Jsem ráda, že nejsem doma za služku

Autor: Redakce

Herečka Markéta Hrubešová (40) si na nedostatek práce nemůže stěžovat. Natáčí filmy se zahraničními produkcemi, denně moderuje pořad Supermáma a ještě se stíhá maximálně věnovat své sedmileté dceři Christel.

Na televizi Pětka moderujete pořad Supermáma. Je nad slunce jasné, že si vás produkce pořadu vybrala hlavně proto, že jste vzorná matka. Jak vypadal váš včerejší den s Christel?

Děkuji za kompliment, ale jen se snažím dceři dát tolik lásky, kolik jsem dostala i já sama. Jinak jako každý den jsem Christel probudila v půl sedmé, pak snídaně, oblékání a odchod do školy. Vždy jí ještě mávám, když jde po schodech nahoru, je prvňáček. Potom jsem měla zkoušku v divadle. Pak jsem zase jela pro Christel a vyzvedla ji ze školy. V Dance Perfect na Národní třídě má taneční kroužek. Učí zde mimové a soukromě tomu s Christel říkáme Klauniáda. Děti se snaží poslouchat své tělo, tancovat do rytmu, vyjádřit pocit mimikou. Předtím ještě napíšeme domácí úkoly, protože po tancování už je moc unavená. Po tanečkách jsme se vrátily domů, uvařily spolu večeři a podívaly se na Večerníčka. Pak se malá vysprchovala, v postýlce jsem jí přečetla pohádku, a když usnula, šla jsem se připravit na vysílání Supermámy.

Dozvěděla jste se díky pořadu něco nového?

Každý den se dozvídám mnoho nových informací. Například kam se vydat za kulturou, co dětem doporučují lékaři, ale i spoustu užitečných tipů pro nás, maminky. Můj život ale zásadně mění osudové příběhy dětí, které se také snažíme divákům odvyprávět. Díky tomu jsem si uvědomila, že se mnohdy zabývám malichernostmi. Když pak slyšíte o dítěti s duálním postižením nebo dětskou mozkovou obrnou, nutně se zamyslíte se a řeknete si, že to co řešíte, nejsou vůbec žádné problémy! Velmi se mě tyto příběhy dotýkají a dlouho pak na děti i rodiče musím myslet.

Více než moderátorka jste ale herečka. Chystáte něco nového?

Stále jsem v angažmá v Divadelní společnosti Josefa Dvořáka. Začali jsme zkoušet Taneční hodiny od Bohumila Hrabala. Premiéra bude v březnu. Nedávno jsem dotočila dvoudílný dobový film s italskou produkcí o Adrianu Olivettim, vynálezci psacího stroje a prvního počítače. Hrála jsem jeho švagrovou - Rakušanku, tak jsem mohla mluvit v češtině, protože mne předabují. Bylo to velice zajímavé, ale jsem ráda, že už to mám za sebou. Ještě jsem totiž k tomu vysílala Supermámu a večer hrála představení v divadle.

Také jste spisovatelka. V loňském roce vám vyšla kuchařka Tak vařím já. Vymyslela jste si všechny recepty sama?

Ano, jsou to moje recepty, které ráda vařím a chutnají mojí rodině. Podtitul knihy je „Pro vytížené ženy". Snažila jsem se, aby recepty byly jednoduché a z mála ingrediencí. Nesnáším recepty, které začínají dvaceti ingrediencemi, co musím nakoupit. Kuchařka je pro ženy, které přijdou večer z práce a nechtějí jen ohřívat mraženou pizzu. Je přece hezké sejít se a popovídat si u dobrého jídla. Moje heslo zní: Do půl hodiny by mělo být na stole. Už mám v hlavě další díl, ale na realizaci potřebuji spoustu času. Kuchařku jsem připravoval, psala, redigovala asi půl roku. Všechno jsem sama uvařila a nachystala. Neměla jsem k ruce žádného foodstylistu. Dodnes někteří lidé nevěří, že jsem to zvládla tak dobře sama a jen s manželem, který jídla fotil.

Po shlédnutí VIP Prostřeno!, které jste právem vyhrála, vám jistě už věří. Kde čerpáte inspiraci, jak který pokrm nazdobit?

Je to můj velký koníček. A možná víc než koníček. Od herectví odpočívám u vaření a od vaření odpočívám při herectví. Neustále ležím v kuchařkách, časopisech o jídle, dívám se na pořady o vaření, chodím do restaurací a čerpám inspiraci. Zkouším nové suroviny a experimentuji.

Pomáhá vám Christel v kuchyni?

Od malička. Stačí, abych řekla, že jdeme vařit a už si nese židličku a obléká zástěrku. Naposledy sama upekla koláč. Z mouky, cukru, kefíru, jablíček a kypřícího prášku. Jen jsem jí ho dala do trouby a zase vyndala. Musím ji pochválit, velice se povedl. Baví jí to a sama si vymýšlí vlastní recepty. Pomáhá mi také krájet zeleninu. Má svůj umělohmotný nůž a prkénko. Také nadšeně pokrmy zdobí a servíruje.

A co ostatní domácí práce? Jak jí jdou?

Snažím se ji zapojovat. Ještě donedávna jsem ji bránila, že je „miminko" a nemůže pomáhat. Teď vidím, že už dávno miminko není a tak ji učím odkládat oblečení na židličku, neválet ponožky po zemi, utírat prach apod.

Zapojuje se i manžel?

Jsme moderní domácnost. Nechci, aby klečel na kolenou a drátkoval parkety, ale pomáhá nandat nádobí do myčky a pak ho uklidit, nebo někdy vyluxuje. Nemyslím si, že by byla chybou na mužské kráse, když s něčím doma pomohou. Oba musíme chodit do práce, tak jsem ráda, že nejsem doma služka.

Už jste spolu přes deset let. Co na svém manželovi nejvíce obdivujete?

Že je pořád in. Stále studuje nové technologie, nepřekvapí ho zprávy, že vynalezli nový chip, jaký je kurs na burze, nová politická situace ve světě atd. Zkrátka má úžasný všeobecný přehled. Ať přijdeme do jakékoli společnosti, ať už to jsou umělci, nebo počítačoví nadšenci, tak se s nimi dokáže bavit a není limitován jen svým povoláním. To je na něm úchvatné.

A naopak čím vás dokáže spolehlivě vytočit?

To si nechám pro sebe. Špinavé prádlo se pere doma.

Chystáte se s rodinou někam na jarní prázdniny?

Určitě pojedeme lyžovat. Buď do Čech, anebo někam na ledovec, podle sněhu. Ještě jsme nic nehledali, rozhodujeme se na poslední chvíli. Tak tři dny předem. Jsem lyžařka, snowboard mě nebaví. Nelíbí se mi, jak snowboardisté leží pod lanovkou jako „tučňáci" a nemohou se pořádně dostat ani na vlek. Tento sport mi přijde jako neestetický, a proto jsem ho ani nezkoušela.

Vás ale sport baví?

Ráda chodím do fitcentra Hany Bany. Je dámské, a tak na mě nikdo nekouká. Chodím tam nenamalovaná a je mi to jedno. Teď jsem tam ale kvůli práci dlouho nebyla. Už mi to chybí a moc se těším, až si dám zase do těla. Chodím na Power Plate a VacuShape. Čtu si u toho staré noviny a časopisy, na které jinak nemám čas.

Máte ještě nějaký sen, s kým byste si ráda zahrála?

Z českých herců se mi splnilo hrát skoro se všemi, co jsem si přála, ať to byl Jiří Bartoška, Bolek Polívka, Ondra Vetchý nebo Lukáš Vaculík. Bývala bych moc ráda hrála s Borisem Rösnerem, ale bohužel už to nikdy nepůjde. I se světovými herci nejsem žádná „troškařka". Točila jsem s Gerardem Depardieu historický film Muž, který se směje, ve kterém jsme měli spolu dialogovou scénu. V italském filmu o Oliviettim jsem si zase zahrála s Lucou Zingarettim, který je u nás známý jako komisař Montalbano ze stejnojmenného kriminálního seriálu. Vzpomenu třeba také Philippe Noireta.

Vizitka: