velikost písma malá střední velká
Rozhovory
Setkání s Radkou FišarovouMilostné scény si nechávám na doma
Autor: RedakceRadka Fišarová (35) patří mezi naše nejlepší muzikálové zpěvačky. Přezdívá se jí česká Edith Piaf, protože ji věrně ztvárnila ve stejnojmenném muzikálu a často zpívá její šansony. Teď ji ale můžete vidět jako Karolínu z Dubna v muzikálu Casanova.
Už jste nastudovala řadu muzikálových rolí. V čem je role Karolíny z Dubna jiná?
Karolína je určitě hodně odlišná ode všech rolí, které jsem doposud hrála. Zásadní rozdíl je v tom, že je dosti činoherní a zpívá se v ní pouze herecky. Za tuto příležitost jsem ale velmi ráda, protože je to pro mě po mnoha dramatických pěveckých partech velká a příjemná změna. Navíc jsem si přála zkusit muzikál s činohrou i komediální roli. Karolína je rozverná bláznivá osoba. Díky ní jsem zjistila, jaká je to makačka rozesmát diváky. Skvělá škola!
Karolína nosí velmi extrovertní kostým. Jak jste s ním spokojená? Nezměnila byste ho?
Kostýmy tvořil Roman Šolc, jehož práci mám moc ráda. Je to skvělý kostýmní návrhář a vždycky dokáže pomoci k vyjádření charakteru role. A o to jde. Takže bych na svém kostýmu opravdu nic neměnila. Je extrovertní, stejně jako sama Karolína z Dubna.
Jak se nejraději oblékáte v soukromí?
Jak kdy, rozhodně pohodlně. Přes léto ráda nosím šaty a sukně. V zimě hlavně tlusté ponožky.
A v čem se nejvíce líbíte svému příteli, herci Jiřímu Hánovi?
To se musíte zeptat jeho. Každopádně nejčastěji mě vídá v pyžamu. Ale jsem na pyžama vybíravá, takže s tím nemáme ani jeden žádný problém.
Jak máte s přítelem rozdělené domácí práce?
Nijak, co je potřeba, to udělá ten, kdo je doma. Rozhodně Jiřka nenechává všechno na mně. Pravdou nicméně je, že já peču a Jiřka víc vaří.
Společně vychováváte syna Oskara. Není vám líto, že jste naskočila tak brzy do práce a přicházíte o jeho první slova, kroky...?
Nevidím to tak dramaticky. Je sice pravda, že jsem do divadla naskočila téměř hned po dvou měsících od porodu, ale pouze na představení či na koncerty. Jinak beru Oskárka všude s sebou, díky tomu už toho dost procestoval. Teprve v dubnu jsem začala zkoušet dvě představení a věděla jsem, že máme před sebou šest náročných týdnů, což se tak někdy objeví v každém povolání. Ale rozhodně si nic nenecháme ujít, ani jeho první slova, ani první krůčky. Zřejmě i díky tomu, že jsme rodiče po třicítce, si rodičovství vážíme a užíváme. Myslím si, že nejsme nijak výjimečná rodina v tom, že oba pracujeme. Mám zkrátka takovou povahu a pracovala bych zřejmě, i kdybych byla v jiném oboru. V dnešní době v tom nevidím nic tak ojedinělého. S přítelem máme práci, která nás baví, a máme rodinu. To se přeci nevylučuje.
Kdo vám pomáhá s hlídáním? Zapojují se i babičky?
Přesně tak, máme štěstí, že máme hlídací prarodiče. Nejvíce hlídá můj taťka.
Čím vás naposledy Oskárek rozesmál?
Pořád něčím, hodně se smějeme. Nedávno začal napodobovat dědu, jak chrápe, má to opravdu pěkně okoukané a je to fakt legrační.
A zlobí?
Oskárkovi je rok a půl, takže samozřejmě už pěkně lumpačí. Ale tak to má být, proč bych se měla zlobit na to, že se chová jako dítě?
Jste po porodu neustále krásně štíhlá. Prozradíte našim čtenářkám váš recept?
No, to je takové oblíbené ženské téma. Během těhotenství jsem jedla vše, podle chuti a stejně tak i teď. Svíčkovou, vepřo-knedlo-zelo, polévky a ryby, zkrátka kvalitní českou kuchyni. Jsem hodně v pohybu, jak v divadle, tak s kluky doma. Ráda chodím a nejsem líná kamkoli doběhnout pěšky. Sportu se ale nevěnuji žádnému, protože na něj nemám čas. Myslím, že receptů na štíhlou linii najdete všude kopu. Málokdo vám řekne, že vtip není v hubenosti, nýbrž v tom, jestli jste spokojená. Musíte se mít rádi. Kdo se má rád, ten si přeci nepotřebuje ubližovat dietou ani přežíráním. A ještě bych dodala, že si lidé začali plést pojem zdravá strava. Mám pocit, že za zdravé se považuje pouze to, co je dietní! Naše babičky se dožívaly úctyhodného věku a byly to čiperky, tak se asi nestravovaly nejhůře, co vy na to? Není čas na výměnu zdravé stravy za zdravé uvažování?
To máte asi pravdu. S přítelem žijete v domečku za Prahou, přestože jste dětství trávila v pražském bytě. Co vás přimělo ke změně?
Vyrůstala jsem v Praze a vždycky jsem toužila po bytě co nejblíže centra. V centru jsem také chodila do školy a vždycky mě to tam děsně bavilo. Jsem určitě srdcem Pražák. Ale tak nějak jsem nakonec dozrála k tomu, že soukromí, zázemí a hlavně relax nacházím víc v přírodě s rukama v záhonku a s cyklostezkou za vraty. Takže zkrátka bydlíme v domku za Prahou a jsem ráda, že jsem tam našla takovou pěknou novostavbu.
Co všechno na zahradě pěstujete?
Doma mám asi nejvíce orchidejí. Krásně kvetou a jsou nenáročné. Na zahrádce rostou javory, rododendrony a ginkgo. Jiřka si libuje v masožravých rostlinách, ty jsou na mě dost náročné. Ale klapou po mouchách opravdu srandovně a někdy jsem je šimrala po chapadlech, aby jen tak skously. Je to roztomilé, i když vím, že se to nemá...J
Na co jste ve vašem domě nejvíce pyšná?
Na obrazy, ke kterým mám opravdu zvláštní vztah, vzhledem k tomu, že většinu jejich autorů mám tu čest znát. Spolupracuji už řadu let s Galerií La Femme, s níž jsou spjata jména jako Boris Jirků, Tomáš Hřivnáč, Milan Chabera nebo Ladislav Kuklík. Majitel této galerie, Mirek Lipina, pravidelně pořádá umělecké výpravy a já jsem se několika z nich účastnila. Byli jsme v Brazílii, Kanadě či Ekvádoru a na Galapágách. Zkrátka v těch obrazech, které doma mám, je spousta přátelství a vzpomínek.
Vraťme se ještě k vaší práci. Na čem pracujete kromě Casanovy?
Vlastně ve stejnou dobu s Casanovou jsem začala zkoušet v Budějovicích s Jihočeským divadlem představení Divotvorný hrnec pro krumlovské otáčivé hlediště. Už jsem tam hrála před dvanácti lety a byla to pro mě skvělá zpráva, že se „Hrnec" vrací. Byl to mimochodem první muzikál, který jsem viděla jak ve filmové, tak v divadelní podobě a Káču jsem si vždycky chtěla zahrát. To byla vlastně má jediná vysněná role.
Přezdívá se vám česká Edith Piaf, protože už přes deset let zpíváte její šansony. Vydala jste se někdy po jejích stopách?
Vždycky si říkám, že je to zázrak, jak dlouho Edith uvádíme. Letos je to třináct let. Moje kolegyně Zuzka Hradilová, která ztvárňuje Edith tanečnici, stihla porodit tři děti, já zatím jedno. Každé představení je dnes už nejen poctou Edith Piaf, ale také divákům, kteří tomuto představení vlastně dávají život. Tenkrát jsem dostala nabídku od choreografa Libora Vaculíka a od Petra Maláska na účinkování v tanečním muzikálu Edith - Vrabčák z předměstí pro Komorní divadlo J. K. Tyla v Plzni. Poctivě jsem přečetla její životopis, jsme mimochodem narozeny ve stejný den, a i spoustu další literatury. Pak se Edith začala uvádět v dalších městech i zahraničí. Dodnes se hraje v Plzni a také v Mahenově divadle v Brně. Nicméně ještě si dlužím návštěvu Edithina hrobu v Paříži, neboť když jsem tam byla, byl hřbitov Per La Chasse uzavřený kvůli náledí. Tak příště...
Máte nějaký nesplněný sen, s kým byste si ráda zazpívala nebo zahrála milostnou scénu?
Jejda, to vás asi zklamu. Jsem vděčná za to, co dělám a mám. A moc se nezabývám nesplněnými sny. Když něco chci, pokusím se do toho jít. A pak to vyjde, nebo nevyjde. Věřím, že i neúspěch je v širší souvislosti pro mě kladem. Jinak obdivuji spousty zpěváků a umělců, ale vysněný duet nemám. A už vůbec ne milostnou scénu. Tu si nechávám na doma.J
Vizitka:
- Narodila se 19. prosince 1977 v Praze.
- V 5 letech začínala zpívat ve sboru Bambini di Praga.
- Vystudovala pražskou Konzervatoř J. Ježka, obor zpěv a muzikál.
- Účinkovala například v muzikálech Evita, Hair, Kleopatra, Angelika, Dracula, Tři mušketýři a dal.
- Nyní ji můžete vidět v roli Karolíny z Dubna v muzikálu Casanova, který uvádí pražské Divadlo Broadway.
- Už třináct let pravidelně vystupuje v divadlech po celé republice v titulní roli představení Edith Piaf, při němž zpívá francouzské šansony.
- S partnerem - hercem Jiřím Hánou - má rok a půl starého syna Oskara.
Připravila: Jana Hájíčková Foto: archiv Radky Fišarové a Divadla Broadway