Ráda hážu své představy na papír

Půvabná mladá dáma Hana Lasicová (32), dcera slavných rodičů, se vydala na spisovatelskou dráhu. A zdá se, že to bude cesta úspěšná.

Právě vydala svou čtvrtou knihu s poutavým názvem O dcerách a milenkách, která se několik týdnů úspěšně prodává i na českém knižním trhu. Kde bere Hana, maminka roční dcery, energii, čas a inspiraci na psaní svých příběhů?

Hano, kdy vás poprvé napadlo, že se stanete spisovatelkou?

Mně to stále ještě nenapadlo. Uvidíme, jak se věci vyvinou.

A čím jste se tedy živila „před psaním"?

Jsem vystudovaná ekonomka a několik let jsem pracovala jako personalistka. Vlastně až do předminulého roku, kdy jsem se ocitla na pozici HR manažera v jedné francouzské firmě, jsem neuvažovala o jiném povolání. Myslela jsem si, že už navždy se má kariéra bude vyvíjet v tomto směru, že budu pracovat jako HR manažer pro nějakou známou evropskou firmu. Ale tento typ práce je těžko skloubitelný s rodinou a dalšími zájmy. A já jsem teď hlavně maminkou.

Co vás na psaní nejvíc baví?

Víte, že mě samotné psaní ani moc nebaví? Mě víc naplňuje podstata té práce. Jsem ráda, že mohu „hodit" na papír své představy a myšlenky a vybudovat si vlastní svět. A potom jednoho dne v rukou držet jakýsi důkaz mé existence.

Psala jste už jako malá holka? Pamatujete si na své první literární dílo?

Ano. Byla to taková pohádka Jak Matko a Kubko vyhlíželi déšť. Bylo to o všem možném, jen ne o dešti :-)

Podporovali vás rodiče? Dávala jste a dáváte jim své výtvory číst?

Zběžně, ne moc často. Ale určitě mě v dětství podporovali. Ne tak, že by u mě seděli, když jsem psala. Spíš tím, že vytvářeli pozitivní atmosféru. Hodně lidí vám během života řekne: „Tohle nedělej, nemáš na to..." Ale podle mě je fajn, když vás rodiče odmala naučí, že všechno jde, všechno se dá spravit. Je to určitě lepší, než když děti slyší: „To nejde!" Považuji za zásadní, aby rodiče neblokovali své děti negativní energií.

Snímek: Magda Vášáryová, Milan Lasica, sestra Žofie  a Hana
s Esterkou

Umějí vás vaši pochválit i kritizovat?

Určitě obojí.

Jak snášíte kritiku obecně?

Nevyžádanou kritiku od neznámého zdroje pouštím jedním uchem tam, druhým ven. Kvalitní kritiku si vyslechnu se zájmem, ale necítím potřebu se jí řídit. K srdci si beru kritiku od blízkých lidí, kterým důvěřuji. A většinou také od nadřízených si nechám poradit.

Jako spisovatelka se také musíte starat o propagaci svých knih. Baví vás kontakt se čtenáři, křesty, veřejné předčítání ze své knihy?

Ani nevím, je to do určité míry dodatečný stres, ale patří to k téhle práci. Moc pěkné zážitky mám například z návštěv slovenských měst Svitu a Prešova nebo Nové Baně.

A co ostatní společenské události, večírky, party? Chodíte ráda?

Nechodím, protože mám pocit, že se tam nebudu bavit. Navíc nejsem žena, která by sledovala módní trendy. Naopak módu moc neřeším, a tak se bojím, abych neskončila v nějakém bulváru mezi TOP třemi nejhůře oblečenými ženami. Dokonale se nalíčit a obléci je fajn, ale někdy jde dokonalost na úkor prožívání nebo užívání si společenské události.

Vaši rodiče jsou na Slovensku i v Čechách populární osobnosti. Které vlastnosti jste po nich podědila?

Po tatuškovi šetrnost, po mamince houževnatost a talent na jazyky.

Jaký vztah máte se svojí mladší sestrou?

Velmi si rozumíme, jen se moc často nevidíme, protože buď já, nebo Žofie je v zahraničí.

Kde berete inspiraci pro své příběhy?

Zajímají mě útržky - myšlenek, rozhovorů, událostí, snů. Někdy je největší inspirací něco, co se nestalo, ale za určitých okolností by se mohlo stát.

Píšete tak trochu i sama o sobě?

Určitě ano, ale jen s nadsázkou. Rozhodně to není autobiografie.

Předpokládám, že volný čas trávíte nejvíc se svou dcerou. Co spolu nejraději děláte?

Ona teď nejradši věci ničí, všechno žužlá, hryže, rozsype.J A víte, co mě s ní nejvíc baví? Nejraději ze všeho ji zkouším, co už všechno umí. Někdy tím vznikne takový průnik, kdy zjistím, že už se naučila zničit nebo pokazit něco nového.

Jaká se snažíte být máma? Jste spíš autorita, nebo kamarádka? Chodíte si ke své mamince pro rady?

Ach ne, jsem velmi tvrdohlavá. I když si řeknu o radu, stejně se pak většinou zachovám po svém. A Esterka je zatím příliš malá na autority i kamarádství, to nás teprve čeká.

Hana s dcerkou a partnerem

Fungují vaši jako děda a babička?

Maminka funguje jako velmi funkční Omama. Chodí k nám často a dokáže se o Esterku dokonale postarat: uspat, převléct, nakrmit, zabavit...

Pomáhá vám váš partner?

Ještě plně kojím, takže větší díl starosti je zatím stále na mně. Ale muž mě dokáže zastoupit bez problémů, když je potřeba. Pomáhá mi, dceři se plně věnuje každý večer a přes víkendy.

A pomáháte v něčem i vy jemu?

Samozřejmě. Například minule jsem mu držela vysavač, když vrtal do stěny.

Je váš partner z umělecké branže, nebo dělá „něco normálního"?

Poznali jsme se v jedné firmě, kde jsme oba pracovali v sousedních kancelářích. Takže ano, dělá něco, co se považuje za běžné povolání.

Pamatujete si, čím jste jako malá nejvíc zlobila svého tatínka?

Och, tak to už nevím, mám pocit, že moje puberta měla pár zajímavých okamžiků, ale tehdy už jsem nebývala doma, protože v šestnácti letech jsem odešla na internát do Vídně. Takže rodiče se hodně věcí nedozvěděli.

A čím obvykle vytočíte svého partnera?

Můj muž se vždycky zlobí, když mě něco napadne a chci to okamžitě udělat, řešit... Protože mě to vždycky napadne v neděli kolem desáté večer. :-)

Kdy a čemu jste se naposledy od srdce zasmála?

Naposledy jsem se velmi zasmála, když jsem si vzpomněla na jednu besedu se čtenáři. Byla jsem tam s jiným slovenským spisovatelem, kterého publikum úplně žralo. Bylo to až nepřirozené. Až potom jsem si uvědomila, že on si všechny účastníky přivezl autobusem z vedlejšího města. Otázky čtenářů totiž vždycky začínaly: „Jak jsi nám říkal už v autobuse..." Od té doby, když požádám někoho známého, aby se mě na něco zeptal, kdyby se náhodou na besedě rozhostilo mrtvolné ticho, nazývám to „autobusová otázka."

Vaše nová knížka nese název O dcerách a milenkách. O čem vypráví?

Kniha je o tom, jak dcera dramaticky prožívá milenku svého otce. Nikdy jsem to nezažila, takže nevím, jak bych já osobně reagovala, jak bych se „vybarvila". Podle toho, co jsem viděla u svých kamarádek, které se do takové situace dostaly, však vím, že to není lehké a přímočaré se s tím srovnat. Jedna moje přítelkyně prožívala přesně takovou situaci jako Irma v mé knize: otec si našel milenku, která byla mladší než ona sama, a začal ji rozmazlovat pozornostmi i materiálními věcmi, které své vlastní dceři nikdy v takové míře neposkytoval. Zároveň bylo v tomto případě velmi zajímavé sledovat přerod padesátníka na přebarveného jedince se sexuálním žargonem a touhou po silném autě.

Máte rozepsanou nějakou další knihu?

Další kniha mi vyjde na Slovensku začátkem května tohoto roku a bude o slovenské služce z Banské Štiavnice, která přijde na začátku 20. století sloužit do Vídně. Zažívá všechny společenské i národnostní rozdíly, pocity méněcennosti, ačkoli sama je velmi inteligentní a má vysoce vyvinutou sociální inteligenci. Když se monarchie rozpadne, dvakrát ztrácí svoji vlast: poprvé proto, že zůstává v Rakousku - nyní už v cizině, podruhé tím, že vznikem Slovenska její stará vlast - Uhersko - už neexistuje. Dnes si už nikdo nepamatuje, že Banská Štiavnica byla prouherským městem a velmi nerada akceptovala samostatné Slovensko.

Co děláte, když potřebujete vypnout?

Třeba si pustím dobrý film. Naposledy to byl černobílý, němý film The Artist (Umělec), ve kterém hraje můj oblíbený herec Jean Dujardin. Sleduju ho už od začátku jeho kariéry, když ještě ve Francii vystupoval s jedním skečem jako debilní surfař. Ale mám velmi ráda i akční filmy. Víte, jaké malé tajemství skrývám? Asi desetkrát jsem viděla sérii filmů o tajném agentovi jménem Jason Bourne.

VIZITKA

• Starší dcera herce Milana Lasici a bývalé herečky, dnes političky Magdy Vášáryové se narodila ve znamení Ryb
• Vystudovala Ekonomickou univerzitu ve Vídni a na Sorbonně v Paříži.
• Dohovoří se šesti jazyky a k tomu se pět let učila latinu
• S přítelem a roční dcerou žijí v Bratislavě.
• Na nočním stolku jí právě leží kniha Všedný den a sen: život a lektúra vídeňských služek na přelomu století
• Ráda poslouchá Chopina a Elvise Presleyho, a to proto, že je ráda poslouchá její dcera.
• Doposud vydala na Slovensku knihy Diagnóza: rodina, Pravdivý příběh lži, Sedím si v Manchestri na kameni a je mi...?

O čem vypráví nová kniha O dcerách a milenkách?

Čeká vás humorný román s detektivní zápletkou
o tom, jak někteří stárnoucí muži chtějí díky atraktivní milence zastavit čas... „Nic z toho se nestalo
a všechno je pravda," říká o svém příběhu autorka Hana Lasicová.
A pozor,  v Překvapení č. 9, které vyšlo v pondělí 25. února, můžete tuto knihu vyhrát v soutěži! Nalistujte si stranu str. 41!

Připravila Iva Vondrová Foto: archív Hany Lasicové