Tatranský čaj - tradice nápaditě a stylově

"Pokud navštívíte Vysoké Tatry a jejich zbojnické tatranské koliby, každá Vám nabídne jako aperitiv svou specialitu - horký čaj z tatranských bylin zalitý koncentrovaným lihem."

Nápoj horalů i zbojníků

Vzduchem třeskne výstřel z pistole a překvapení návštěvníci výrobny Tatranského čaje leknutím nadskočí. Hned poté se před nimi objeví hrnky s horkým nápojem, jež vzplane jasným plamenem. Právě jsou svědky letitého rituálu - v typických tatranských kolibách se totiž místní čaj podává na střelby, a na závěr se zapálí. A to proto, že na umocnění síly čaje a na odehnání zlé nemoci léčitelé odedávna používali hlasité výkřiky či práskání bičem.

Ve zdejším kraji odjakživa věřili, že na každou nemoc někde roste bylina, která ji přemůže. Kdo znal tajemství bylinek, těšil se velké úctě. Tajnou směs bylinek pak zalévali horkou vodou, přidali trošku medu, česneku, loje a alkoholu. Každý léčitel měl svůj vlastní recept, ale výsledný nápoj nazývali všichni stejně - čaj.

Vášnivé čajové experimentování

Toto vše táhlo hlavou místnímu podnikateli Jánu Semaňákovi, když v Kežmaroku na začátku nového tisíciletí vymýšlel svůj první Tatranský čaj. V duchu hesla "když je žák připravený, učitel se dostaví," se mu experimentováním s výtažky z kvalitního čaje, vysohorských bylin a pramenité tatranské vody povedlo vyrobit první "dvaapadesátku," která dnes představuje základ místní nabídky. První lahve nového destilátu sjely z výrobní linky nové likérky v roce 2002.

"Dá se říci, že pan Semaňák je takový srdcař, firmě se věnuje tělem duší," hlaholí půvabná průvodkyně Katarína Kulangová na jedné z exkurzí. V citlivě opraveném komplexu staré továrny tu s nadšeným zápalem provází návštěvníky, kteří si za nevelký peníz mohou projít celý provoz a na závěr ochutnat skvostně vyhlížející sadu všech čtrnácti aktuálních příchutí Tatranského čaje. Kdo nespadne pod stůl, odchází s pocitem blaženosti.

Ochutnávky pro odvážné

Ochutnávání ale začíná mnohem dřív. Po slovním úvodu a horkém tatranském nápoji, který se zajídá poctivou kolekcí slovenských sýrů, klobásek a pomazánek, následuje odchod do provozu a ochutnávka jednotlivých komponentů likéru - takzvaných macerátů. Ty představují byliny, čaj, a dubové hobliny, naložené ve studeném lihu šest až osm týdnů. Tyto komponenty tvoří základ všech Tatranských čajů, a k nim se potom přidávají další v lihu naložené ingredience, například ibišek.

Řady počátečních odvážlivců návštěvnické skupinky při tomto ochutnávání řídnou - maceráty jsou často trpké a svíravé chuti, bez cukru chutnají příliš drsně. Právě tato dvojitá či trojitá macerace však tvoří základ unikátní chutě výsledného nápoje.

Věčně rozesmátá Katarína návštěvníky postupně provází všemi místnostmi, kolem nablýskaných nádrží, kohoutků a potrubí, a vysvětluje jejich funkci - v další místnosti se maceráty filtrují, aby se tekutina zbavila pevných částeček, do vzniklého koncentrátu se dále přidává líh, cukr, ovocné destiláty, výtažky z ovoce a přírodní aromata, míchá se s přírodní pramenitou vodou, "v každé lahvi je pak kousek Tater," upozorňuje Katarína. Výsledná směs zraje šest až osm týdnů v dubových sudech, a nakonec se ručně balí.

Čaj má duši

V krásně opravené historické budově kežmarské prádelny, původně postavené na zpracování lnu, se Tatranský čaj vyrábí od roku 2008. Objekt dnešní Tatranské likérky v roce 1860 vybudoval Karel Wein a díky zachovalému stavu byl objekt vyhlášen slovenskou kulturní památkou.

"Čaj má svoji duši," tvrdí Katarína, podle které se tato duše rodí právě z unikátních přírodních ingrediencí, horské vody, bylin, jež získávají od místního producenta, a hlavně dubových hoblin - tedy z dubu, který sám měl také duši. Používaný černý čaj se pečlivě vybírá - červený asam pochází z Indie, bílý z Číny a červený roibos z Jižní Afriky. Používaná tatranská voda se změkčuje a očišťuje od elektromagnetického smogu, zatímco používaný líh, vyrobený z melasy z cukrové řepy, pochází z lihovaru v Kojetíně.

Vznik nových příchutí podle Kataríny připomíná alchymistickou dílnu - rozmanité ingredience se všelijak mísí, a na jejich ochutnávání a testování se podílejí všichni zaměstnanci: "To přijdete ráno do práce a hned se před vámi objeví panáček," líčí Katarína "strasti" své profese..

Lahev-termoska a esoterické logo

Také lahev pro Tatranský čaj má svoji historii - od původní standardní skleněné bílé lahve až po dnešní originální "butelku" ve tvaru termosky, které odstranili hrdlo a postříkali ji barvou, jež odlišuje jednotlivé příchutě.  První čaj do ní naplnili v roce 2010.

Propracované logo firmy tvoří geometrické tvary písmene T, jež vyplňují staroslovanské symboly země, nebe, flóry a fauny,  dále je tam třeba obrázek kohoutka - ochrany před zlem, symbol explozívní energie, principu kreativity, vzniku nového života a rovnováhy života, a také symbol slovanského slunce. Na lahev se logo aplikuje metodou hotstampingu.

Obchodní strategie firmy staví na nejvíc na osobním kontaktu: "Radši dáme lidem dvakrát ochutnat, než aby koukali na reklamu v televizi," vysvětluje Katarína. Za tímto účelem se nabízí exkurze a rozličné promoakce a ochutnávky, nápoj se představuje na gastrovýstavách. Ve firmě Tatratea pracuje celkem 60 lidí, a z toho třicet ve výrobě.

Kdo přežije degustaci?

V duchu hesla "vyráběj lokálně, prodávej globálně," se Tatratea dnes vyváží do šestnácti zemí světa, a z těchto zemí si zpětně získává i inspiraci - například pro anglický trh vyvinul příchuť Tatranského čaje s mlékem, v duchu tamní tradice.

Nejnovější, v pořadí třetí sérii Tatratea tvoří dva čistě bylinkové likéry, slazené přírodním cukrem. Celkový počet variant tak doplnily na čtrnáct. Všechny čaje se dají také využívat k přípavě rozmanitých likérů, jejichž recepty nabízí firma na svých internentových stránkách.

Závěrečný, nejvíce očekávaný a nejzábavnější bod programu každé exkurze tvoří degustace vzorků všech čtrnácti současných příchutí Tatratea. Před každým návštěvníkem se zjeví plato s jednotlivými panáčky. Zatímco z nich usrkávají, Katarína jim vypráví o každém vzorku. S přibývajícím časem se kontury začnou rozpíjet a exkurze končí v radostné a povznesené náladě. Na Tatranský čaj se bude dobře vzpomínat.

Foto: Jitka Bojanovská