Nahrávání audioknih je jako akrobacie

MORTDECAI: ZÁHADNÝ PŘÍPAD
S KNÍREM podle humoristické detektivky Kyrila Bonfiglioliho, jehož filmovou verzi s Johnny Deppem jste mohli nedávno vidět v kině, přichází na knižní pulty v podobě audioknihy.

Světem protřelý aristokrat, excentrik a obchodník s uměním Charlie Mortdecai, zaujatý momentálně kultivací nové ozdoby svého horního rtu, je povolán do Oxfordu, aby přišel na kloub podezřelé nehodě tamní profesorky.  Audioknihu působivě namluvil herec Lukáš Hlavica, který nás nechal nahlédnout pod pokličku přípravy
a nahrávání knihy do audioverze.

Lukáš Hlavica: „Nahrávání audioknih? Akrobacie na vysoko napnutém laně!"

Lukáši jak se vám četl Bonfiglioliho text, který používá nesmírně složitý až šroubovaný jazyk s dlouhými souvětími plnými vsuvek a skrytých humorných point?

Ten text je především třeskutě vtipný, což pro mě bylo nejzákladnější. Když se člověk probírá autorovou vegetací slov a přebujelých vět, samozřejmě je potřeba se dobře připravit, protože na něj číhají velikánské pasti. Všechny pointy přicházejí po dlouhé expozici. Nahrávání bylo velké potěšení, ale také jsem věděl, že bude náročné. Je to taková akrobacie, jako chození po vysoko napnutém laně; člověk musí neustále balancovat, protože mu hrozí, že se neudrží, že spadne někam jinam. Ale zase jen v tom dobrodružství. Mluvili jsme o tom i s režisérem Michalem Burešem: V žádném případě nemůže chybět předchozí příprava.

Jak výrazně se snažíte odlišit jednotlivé postavy?

Mortdecai má až neuvěřitelné množství postav a přímých řečí. Proto je nutné si pro sebe vždycky udělat základní obraz konkrétního protagonisty, nějak ho vidět a potom se jakoby skrz něj dívat na svět. A pak podle toho, jak je figura důležitá a jak moc promlouvá přímou řečí, zvolit buď větší hereckou charakterizaci, nebo naopak jen náznak. Lze si s tím zkrátka pohrávat na určité škále.

Celý text je natolik záludný, že se skoro nelze ptát, co pro vás bylo nejobtížnější. Co třeba ruská část a přízvuky tamních mafiánů?

V tomhle je pro mě cenné, že chci občas sám sebe překvapit. Samozřejmě vím, že tam bude ruská epizoda nebo vstup vrátného s charakteristickým projevem... Ale podle mě není dobré si všechno zkoušet dopředu. Buď to zvládnu sám nebo mě upozorní režisér. Byl jsem rád, když mě varoval, že se v projevu něco jakoby opakuje, že mu figury splývají... Pak jsme to řešili hned na místě a postavu jsme posunuli někam jinam, třeba od určitého temného tónu k jemnějšímu a podobně.

Jak náročné je dokázat tohle všechno a k tomu neustále udržovat příběh v humoristické linii, vypíchnout všechny pointy a podobně?

Člověk musí každopádně humoru dané knihy fandit a rozumět. Jsem, doufám, obdařen určitým smyslem pro humor, takže mi to nedělalo problém. Opravdu jsem se bavil. Když se člověk něčemu směje, tak tím smíchem nadšeně říká: Rozumím! U četby humoristického románu ale platí jisté zákonitosti - v nasazení a ve střídání temp. Právě střídáním tempa vzniká rytmus, jímž lze dosáhnout zprostředkování humorného ladění neboli četby v komediálním duchu.

Zmínil jste filmové adaptace, neviděl jste v kině také Mortdecaie?

Neviděl a asi je to dobře, i když vůbec nevím, jaký ten film je. Ale řekl bych, že bude nesmírně obtížné převést tenhle text do obrazu, protože kniha je výrazně založená na jazyku a slovu.

Jste oblíbený vypravěč audioknih, ale jste i jejich posluchač?

Audioknihy poslouchám rád, zejména v autě. Tam mají asi největší uplatnění, protože lidé tráví čím dál víc času v dopravních prostředcích. Pak není nic lepšího, než si pustit nějakou podobnou nahrávku jako je Mortdecai.  Sám mám velké štěstí, že i moje děti rády poslouchají a vydrží třeba pět hodin. Díky tomu pak máme i společný zážitek, na což doma zpravidla není čas. Pro inspiraci poslouchám nahrávky starých mistrů, to je pro mě klíčové. A protože jsem zároveň rozhlasový režisér, poslouchám audioknihy i z profesionálního zájmu, abych si vytipoval potenciální interprety.

Lukáš Hlavica (*1965)

Je absolventem herectví na pražské DAMU, kde posledních dvacet let působí jako pedagog. Kromě herectví a výuky se úspěšně věnuje divadelní i rozhlasové režii.
Dlouhodobě spolupracuje s Českým rozhlasem, působil v Národním i Vinohradském divadle, poté na čtyři roky zakotvil jako režisér v Dejvickém divadle (jeho inscenace Bratři Karamazovi se hrála bezmála 15 let).

• Televizní diváci jej mohli zaznamenat např. ve snímcích Specialita šéfkuchaře, Vrah jsi ty!, Jasnovidec nebo v seriálu Zdivočelá země.
• Nadaboval velké množství filmových a seriálových postav (jeho ústy mluví v češtině třeba protagonista seriálu Pan Selfridge).
• Jeho hlas je známý také z audioknih, např. z ústřední role v dramatizaci Tajemný Etrusk (2015).

Připravila: red

Foto: www.onehotbook.cz