Milostné scény? Ještě teď se červenám...

Herec Václav Jílek (32) je milý, ochotný, pro druhé by se rozdal. Možná právě proto dostává i stejné role. Vzpomeňme policistu Kamila z cyklu Ach, ty vraždy!, anebo nejnověji doktora Ondřeje v novém seriálu Doktoři z Počátků.

V novém seriálu Doktoři z Počátků ztvárňujete Ondřeje Bílka, který čerstvě vystudoval psychologii a stal se terapeutem. Je to hodný a citlivý chlapec, který se snaží pacientům pomoci bojovat s jejich démony. Našel byste nějaké společné rysy s touto postavou?

Myslím si, že jich mám opravdu hodně, a proto mě pan režisér do této role asi obsadil. Jsem velmi citlivý. Moje spolužačka z gymnázia vystudovala psychologii a právě v tomto odvětví pracuje. Zajímá se o problematiku squatterů a lidí, co žijí na ulici. Když máme sraz se třídou, tak mi něco málo z její práce vypráví a opravdu to nemá s nimi jednoduché. Také rád pomáhám druhým, ale pro tento obor bych se asi nikdy nerozhodnul.

Kdy jste naposledy někomu pomohl? Zachránil jste někdy život?

Naštěstí jsem neměl tu příležitost. Kolikrát jsem si říkal, jak bych se v takové situaci zachoval. Jestli bych byl zaskočený, anebo bych uměl prvotní impulsy plnohodnotně zpracovat, abych člověku, který třeba omdlí na ulici, opravdu pomohl. Docela rád bych absolvoval nějaký kurs. Nejblíže této situaci jsem se ocitl na dovolené v Řecku, kdy spadl malý kluk z lehátka do bazénu a pod vodou začal lapat po dechu. Okamžitě jsem pro něj skočil. Hrál si se starším bratrem a maminka byla daleko. Jinak jsem spíše vrba. Kdykoli měl někdo z kamarádů nějaký problém, tak za mnou přišel, vypovídal se a ulevil si. Pokud jsem byl v obraze, pomohl jsem radou.

Největší slávu jste si získal jako vyšetřovatel Kamil v cyklu Ach, ty vraždy!. Jak jste k této roli přišel?

Byl jsem ještě v angažmá v Liberci, když přišla pozvánka na casting, na roli vnuka Jiřiny Bohdalové, tak trochu smolaře. Na castingu se mi nic nedařilo, připadal jsem si jako nemehlo Pierre Richard. Měl jsem předvést závěrečný monolog, kdy jsem předkládal panu radovi důkazy, jež mi pomohla vypátrat babička, aby mě z policie nevyhodili. Celý monolog jsem prokoktal. Pan režisér mě uklidňoval: „To nevadí, Václave, vydechněte a zkuste to znovu." Ještě chtěl, abych něco předvedl. „To jsme brali ve třeťáku," hlásil jsem. „Jenže to jste asi bohužel chyběl," odpověděl mi pan režisér.

Jak se vám hrálo po boku Jiřiny Bohdalové? Nesmála se vám, když něco nešlo?

Kdyby se smála, tak by to bylo dobré. Každý stimul, jak vyprovokovat herce k lepším výkonům, je úžasný. Setkání s ní mi zvedalo tlak o dvacet jednotek. Znal jsem ji z televize, miloval její pohádky a najednou jsem stál vedle ní a měl s ní vést dialogy. Zhruba půl roku jsem si připadal jako v 3D kině, že ji vidím tak opravdovou. Jsem jí ale vděčný, že mi radila, což byla nutnost. Jednalo se o moji první filmovou zkušenost.

Setkal jste se při své práci s nějakou další velkou osobností?

Mám velké štěstí na kolegy, s nimiž se setkávám při představeních v divadle. Například v Divadle Na Jezerce se mi výborně hraje s Radkem Holubem, i když je tam více kolegů, které mám rád. Ale jeho jsem obdivoval už od školy. Ve Studiu Dva jsem se zase sešel s Bobem Kleplem, nebo jsem naskočil do představení Hello, Dolly! s Ivanou Chýlkovou, takže úžasných lidí potkávám spoustu a přistupuji k tomu s velkou pokorou, protože jsou pro mě velkou inspirací.

Máte nějaký sen, s kým byste si ještě rád zahrál a s kým byste si třeba rád střihnul milostnou scénu?

Milostné scény jsou většinou šílené. A ikdyž si většina diváků možná myslí, že si je užíváme, není tomu tak. Aspoň tedy u mě. V Dokterech z Počátků má postava Ondřeje Bílka usiluje o sestřičku Markétu, kterou hraje Míša Sejnová. Ale zatím, co jsme natočili, tak ona zájem moc nemá. Ale nebudu prozrazovat. Spíš než po milostné scéně toužím po vážné roli, která by pro mě byla výzvou. Musel bych se jí prokousat a pak byl šťastný, že se mi pak třeba povedla.

Je o vás známo, že když dostanete scénář s milostnou scénou, tak se ptáte přítelkyně, jestli roli můžete vzít. Ještě to platí?

To bylo jen jednou v případě komedie Láska je láska, která mimochodem teď běžela v televizi, kde jsem se líbal s Petrem Vančurou. Jsem na volné noze a čekám na každé zavolání. Pak zavolají z produkce, že pro mě mají roli, tak blahem stoupám k nebesům, a oni: „Ale nevadilo by vám, že se v ní budete líbat s nějakým kolegou?" Tak jsem z těch nebes zase rychle spadnul dolů. Ještě teď se červenám, když o tom mluvím. Vzal jsem si čas na rozmyšlenou a poradil se s přítelkyní.

Co vám řekla?

„Jasně, vezmi to! Je to práce. Musíš to zahrát!"

Zahrál jste?

Naštěstí s Petrem jsem se znal ze školy z DAMU, je moc milý. Seděli jsme v autě a měl jsem ho políbit. Jenže jak jsem byl nervózní, tak jsem se na něj vrhnul, až se celé auto orosilo. Režisér Milan Cieslar jen pronesl: „Kluci, dobrý, ale zkuste to ještě jednou a nemusíte tolik vášnivě." I Petr byl překvapený, jak jsem se do toho obul. A abych toho neměl málo, hned druhý den jsem jako porodník točil porod. Celou dobu jsem strávil s hlavou mezi nohama kolegyně Anety Krejčíkové známé z Ulice. Sice měla filmové punčocháče, ale z pěti centimetrů jsem jí koukal do rozkroku a říkal: „Tlačte, maminko, tlačte." Musím ale přiznat, že to mě na mé práci baví dostávat se do rolí různých profesí a osvojovat si je.

A nežárlí vaše přítelkyně?

Žárlí. Zejména točím-li reklamy s modelkami. Hned se ptá, jestli se mi náhodou nějaká nelíbila. Dělám si z ní legraci: „Nelíbila se mi žádná, všechny měly knírek pod nosem."

A vy na ni?

Také, ale už jsme spolu pět let, tak si důvěřujeme.

Pět let je dlouhá doba. Chystáte svatbu? Už jste ji požádal o ruku?

Ještě ne, ale myslím, že nastal čas, abych se osmělil.

Plánujete děti?

Určitě, ale zatím na nich nepracujeme. Ještě je to v rovině povídání a plánování.

Jak s přítelkyní nejraději trávíte volný čas?

Baví nás procházky přírodou s labradorským retrívrem, kterého má přítelkyně u rodičů. Nebo chodíme do kina. Také rádi cvičíme.

Chodíte cvičit spolu?

Přítelkyně chodí na pillates v Liberci a já do posilovny v Praze. Poznali jsme se, když jsem byl v Liberci v angažmá. Přišla se podívat na představení. Nemáme to úplně jednoduché, když každý zatím žijeme jinde, ale důležité je, že si stále rozumíme.

Přál jste si už od dětství stát se hercem?

Tatínek pracoval jako řidič pro Filmové studio Barrandov. Od pěti let mě brával na natáčení a to prostředí mě nadchlo. Sice jsem nejprve snil o kosmonautovi, o dráze boxera, pak jsem chtěl být jako starší bratr číšníkem, ale vše se zlomilo, když mě maminka přihlásila do Dismanova rozhlasového dětského souboru. Učil jsem se práci v rozhlase, správně vyslovovat, jezdili jsme na výměnné pobyty do zahraničí a na soustředění. Pamatuji se, že jsme jednou s ostatními asistenty připravili mladším dětem odpoledni hru s tajenkou, na jejímž konci je čekalo překvapení. Hádejte jaké? Dali jsme tam váš časopis!

To musely mít děti velkou radost... Proč se vám přezdívá král rytmu?

To souvisí s mým koníčkem, respektive divadlem Veselé skoky. V prvním ročníku na DAMU mě neposlouchaly ruce, nohy. Nikdy jsem při točkách nedoputoval z jednoho rohu do druhého. Byl jsem mimoň. Koordinaci těla jsem objevil až ve třetím ročníku. Stejné to bylo při zkouškách rytmiky, nikdy jsem rytmus nevytleskal, protože jsem ho cítil jinak. Režisér Mirek Hanuš z Veselých skoků mi proto dal přezdívku král rytmu. Nicméně se snažím stále zlepšovat, můžete se přijít podívat, zrovna jsme měli premiéru představení Chabrus line v Divadle v Celetné.

Působíte jako velký pohodář a kliďas. Dokáže vás vůbec něco rozčílit?

Jakékoli příkoří a lidská nespravedlnost. A také se hodně rozčiluji za volantem. Jezdím pomalu a opatrně a nesnáším, když si na mně někdo vylévá zlost. Jednou jsem parkoval a chlap z obrovského auta na mě řval, že zdržuju provoz. Sice mě vytočil, ale snažil jsem se situaci řešit v klidu: „O co jde? Já tady jen parkuji," krčil jsem rameny.

Vizitka:

• Narodil se 27. 3. 1981 v Praze.

• Vystudoval DAMU, obor činoherní herectví.

• Byl čtyři roky v angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy, působí v pohybovém divadle Veselé skoky, hostuje v Divadle Na Jezerce a ve Studiu Dva.

• Vidět jste ho mohli v seriálech Ulice, Dobrá čtvrť, Ach, ty vraždy! Teď natáčí seriál Doktoři z Počátků a objeví se také v nových filmech Křídla Vánoc a Donšajni.

Připravila: Jana Hájíčková Foto: archiv Václava Jílka, divadlo Studio DVA - Martin J. Polák, Pavla Černá, Zuzana Páchová, ČT a TV Nova