Když se pro něco nadchnu, jdu do hloubky

Autor: Redakce

Zpěvák Václav Bárta (32), přezdívaný Noid, bydlí na okraji Prahy ve vícegeneračním domku se svým bratrem a maminkou. Nejenže hraje v muzikálech, vystupuje se svou kapelou a skládá, ještě má období, kdy se věnuje naplno jednomu ze svých četných koníčků.

Už dlouho jste členem souboru Hudebního divadla Karlín. Nedávno měl premiéru muzikál Mam´zelle Nitouche, kde jste dostal svou první čistě hereckou roli. Jak jste se s ní popral?

Docela dobře, protože se jedná o pidiroli. Muzikál má čtyři dějství, přičemž se objevuji jen ve druhém, které se odehrává v divadle. Ztvárňuji režiséra a kolega Vladimír Brabec ředitele divadla. Vedeme spolu vtipný dialog. Dohromady ale řeknu asi jen deset vět. Od skutečného režiséra představení jsme s Vladimírem dostali dárek, že máme vlastní děkovačku v půlce muzikálu, abychom nemuseli čekat do konce.

Našel byste s vaší postavou režiséra nějaké společné rysy?

Oba se zabýváme tvůrčí činností. Když jsem napsal hudbu k muzikálu Božena Němcová, také jsem zpěváky režíroval a byl na ně přísný.

V Hudebním divadle Karlín hrajete ještě hlavní roli v muzikálu Aida, v kterém exceluje i Lucie Bílá. Nevadí vám hrát po boku bývalé manželky?

Teď už je to v pohodě. Horší bylo vídat se v muzikálu Carmen, když jsme se rozváděli. Naštěstí se nám podařilo oddělit soukromý život od pracovního. Nyní jsme kamarádi. Lucka je na jevišti výborná a hrát s ní je za odměnu. Předává svou energii na všechny kolem sebe, což je super.

Lucie Bílá se vždycky chlubila, že jste výtečný kuchař. Co rád vaříte?

S bratrem pořádáme dýchánková odpoledne, kdy se domluvíme na nějakých jídlech. Naposledy jsme vařili mexická. Připravili jsme burritos s kuřecím masem. Zítra chystáme italskou kuchyni s florentinskou omáčkou. Ale baví nás i česká - guláš, svíčková, kachna s knedlíkem a se zelím.

Kdo vás naučil vařit?

Vůbec nikdo. Začal jsem asi ve čtrnácti letech, kdy jsem si k těstovinám přidával různé salámy a zjistil, že s každým pokrm chutná jinak. Zkoušel jsem i polévky, i když, pravda, zpočátku jen ze salámů. Ale chytlo mě to a snažil jsem se o vaření zjistit úplně všechno. Díval jsem se na pořady v televizi, hledal recepty na internetu. Když se pro něco nadchnu, jdu do hloubky. Pak jsem měl období kynologie, ichtyologie a teď balistiky.

Opravdu? Pořídil jste si střelnou zbraň?

Ne, ale právě s bratrem dokončujeme zbrojní průkaz, tak se těším na zkoušky. Pokud se zadaří, budu moci střílet krátkými střelnými zbraněmi, samozřejmě jen pro sportovní účely. Až si nějakou zbraň pořídím, zamknu ji doma v trezoru a kód bude znát jen moje přítelkyně.

Proč?

Nikdy nevím, co se může stát - kdo mě rozčílí.

Co vás dokáže rozčílit?

Přiznám se, že jsem vznětlivý. Tedy přesněji - dlouho jsem klidný, ale když má trpělivost přesáhne únosnou mez, bouchnu. Rozčiluje mě chování některých lidí. Například naposledy jsem se rozčílil v baru, kde jsme byli s bratrem a přítelkyněmi, a jeden pán začal moji přítelkyni hladit po vlasech. Nebylo jí to příjemné, třikrát jsem ho upozornil, ať jde pryč, ale byl agresivní, tak jsem mu dal facku.

Je obdivuhodné, jak úžasně vycházíte s bratrem...

Po rozvodu s Lucií Bílou jsem se rozmýšlel, jestli si vezmu hypotéku a postavím si dům. Jenže to je taková raketa, že bych se upsal na třicet let, a já se dluhů bojím. Naše rodina si ale před dvanácti lety koupila domek v Klánovicích v českém Beverly Hills. Dům z oranžových cihel s krásným štítem a garáží, na kterou je nalepený úplně stejný další dům. Není to typické satelitní městečko, kde má každý dům jinou architekturu, tak se nám to moc líbilo. Ten jednotný styl. Rozhodl jsem se proto přistěhovat se k bratrovi a mámě a dům upravit. Rozdělili jsme ho na tři byty. Bydlím v přízemí, bratr nade mnou, maminka nad garáží a z garáže jsem si vyrobil nahrávací studio. Všichni máme samostatné vchody s koulemi na dveřích. Když se nechceme vidět, nepotkáme se.

Kdo vám pomáhal s přestavbou?

Nikdo, pustil jsem se do ní sám. To jsem měl období stavitelství. V různých programech jsem si interiér navrhl, a hlavně změřil nosné zdi. Pak jsem všechno vyboural, vytrhal podlahy a postavil celé znovu. Samozřejmě jsem všechno konzultoval se stavbyvedoucím. Například v koupelně jsem si vymyslel tři břidlicové schody, do nichž jsem zapustil vanu. Tedy spíše menší bazének. Varoval mě, že na mém místě by to nedělal, protože břidlice bere teplo. Nenechal jsem si poradit a teď mu dávám za pravdu. Když si napustím vanu vodou o teplotě 40 ºC, vmžiku má jen 20 ºC. Tuto teplotu si pak ale udrží celý den.

Takže se koupete ve studené?

No jo, ale hřeje mě, jak to pěkně vypadá. :-) Další problém s vanou je její obsah 800 l, což bojler nemůže zvládnout. Takže pokud se chci večer koupat, musím napustit vanu ráno a večer ji dopustit teplou, případně přidat vodu z rychlovarné konvice.

Máte ještě něco originálního ve své domácnosti?

Kuchyň mám ze dřeva a kamene. Vyrobil ji tatínek mojí expřítelkyně Elišky Bučkové. Jedná se o tvrzenou pryskyřici, která vypadá jako žula, ale na rozdíl od žuly, když na ni nakapete třeba citron, se jí nic nestane.

K domku patří zahrada. Jaké plány máte s ní?

Máme tam takový lesopark, respektive džungli. Nelíbí se mi jehličnany, takže bych je chtěl vyměnit za listnaté stromy a keře. Jehličnany vypadají celý rok stejně, a když kolem nich projdu, popíchám se. Listnaté stromy mění barvu, a to se mi líbí.

A co třeba ovocné stromy a užitkové rostliny?

Za domem už jsem si vyčlenil plácek, kde bych chtěl pěstovat česnek, brambory, pórek a bylinky. Čerstvé ingredience dodají pokrmu úžasnou chuť. Jen musím zjistit, kdy se co sází, abych neprošvihl správný čas.

Jak vycházíte se sousedy?

Na sousedy máme štěstí, jsou to perfektní lidi. Soused odnaproti je kameraman z FTV Prima a jeho manželka malířka, takže jako umělci spolu vycházíme úžasně. Soused vedle má zase moc rád psy stejně jako já!

Kolik jich chováte?

Čtyři. Mám velkého rotvajlera, bratr mopse, a pak máme ještě dvě čivavy. Je to velká smečka a kupodivu větší čivava vládne všem. U psů totiž nezáleží, jak jsou velcí, ale jak jsou ve smečce dominantní.

A prý také rád malujete...

Zkouším naivní umění. Vymyslel jsem si novou techniku - něco zajímavého vyfotím, ve fotolabu si to nechám přenést na velké plátno a pak fotku domaluji barvami. Používám olejové barvy, ale není to vůbec jednoduché. Chci zajít za sousedkou, zda by mi neporadila. Ale jsem velmi netrpělivý, nevím, jestli v malování budu pokračovat.

Vizitka:

Narodil se ve znamení Štíra 27. října 1980 v Praze. Jeho otec je textař, matka zpěvačka.

Od čtyř let se zajímal o hudbu, učil se na zobcovou flétnu, klavír, klarinet. Později na kytaru, basu, bicí jako samouk.

Od sedmnácti let působil jako zpěvák ve skupině Dolores Clan, nyní má kapelu zvanou Noid Crew.

S muzikály začal v divadle Ta fantastika, kde hrál a zpíval v představeních Excalibur, Láska je láska, Elixír života, Obraz Doriana Graye a Dáma s kaméliemi. K muzikálu o Boženě Němcové sám složil hudbu.

Jako skladatel je podepsán i pod činoherními inscenacemi Veřejné okno a Othello. Hudbu též složil k pohádce Moja a páv, k dokumentu Poslední šance nebo k filmu Kajínek, v němž vytvořil i roli spoluvězně titulního hrdiny. Je autorem několika písní pro Lucii Bílou, Martina Poštu, Kamila Střihavku. Se svou hudbou pronikl i na televizní obrazovky - jeho písnička doprovázela úvodní titulky seriálu FTV Prima Obchoďák.