Kololodí po Jadranu

Pokud patříte k cyklistickým nadšencům, vypravte se s námi na kololoď. Provedeme vás po krásách jadranského pobřeží tak, jak jsme je poznali z paluby lodě i ze sedla bicyklu.

Info

Kololoď je unikátní v tom, že cestujete chorvatskou lodí, na které spíte a jíte, s vlastním bicyklem a pokaždé objevujete nová místa. Jedná se o lodě původně obchodní, které byly přestavěné na obytné a najdete v nich většinou dvoulůžkové kajuty, sociální zařízení se sprchami, kuchyň, jídelnu a bar. Samozřejmě kdo nechce jezdit na kole, může zůstat na lodi a třeba se opalovat.

Přespali jsme v přístavu Lovište na poloostrově Pelješac, odkud jsme ráno vyrazili do Trsteniku. V kopcích jsme si nemohli odpustit zastávku v opuštěné kamenné vesničce Gornji Nakovanj, kde se lidé ve středověku schovávali před piráty a Turky. Když nebezpečí pominulo, přestěhovali se blíž k moři. Projeli jsme Orebičem s typickými kapitánskými domy, které si stavěli bohatí námořní kapitáni při odchodu na odpočinek. Jeden z nich je dokonce veřejnosti přístupný. Na oběd jsme se zastavili u Josipa Antunoviće v Kuně, tady se vaří zásadně z domácích produktů. Výborná je sušená šunka s ovčím sýrem a olivami, jehněčí nebo telecí z římského hrnce s domácím chlebem a vínem. V blízkosti se nachází oslí farma a vyjížďky na oslících patří k velmi oblíbeným atrakcím. Cestou jsme ještě stihli na ochutnávku vín u Matuška v Potomje. Mají tu jedno z nejlepších červených vín z vinice Dingač, a také dezertní víno prošek, které se vyrábí ze sušených rozinek. Ovšem ani po návratu na loď jsme nepřišli zkrátka. Na lodi Mila Majka připravil kapitán Pero výtečné chorvatské speciality. Na jeho jídelním lístku nechyběly grilované ryby, pašticada s noky, což je něco jako naše svíčková, nebo grilované domácí kuře.

Korčula a Vis ze sedla kola

Další den jsme měli namířeno na Korčulu. Před odjezdem do Brny jsme si prohlédli staré město opevněné hradbami ze 14. století se čtyřmi baštami. Centrem všeho dění je goticko-renesanční katedrála sv. Marka, odkud se rozebíhají uličky k moři ve tvaru rybí kosti. Díky tomu nikdy nedopadá žár slunce do ulic. Skoro povinností každého návštěvníka je navštívit údajný rodný dům Marca Pola, slavného cestovatele. Z Korčuly jsme pokračovali přes Čaru, která je vyhlášená původním bílým vínem pošip, do Zavalatice. Ve zdejší restauraci Albert jsme ochutnali vynikající chobotnicový salát a užili si výhled na přístav. Odtud jsme se pak vydali po štěrkové cestě kolem moře a hory Sutvana (184 m. n. m.) do přístavu Brna. V zátoce Istruga jsme vyzkoušeli účinky léčivého bahna na vlastní kůži a pomazali si s ním celé tělo. Následné koupání ve vyhřátém moři nemělo chybu! Další den nás čekal ostrov Vis, absolutně nepoznamenaný cestovním ruchem. Až do 90. let totiž sloužil jako uzavřený vojenský prostor. Kdo se vybavil baterkou, prohlédl si podzemní bunkr s labyrintem chodeb Velika Glava nebo vojenskou základnu v jeskyni Titova špilja na Humu. Dlužno dodat, že Vis byl za druhé světové války sídlem Titova partyzánského velení.

Levandulový Hvar a bílý Brač

Z Visu jsme se vydali do Hvaru. Nejdelší ostrov Jadranu voněl po bylinkách. Lány levandule střídala políčka s šalvějí a tymiánem, která lemovaly zídky z posbíraného kamení, od starověku sloužící k oddělení pozemků a zároveň bránící půdní erozi. Uchvátilo nás zejména úrodné Starigradské polje, kde se dochoval řecký ager. Jedná se o parcelaci zemědělské půdy přistěhovalcům po kolonizaci ostrova Řeky před 2500 lety. Pozemky jsou oddělené jen zídkami a cestami a pro svou zachovalost byly zapsány na seznam chráněných památek UNESCO. Ve Starim Gradu jsme ještě rychle navštívili letní sídlo básníka Petara Hektoroviće Tvrdalj ze 16. století se zahradou a rybníkem a v přízemí si prohlédli etnografickou sbírku, abychom stihli ještě lenošení na městské pláži. K večeru nás zastihl vítr jugo, a tak jsme se museli schovat v nejlépe chráněném přístavu na Brači v Milně. Čekání, než se počasí umoudří, jsme si zkrátili ve Vinotéce Pavič. Zdarma jsme ochutnali domácí olivový olej, červené a bílé víno, dezertní víno prošek, anýzovou rakiji a mandličky v cukru. Jakmile se počasí umoudřilo, vyrazili jsme přes Supetar, Splitskou a Postiru do vnitrozemí do restaurace Toni v Dolu. Jako předkrm se podávaly smažené krevety, sardinky a olihně, k hlavnímu chodu pak grilované ryby s fazolovým salátem. Vyhlášenou restauraci vlastní bratři Matulićové. Cestou z Postiry do Pučišć jsme minuli zátoku Lovrečina, kde do moře vtékají podzemní sladké prameny. Sladká voda tvoří jakýsi film na hladině, takže není nutné se po koupání „odsolovat" sprchováním. V obci Pučišća jsme si prohlédli kamenickou školu, která zpracovává bračský bílý kámen. Byl z něho postaven například Diokleciánův palác ve Splitu nebo Bílý dům v Americe. Mnoho turistů míří i do kamenolomu Rasohe u Škripu, aby tu obdivovali postavu Herkula vytesanou do jedné ze skalních stěn. Návrat do Baška Vody byl bolestný. Určitě se nám bude stýskat po ochotném plavčíku Milanovi, který nás rozmazloval točeným pivem Karlovačkem, i po milém kapitánu lodi Sretan Srečkovi. Ten dokonce nechal zájemce kormidlovat, když si chtěli vyzkoušet řídit loď. Lepší poznávací dovolenou si lze jen těžko představit.

Rady na cestu:

*Chorvatsko se stane členem Evropské unie od 1. července a bude tedy možné cestovat pouze s platným občanským průkazem.

*Platí se chorvatskými kunami, přičemž kurz je 1 kuna za 3,50 Kč. V bankách vyměňují české peníze, a proto se vyplatí měnit rovnou z českých korun na kuny.

*Více na www.kololod.cz

Připravila: Jana Hájíčková   Foto: autorka