Mě jen tak někdo nevytočí

Autor: Redakce

Michal David (52) je nejen talentovaný, ale také neuvěřitelně pracovitý. Skládá jeden muzikál za druhým, koncertuje, vydává nové CD a ještě se stíhá starat o syna své dcery.

Nedávno jste opět vydal hity 80. let. Co vás k tomu vedlo?

Už jsem je vydal několikrát v různých obměnách, teď jsem se rozhodl pro symfonickou formu. CD jsem spojil s turné se čtyřčlenným symfonickým orchestrem. Myslím si, že tyto písničky si zaslouží klasický háv, aby byly živější.

Bude na CD i nějaká nová písnička?

Somewhere, kterou jsem nazpíval s vítězkou Hlasu ČeskoSlovenska Ivannou Bagovou a skupinou La Gioia, kteří jsou zároveň na turné mými hosty. Na CD jsem zařadil i jednu méně známou píseň z roku 2002 Rána tíživá.

Před několika dny měl premiéru váš nejnovější muzikál Andílci za školou. Proč jste se rozhodl složit muzikál pro teenagery?

Protože pro teenagery u nás nic nevzniká. Točí se filmové pohádky, chystají se představení pro malé dětičky, ale nic pro děti v devátých třídách a na středních školách. Nechal jsem se proto inspirovat High School Musical. Příběh je velice jednoduchý, nechtěl jsem zacházet do hloubky. Přál jsem si, aby se bavili nejen děti, ale i rodiče. Nejprve jsem uvažoval, že bude muzikál více taneční, ale do něho by nešel Josef Vojtek, kterého jsem si přál obsadit. Proto jsem se mu přizpůsobil a muzikál napsal rockovější. Je ve stylu Hannah Montana a podle prvních reakcí diváků se velmi povedl. Takové ovace na premiéře jsem ještě nezažil. Výkony dětí jsou opravdu neuvěřitelné.

Proč jste si přál obsadit zrovna Josefa Vojtka?

Typově se mi hodil na roli zeměpisáře, který tajně učí žáky rockovou písničku. Pepa se od té doby, co účinkuje v našem divadle, velice dobře herecky vybarvil. Navíc je to úžasný kamarád, věčný optimista, a proto si spolu velice dobře rozumíme. Moc rád s ním spolupracuji.

Prý už se k muzikálu chystá filmový scénář. Většinou se muzikály v divadle připravují podle filmových verzí, ale vy to máte naopak.

To je myslím naše plus. Filip Renč režíroval divadelní podobu, a tak se do ní zamiloval, že chce natočit i filmovou. Už jsme dokonce dostali od několika televizí nabídku, že by se rádi s námi na muzikálu podíleli. Projektu věřím, na českých plátnech opět filmový muzikál pro teenagery chybí. Proč se dívat na americké, když můžeme mít svoje? Jen si musíme s výrobou pospíšit, aby nám dívčí skupina 5Angels neodrostla.

Nosíte v hlavě už nějaký další muzikál?

Chystám se na Matu Hari a zrovna včera jsem povečeřel s Kateřinou Brožovou, která kývla na hlavní roli. Premiéru jsem stanovil na 26. září příštího roku v Divadle Broadway. Bude to pro mě muzikantsky náročnější projekt, protože bych si ho přál mít více jazzový, do retra a zároveň propojený se soudobými styly. Půjde o takový hudební pelmel. Příběh, který napsal Ota Baláž, je velmi silný, takže milovníci divadla si přijdou na své.

Už máte nějakou písničku hotovou?

Ještě ne, nedávno jsem dokončil Andílky, teď se věnuji koncertnímu turné a ještě před muzikálem musím natočit hudbu k pokračování Discopříběhu 3. Režisér a scénárista Karel Janák už píše scénář, který se mi moc líbí. Rudolf Hrušínský v roli Jirky se stane otcem kluka, jež bude vyvádět blbiny společně s dědou. Opět si ho zahraje Ladislav Potměšil a rodinná sága tak bude pokračovat. Karel to celé pojal velmi vtipně, jako taneční soutěž.

Rodinná sága tak trochu pokračuje i u vás doma. Stále se s manželkou staráte o syna vaší dcery Kláry, zatímco studuje v zahraničí?

Přejeme si s manželkou, aby v New Yorku dostudovala humanitní vědy zaměřené na scénáristiku, produkci a fashion mode, a proto se o Sebíka staráme. Navíc vždycky dostane nějaké volno, tak za námi přijede. Naposledy tady byla tři týdny. Studium je na dva a půl roku, už jí zbývá jen rok, přičemž půl roku z toho může strávit v sesterské Florencii. To by pak třeba jezdila na víkendy domů.

Klára vaše hudební nadání bohužel nepodědila. Co Sebastian?

Říká se, že geny se dědí ob koleno. V případě Sebíka to asi bude pravda. Muzika se mu moc líbí, rád se dívá na DVD s mými koncerty. Stále křičí: „Děda, děda, děda!" Jestli v něm něco bude, zjistíme až tak za rok, kdy mu budou tři. Je trochu pohodlný a všechno mu trvá déle. Teprve teď se rozmlouvá.

Museli jste mu nějak přizpůsobit dům?

Hostinský pokoj jsem musel nechat přestavět na dětský. Například postel má jako auto, skříňku jako benzínovou pumpu a tapety z filmu Cars. Když jsme mu pokojík poprvé ukázali, koukal s otevřenou pusou, zalezl do postele a už jsme ho z ní nedostali. Je to jeho zázemí a teritorium. Na zahradě jsem mu také nechal postavit prolézačky.

Věnujete se mu víc vy nebo manželka?

Oba stejně, víceméně jsme pořád s ním. Studio mám doma, tak si za ním vždycky odběhnu. Ještě nám pomáhá chůva Natálka, když si jde třeba manželka zahrát golf. Známe ji už dvacet let a Sebík si ji oblíbil.

Jak máte s manželkou rozdělené domácí práce? Je všeobecně známé, že rád vaříte.

Ovšem jen v případě, že má přijít návštěva. Pro rodinu moc často nevařím, to nechávám na manželce. Také se mi stará o agendu, dělá mi managerku a účetnictví, takže práce má hodně. S úklidem nám pomáhá Natálka a ještě k nám jednou týdně dochází zahradník, který pečuje o zahradu. Já se starám o umělecké věci.

Za pár dní se opět na ulicích objeví čerti a Mikuláš? Myslíte, že dorazí i k vám?

Bydlíme na vesnici, takže vždycky k nám dorazí. Sebíček bude letos asi pěkně koukat. Vloni je ještě nezaznamenal, protože byl ještě malý. Teď jsem sám zvědavý.

Chystáte se někam na Vánoce?

Letos zůstaneme doma, protože chceme, aby si Sebíček Ježíška užil a vychutnal. Budu s ním stavět stromeček a těším se na jeho reakce z dárečků. 26. prosince pak odletíme na měsíc do Thajska, kde mi kamarád pronajal domek. Budu tam mít klid na skládání Maty Hari. Přece jen už je to můj šestý muzikál, tak musím prosit nahoru, abych dostal nějakou invenci.

Působíte jako velký pohodář. Dokáže vás vůbec něco rozčílit?

Mě jen tak někdo nevytočí. Snad jen blbci. Když cítím nějakou nespravedlnost a nemusí to být jen vůči mně. Třeba naposledy jsem cítil nespravedlnost vůči naší produkci v divadlu, když přišel amatér a začal nás kritizovat, jak to děláme špatně.

Máte ještě nějaký nesplněný sen?

Japonsko koupilo muzikál Tři mušketýři, takže se těším na premiéru v Tokiu, a od Japonska už je to jen krůček do Ameriky. Dostat se z Evropy do Ameriky je opravdu těžké, tak uvidím, jestli se mi můj sen někdy splní. Jinak jsem pokorný a spokojený s tím, co je.

Vizitka:

Narodil se ve znamení Raka, 14. července 1960 v Praze jako Vladimír Štancl.

Studoval na pražské hudební konzervatoři. Věnuje se popu a jazzu.

S tenistkou Marcelou Skuherskou se mu narodily dvě děti - dcery Klára a Míša, která však zemřela v deseti letech na leukemii. S jednou ze svých fanynek má ještě nemanželského syna Petra.