Nechci zůstat sám

Autor: Redakce

Zpěvák Daniel Hůlka (44) má za sebou roční rekonvalescenci, kdy jen zázrakem přežil akutní zánět slinivky, a už se chce pustit do dalšího dobrodružství. Na moři bude bojovat o holý život, aby si splnil svůj sen.

Začínal jste jako operní zpěvák. Vracíte se někdy k opeře?

Nikdy jsem od ní neodešel. Měl jsem období, kdy jsem si myslel, že se mohu věnovat obojímu - opeře i muzikálu. Přišel jsem na to, že styl zpívání je úplně jiný a není možné ho míchat dohromady, protože tím pak trpí kvalita výkonu. Proto střídám období, kdy zpívám v muzikálu a koncertuji, s obdobím, kdy se věnuji klasické hudbě. Na podzim mě zrovna čeká klasika - několik představení Symfonie ledu, kdy se spojí opera s krasobruslením. A František Janeček na Výstavišti chystá operu Nabucco, kde bych měl ztvárnit titulní roli. Znamená to pro mě všeho nechat a začít se připravovat. Musím si dojít na hlasovou hygienu k Eduardu Klezlovi a k panu profesoru Vladivoji Jankovskému. Je mu sice devadesát, ale oplývá velkým entuziasmem.

V Symfonii ledu budete i bruslit? Umíte to?

Budu jen doprovázet krasobruslaře svým hlasem. Už jsem měl tu čest seznámit se s protagonistou Alexejem Yagudinem, a záznam jeho vystoupení mě opravdu nadchl. Kdysi jsem zpíval živě k baletu, a tohle pro mě bude další nová zkušenost. Jinak samozřejmě bruslit umím, jsem kluk z venkova a pravidelně jsem chodil v zimě bruslit na rybník.

Vyrůstal jste v Jevanech, kde dosud žijete. Stále sám?

Sám ne, žiju s Kačenkou, což je fenka kokršpaněla, kterou jsem našel před rokem v příkopu u Říčan. Je to uzlíček pozitivní energie, zlatíčko a velký mazel. Samozřejmě bych si přál nějaký hezký vztah, ale nedá se tlačit na pilu. Nechávám tomu volný průběh. Mám za sebou těžkou nemoc, dlouhou hospitalizaci a následnou rehabilitaci, takže jsem nebyl mezi lidmi a neměl možnost se s nikým seznámit. Rozhodně nechci zůstat do smrti sám.

Jaký typ žen má u vás šanci?

Všechny, nemám žádný vyhraněný typ, co se týče barvy vlasů nebo vzrůstu. Hledám rovnocennou partnerku. Asi bych nemohl žít s domácí puťkou, která by mě poslouchala na slovo, ale ani s nikým, kdo by mě chtěl řídit a poroučet. Musí to být vyvážené.

Přehodnotil jste po nemoci nějak svůj život?

Opravdu nastaly chvilky, kdy jsem si myslel, že přijde konec. Kamarád Pavel Dietl, který mi nejhorší formu akutního zánětu slinivky diagnostikoval, říkal, že to bylo padesát na padesát, jestli přežiju. Úmrtnost je velká. Za tu dobu, kdy jsem na Bulovce ležel, přijali se stejným onemocněním pět lidí a jen dva přežili. Příšerné bolesti a nemohoucnost bych nepřál ani svému nepříteli. Sestřičky a lékaři z JIP na Bulovce jsou svatí a nedám na ně dopustit. Za to málo peněz, co dostávají, mají těžkou práci a někdy i odpornou, když lidem musejí utírat zadek. Byli tak skvělí. Jsem introvert a mám problém si nechat od někoho nechat pomoct. A oni to uměli tak dobře, že jsem si ani nepřipadal trapně.

Pozval jste je na nějaký svůj koncert?

Pozval jsem všechny na svůj vánoční koncert v prosinci, jak jsem jim slíbil při odchodu z nemocnice. Přišli všichni, kteří zrovna neměli službu.

Nebyl to náhodou ten koncert, na kterém jste plakal?

Kdepak, to bylo u tisící reprízy Drákuly. To byl doják, který jsem neustál. Ještě bych ale chtěl dodat, že jsem se rozhodl doktory a sestřičky zvát na každý svůj koncert, aby mohli přijít i ti, kteří měli službu. Nebýt jich, tak už by žádný koncert nebyl.

Musel jste nějak změnit stravování?

Rozhodně. Musel jsem držet dietu. Po třech týdnech v nemocnici, kdy jsem byl na umělé výživě, jsem směl dušenou mrkev, a chutnala jako biftek. Teď už můžu prakticky všechno, jen nesmím příliš koření. Nic, co by slinivku dráždilo. Naštěstí rád vařím a skromně musím přiznat, že velmi dobře. Baví mě to, nikdy jsem nevařil podle kuchařek. A tak si vařím dietní jídla. Také nesmím alkohol, a vůbec mi to nevadí. Jen s nealkoholickými nápoji jsem měl problém, nemám totiž rád sladké, a tyto nápoje většinou sladké jsou. Tak piju nealkoholické pivo.

Připravujete si jídlo s sebou do divadla, když nesmíte kořeněné?

Mám úžasné kamarády v Divadle Hybernia i v Divadle Broadway, kde mi připravují jídla, které můžu. Stejně tak v Jevanech a v sousední vesnici na Vyžlovce hned zavedli v restauraci menu pro slinivkáře, když jsem se vrátil z nemocnice.

To člověka potěší, když vidí, kolik máte kolem sebe přátel...

V Jevanech je to vůbec prima, protože jsem se tam narodil, tak mě nepovažují za žádnou celebritu a chovají se ke mně normálně. Do hospody chodím v montérkách. Mám tam opravdové přátele už od dětství.

Jednou jste řekl, že až budete mít přítelkyni, vezmete ji na plavbu lodí a vyzkoušíte ji. Platí to ještě?

To si nevzpomínám, ale chtěl bych na lodi podniknout cestu kolem světa. Kdybych měl vážný vztah, musela by přítelkyně samozřejmě jet se mnou. Už jsem si koupil plachetnici, ale zatím ji mám jen jednu sezonu. Kotví v Chorvatsku. Absolvoval jsem v Praze kapitánské zkoušky na moře, na řeku už jsem měl z mládí, kdy jsem se věnoval jachtingu. Rád bych ještě složil zkoušky v angličtině, které mě připraví opravdu na všechno.

Vyrážíte i na závody plachetnic. Zažil jste při nich nějakou krušnou chvilku?

Na největším řeckém závodu se nám při druhé etapě v noci za velkého větru položila loď na bok. Kdyby někdo vypadl, už ho v noci za bouře nikdo nenajde. Za dne se mi to docela i líbí, ale v noci to může být konečná. Naštěstí se nám loď podařilo narovnat a ze 140 lodí jsme skončili třetí. Ještě při první etapě jsme dorazili ve tři ráno k ostrovu a kapitán se vysílačkou dozvěděl, že jsme první. Nikdo nechápal, co se děje, ptali se nás, kde trénujeme, když jsme za sebou nechali námořní státy s olympijskými posádkami. Nechtěli věřit, že na Vltavě. Navíc když si přečetli naše životopisy - jeden bankovní úředník, druhý zpěvák atd., tak nám nedávali vůbec žádné šance. Překvapili jsme.

Kam se na lodi chystáte teď?

S Lubošem Vrabcem, který mě k tomuto sportu přivedl, bychom chtěli dojet plachetnicí do Antarktidy. Je to nejvíc, co můžete s plachetnicí dokázat, ale také po všech stránkách velmi náročné. Příprava nám zabere tak rok. Na mysu Horn se čeká na počasí, aby se dal projet. Může se však změnit z hodiny na hodinu, a kry loď rozmlátí. Není jisté, zda to vůbec přežiju. Pokud se mi to povede, propíchnou mi ucho a dostanu náušnici. Proto jsem tu svou přestal nosit, aby mi ucho zarostlo.

Vizitka:

Narodil se ve znamení Blíženců 1. června 1968 v Praze.

Po gymnáziu absolvoval Pražskou konzervatoř - operní zpěv.

V roce 1995 vyhrál konkurz na titulní roli v muzikálu Dracula, o dva roky později mu vyšlo první sólové album.

V roce 1998 získal Českého slavíka.

Zahrál si v Troškově pohádce Z pekla štěstí.

Nyní ho můžete vidět v Divadle Broadway v muzikálu Kat Mydlář a také v projektu Symfonie ledu, který proběhne v říjnu v Praze, Ostravě a Brně. Na podzim bude mít premiéru i opera Nabucco v GOJA Music Hall na Výstavišti.