Nechci mít doma cvičenou opičku

Autor: Redakce

Herec, moderátor a bavič Zdeněk Izer (46) srší humorem za každých okolností. Nejvíce se ale vidí ve své devítileté dceři Laře, s níž moc rád cestuje.

Byl jste komediant už od dětství? Nosil jste domů nějaké poznámky?

Každý den jsem nosil dvě. Jednu jsem vyfasoval ve škole a druhou v družině. Vůbec se divím, že to rodiče přežili.

Co jste vyváděl?

S děvčaty jsme měli oddělené umývárny, tak jsem jim tam lezl, zhasínal světlo a stříkal na ně vodu. Nebo jsem se klouzal po širokém betonovém zábradlí. To jsem dostal poznámku: Klouže se po zábradlí. Při pádu hrozí smrtelné zranění. Pak jsem ho měl málem doma od táty... Nejkurióznější poznámka ale byla: Tento notýsek s poznámkou jsem našla mezi popsanými sešity ve skříni, velmi mě Zdeňkův podvod mrzí, domluvte mu. Byla to náhoda jedna ku miliardě, že ho učitelka najde. Našla, a tak mi do něj přidala ještě jednu poznámku.

Přes všechny poznámky ve škole jste se vyučil automechanikem. Pracoval jste někdy v autodílně?

Chvíli jsem v ČSAO v Karlíně prováděl generálky avií.

To máte dobré, když se vám rozbije auto, opravíte si ho...

Bohužel starou avií nejezdím a vývoj aut šel tak dopředu, že tomu už vůbec nerozumím. Avii bych asi dal ještě dohromady, ale nehrnu se do toho.

Neodrazovali vás rodiče, když jste se vydal do šoubyznysu?

Rodiče mi do toho nemluvili, protože jsem v osmnácti letech odešel z domu a nevídal se s nimi. Rok jsem pracoval jako automechanik, pak jsem byl dva roky na vojně. Zbývalo mi čtyřicet dní do konce, když jsem se zúčastnil vojenského pořadu pro vojáky Kompas, kde jsem parodoval zpěváky. Vystupoval tam se svou kapelou Petr Hannig, který mi nabídl, abych jezdil s nimi a dělal jim kašpárka. Po revoluci jsem se trhnul.

S Markem Dobrodinským, že?

Ano. Jednou mi zavolala pořadatelka z Plzně, abych vystoupil na plese, ale bez Hanniga. Sám jsem jet nemohl, potřeboval jsem muzikanta. Tak jsem s sebou vzal Marka, který hrál v kapele na klávesy. Měli jsme úspěch, a tak jsme zůstali ve dvou.

Proč už nejste spolu?

Chtěla se k nám vecpat jedna barová zpěvačka z Havířova. Byl jsem proti, a tak se Marek rozhodl se mnou skončit. Od té doby se nevídáme a ani nechci. Jezdím teď se Šárkou Vaňkovou, kterou jsem znal z muzikálů Angelika a Baron Prášil, a nabídl jí spolupráci.

Využíval jste svůj smysl pro humor, abyste okouzlil dívky?

S mým ksichtem mi ani nic jiného nezbývalo. Většinu žen jsem se snažil ukecat, anebo alespoň pobavit.

Což asi bylo úspěšné, když jste už podruhé ženatý...

S první ženou to byla rychlovka, rychle jsme se vzali a stejně rychle rozvedli. Teď je to, doufám, až do důchodu.

Jak jste si získal svou druhou ženu Olgu?

Pochválil jsem jí tanga, která jí lezla z kalhot, když seděla na baru. Prodávala ve zlatnictví v Top hotelu, kde jsem měl představení a šel si stejně jako ona do baru na kafe. Dal jsem jí vizitku, kdyby chtěla se mnou na kafe. Ozvala se za čtrnáct dní.

Bavíte i rodinu doma?

Doma řeším i jiné věci než jen srandičky, ale snažím se pobavit i doma. Hlavně s devítiletou dcerou Larou. Žena vychovává, já jsem přes kraviny. Když jedu pryč, říká: „Jé, to zase bude doma nuda!"

Pozorujete na dceři nějaké své geny? Mohla by vám třeba dělat parťáka?

Rozhodně ji nikam tahat nebudu. Nechci mít doma cvičenou opičku. Dělá to, co ji baví. Chodí na keramiku a maluje, hraje na piano a zpívá. Chodí se na mě dívat při premiérách a sleduje moje pořady v televizi. Když má přijít slovo, které by se jí sice hodilo do života, ale asi v pozdějším věku, začnu na ni hlasitě mluvit, aby ho nezaregistrovala. Musím dělat doma malou cenzuru.

Společně jste vloni navštívili Ameriku...

Procestovali jsme Kalifornii - od San Diega přes po Los Angeles, San Francisco a končili jsme v Las Vegas. Jeli jsme v osmi lidech mikrobusem s průvodkyní Evou a moc se nám to líbilo. Zejména národní parky. Z nich jsem byl „vyndaný". Před dvěma lety jsme byli v New Yorku. Chtěl jsem Laře ukázat muzeum, kde se točila komedie Noc v muzeu, která ji velmi bavila. Za vstupenky jsem zaplatil cenu jako za nóbl nábytek a šli jsme se podívat na tyranosaura, který ve filmu hrál. Než jsme k němu došli, dcera říká: „Tati, už chci jít pryč! Mám venku u sochy schované žaludy pro veverky." Bála se, že jí je někdo ukradne. Veverky totiž běhají všude kolem a ona je chtěla krmit. Byla to sranda. Také jsme společně navštívili Disneyland v Paříži a samozřejmě Eiffelovku.

Ještě rád rybaříte?

Rád, ale v Lužnici, kde jsem chytal, se hýbe hladina kvůli vodní elektrárně, a ryby už tolik neberou. Chodíval jsem dva kilometry po proudu a měl radost, když jsem chytil štiku nebo candáta. Nejlepší úlovek se mi podařil ve třinácti letech - 89 cm dlouhý candát, který mě kousnul do palce. Za trest jsem ho celého snědl. Lepší místo jsem od té doby nenašel. Rybičky jsem proto naposledy viděl vloni v létě z ponorky na Kanárských ostrovech.

Jezdíte rád i na hory?

Letos jsme byli na Lipně, kde bylo čtyřicet centimetrů technického sněhu a okolo jaro. Byl jsem splavený, ale moc jsme si to užili. Je to tam pěkně vybudované. Jezdím na snowboardu tři roky a Lara s manželkou se rozhodly, že letos také vymění lyže za snowboard. Lara lyžuje od dvou let, tak jí to šlo. Olga si bohužel hned první den zranila koleno, takže teď pajdá doma s ortézou.

Máte ještě nějaký sen, kde byste rád vystupoval? Třeba v Americe?

Nemám. V Americe už jsem hrál šňůru pro Čechy, kteří buď kdysi emigrovali, nebo tam pracují. Také jsem vystupoval v Londýně a ve Vídni. V cizím jazyce bych si netroufnul. Proto obdivuji Ivana Mládka, který naložil celý svůj cirkus do mikrobusu, naučil je všechny písničky a scénky v polštině a objeli Polsko. Je to hardcore, protože riskovat, že náš humor nepochopí, to bych si netroufnul. Ale jim to skvěle vyšlo.

Hrál jste někdy pro cizince?

Hrál, ale nevěděl jsem o tom. V Karlových Varech byl plný Thermal lidí, a přitom se bavila tak třetina. Říkal jsem si, co se děje? Pořadatelka byla ale nadšená, tak jsem se jí zeptal, jestli se jí nezdají diváci nějací divní. „To nic, to jsou Nizozemci. Nerozumějí česky," odpověděla mi.

Vizitka: