Krásná a smyslná v každém věku - Magda

V Překvapení č. 15 (11. dubna) jsme u článku Boudoir aneb Smyslná v každém věku vyzývali odvážné čtenářky, aby se přihlásily do projektu Krásná a smyslná. Z mnoha přihlášených žen jsme prozatím vybrali tři a pozvali je do Prahy na focení do profi fotoateliéru.

Jak vzpomíná na pózování v ateliéru třetí výherkyně paní Magda? Co se jí nejvíc líbilo a co jí naopak dalo zabrat?

Magda, (51 let, Písek): „Mládnout nebudu, tak proč to nevyzkoušet? Teď, nebo nikdy!"

Ne že bych se řídila celý život zásadami, ale jedno životní krédo mám. Člověk žije jen jednou, a proto by měl vyzkoušet  všechno, co mu život postaví do cesty. Samozřejmě mám na mysli jen to, co se mu nijak bytostně nepříčí. Proto, když jsem se dozvěděla, že jsem byla vybrána do projektu Krásná a smyslná, který vyhlásil časopis Překvapení, rozhodla jsem se jít do toho.

I když zpočátku jsem nemohla uvěřit, že zrovna já byla vybrána, a když jsem si pak prohlédla ukázku Boudoir fotografií v časopise, přepadly mě pochybnosti, zda je to zrovna to „pravé" pro mě. Nejsem už nejmladší a nemám s focením „v prádle" žádné zkušenosti. Nebudu si připadat směšně? Ale pak jsem si řekla: „Proč to nevyzkoušet? Taková příležitost se mi pravděpodobně už nikdy nenaskytne, mládnout nebudu, budu čím dál starší... Takže teď, nebo nikdy. Přestala jsem se v duchu vymlouvat a naopak jsem začala hledat důvody, proč jít do toho.

Průvan v prádelníku

Mám plný prádelník hezkého prádla a nočních košilek, které budu mít aspoň příležitost trochu provětrat, říkala jsem si. Můj manžel byl totiž jednu dobu nakupováním hezkého prádla pro mě doslova posedlý (stálo ho to mimochodem nemalé peníze), a teď mi doma leží tolik všelijakého prádélka, které mi jen zabírá místo. Téměř všechno totiž zůstalo nevyužité, protože s přibývajícím věkem dávám přednost pohodlnějším kouskům. No není toho škoda? Udělala jsem tedy průvan v šuplících a sama se divila, kolik krásných souprav a košilek se mi postupně nahromadilo. Začala jsem přebírat a vybírat, až jsem nakonec boj s nerozhodností vzdala a sbalila všechno, co bylo jako nové a použitelné. Tak... a první krok jsem měla za sebou. Pak už jen stačilo domluvit si termín s fotografem, naplánovat volno v zaměstnání a vyrazit směrem ku Praze.

Na cestě

Když nastal den „D", přivstala jsem si, abych si ještě stihla nabarvit vlasy, protože mi už prosvítaly šediny. Za to se nestydím, vždyť už mám svá léta. Taky jsem se důkladně nalíčila, čehož jsem později litovala, protože před focením si mě vzala do parády vizážistka. Vyfoukala jsem si vlasy a vyrazila na autobusové nádraží.

Cestou jsem ale zmokla, takže veškerá úprava vlasů vyšla vniveč. Jízda autobusem mi rychle uběhla, kupodivu jsem žádnou nervozitu nepociťovala. V Praze Na Smíchově jsem se plynule přesunula do metra a bez úhony absolvovala cestu s jedním přestupem na domluvené místo srazu.

Měla jsem to naplánované tak, že přijedu akorát načas. Jenže vystoupila jsem z metra a hned zabloudila. Musela jsem se ptát lidí na cestu a každý mě posílal na jinou stranu.

Začala jsem nabírat zpoždění. Asi za pět minut mi zavolal netrpělivý pan fotograf. Uklidnila jsem ho, že jsem už skoro na místě, ale nemohu najít správný směr. Konečně jsem byla na místě a přivítala se s panem fotografem Pavlem Ovsíkem a vizážistkou Aničkou.

V ateliéru

Ateliér byl útulně zařízený, cítila jsem se tam od počátku příjemně. Hned jsem zalitovala, že jsem ráno marnila čas líčením, protože make-up a úprava vlasů bylo součástí přípravy na focení. Vizážista Anička byla navíc moc sympatická a šikovná. Vlasy zplihlé deštěm mi stáhla sponkami a přelíčila mě tak, že jsem si připadala dost nezvykle. Netvrdím tím, že se mi to nelíbilo, jenom se prostě líčím jinak. Lehce jsem znervózněla, když jsem se měla převléknout na focení, protože jsem celkem stydlivá. Samotné fotografování pak probíhalo v přátelské, uvolněné atmosféře. Profesionální, ale zároveň vlídný přístup pana fotografa mě téměř oprostil od prvotní trémy, dokonce díky vzájemnému dialogu a porozumění focení docela rychle uběhlo a vůbec to pro mě nebylo nic nepříjemného, naopak! S fotografem jsme si celou dobu povídali a rozešli jsme se skoro jako staří přátelé.

Když jsem si pak výsledné snímky prohlížela v počítači, musela jsem uznat, že některé se opravdu povedly. Ony jsou vlastně všechny fotografie povedené, jen některé více či méně kazí můj výraz v obličeji. Přece jen jsem nebyla tak uvolněná, abych se na všech záběrech tvářila přirozeně.

Doma bude překvapení

Rozhodně nelituji toho, že jsem se do fotosoutěže časopisu Překvapení přihlásila. Byla to pro mě neznámá, ale příjemná zkušenost. Své rodině jsem nic neřekla. Podařilo se mi před nimi celou akci utajit.

Až číslo Překvapení s mými snímky vyjde, mám v plánu jim nějak obratně časopis podstrčit a vyčkat na jejich reakci. Už teď bych se vsadila, že se jen podívají a ani je nenapadne, že bych to mohla být já, nebo se nad snímky pozastaví s komentářem, že je mi ta ženská trochu podobná...?

Až to na sebe prásknu, tak to pro ně tedy bude opravdu překvapení!

Magda, Písek

Produkce a foto: Pavel Ovsík Styling: Anna Kadaníková