověk, jenž se přes zimu živil malováním skříní, a tu almaru mladým novomanželům vyzdobil. To bylo půl roku po svatbě, inu všechno má svůj čas. A ty malůvky mají hlubší symboliku. Na půlce dveří jsou nad sebou dvě samostatné ozdoby s květinovým motivem a na druhé půlce jsou ty motivy spojené v jeden celek. To je symbol manželství, kdy se dva spojí v jeden celek a tvoří jednu rodinu." Podobné příběhy vyprávěl Stephan u mnoha obrazů, dřevěné kolébky, sakrálních vyřezávaných plastik... Po první světové válce bylo Jižní Tyrolsko, do té doby součást Rakouska-Uherska, násilně připojeno k Itálii. Italský premiér Mussolini tehdy celou oblast násilně „italizoval" a někteří původní, hrdí obyvatelé raději opustili své domovy, statky, polnosti a odešli do Rakouska, aby mohli dál mluvit německy a žít po svém. Opuštěné statky a usedlosti zabrali Italové. Stephan k tomu říká: „Můj děda, který tu tehdy provozoval zájezdní hostinec, však prohlásil: „Jazyk není problém, kvůli tomu neodejdu a svůj majetek neopustím." Zůstal, i když tady měl tvrdé podmínky k živobytí. On byl duší bohém, měl rád umělce, kteří se do jeho hostince rádi sjížděli. Občas se stávalo, že někdo neměl na zaplacení útraty, a tak zaplatil svým obrazem." Díky tomu se začala rodit unikátní sbírka, kterou Stephanův otec a pak i Stephan sám nadále rozšiřovali. Stejně jako rozšiřovali hostinec, jenž se za ta dlouhá léta změnil v rozlehlý, moderní art hotel čili hotel plný umění. Navíc v nádherně položeném místě. Po procházce půvabným městečkem „na skále" Völs am Schlern (völs = skála) můžete vyrazit na túru do okolí, třeba k přírodnímu jezeru Völser Weiher. Anebo se nabízí vylézt na kopec s kostelíkem St. Peter, odkud máte celé městečko jako na dlani. A určitě stojí za to vyjet lanovkou na pastviny Seiser Alm až do výšky 1 800 m n. m., kde můžete v létě a na podzim vyrazit na horské túry po, v zimě a na jaře na parádní lyžovačku.

Pica, Tetrix, Bubo

Kouzelné bývají i procházky vinicemi, mimochodem to je další Stephanova láska - má svoji vlastní vinici Der Grottnerhof, kde pěstuje jihotyrolské odrůdy Weissburgunder Pica, Gewürztraminer Tetrix, Sauvignon Bubo...  Na Stephanově vinici stojí památkově chráněný dům ze 13. století, který nechal zrekonstruovat, ovšem místnosti včetně bývalé černé kuchyně zůstaly v původním vybavení. „Je to takové muzeum a připomínka života našich předků," vykládá Stephan a ukazuje nám zachovalou pec na chleba. Starobyle zařízené světnice kontrastují s moderně vybavenou kuchyní v protější části domu. „Tady se mnou natáčela italská televize kulinární pořad. Vařil jsem svá oblíbená jihotyrolská jídla, k nimž se báječně hodí moje vína," zmíní Stephan jen tak mimochodem další svoji vášeň - vaření. Hoteliér a šéfkuchař v jedné osobě je svými lahůdkovými kreacemi pověstný, a tak se hned dožadujeme, zda by nám také něco neuvařil, a Stephan souhlasí. Ale protože je to muž, který má rád zážitkové chvíle, navrhne, že nám připraví pravé tyrolské knedlíky, ale ne tady, nýbrž ve své dřevěné vysokohorské salaši. „Není nad to jíst dobré jídlo, pít dobré víno a dívat se přitom na modré nebe, zelené dolomitské štíty, rozkvetlé louky a shlížet až dolů do údolí..." zasní se náš hostitel. Tak na tenhle zážitek se moc těšíme, to bude romantika! (O tom, jak se vaří pravé tyrolské knedlíky na salaši, musím kvůli prostoru napsat jiný příběh.)

Ze snu do práce

Po návratu z procházky a vinice ještě před večeří zamíříme do hotelové wellness zóny. Je libo sauny s bylinkami, páru nebo jen tak odpočívat v solné jeskyni, čistit si plíce a poslouchat ptačí zpěv, který se odněkud ozývá? K dispozici je i vyhřívaný bazén, jedna jeho část uvnitř, druhá na zahradě. Kdy se mi poštěstí zaplavat si v teplé vodě s úžasným výhledem na mohutnou věž kostela, jenž s hotelem sousedí, a z druhé strany na impozantní masív Schlern? Kdybychom měly s kamarádkou víc času, vyzkoušely bychom ještě uvolňující koupel v seně (Heubad) - což je seno z horských luk Seiser Alm, obsahující speciální směs bylin, hlavně tymián, arniku a hořce. Rostou pochopitelně na pozemcích u Stephanovy salaše, takže se seká, suší a v lázních se využívá výhradně tráva „z vlastních zdrojů". Tak snad příště, protože sem já se musím ještě někdy vrátit... Zážitků mi poskytl tenhle krátký výlet spoustu, a to jsem se ani nezmínila o výborných snídaních formou švédského stolu a servírovaných večeřích o několika chodech. Dokonalé delikatesy! Nabitá dojmy a úžasnými setkáními, potěšená z krásy umění a přírody a uvolněná ze sauny se chtě nechtě vracím do pracovního procesu, ale v duchu občas zabloudím do míst, kde „věci mají svůj příběh a historii".

Připravila: Iva Vondrová

Foto: autorka a hotel TURM