Nerad měním adresu

Slovenského zpěváka Richarda Müllera (52) lze bez nadsázky označit za legendu. Své fanoušky však nepřestává překvapovat ani po třech desítkách let na hudební scéně. Tentokrát přichází s jedinečným projektem Hlasy.

Na podzim chystáte turné Hlasy. Na co nového se mohou fanoušci těšit?

Mohou se těšit na čistou hlasovou interpretaci bez použití jediného nástroje. Je to nejodhalenější forma představení hudby, jakou znám. Na pódiu bude osm lidí a osm mikrofonů. To je celé. Ovšem bez rozdílu kvality a bohatosti zvuku. To znamená, že si fanoušci poslechnou svoje oblíbené písničky v novém kabátě.

Před několika lety jste se potýkal s drogovou závislostí a podle médií se topil v dluzích. Pak jste ale podstoupil léčbu a absolvoval turné, kterým jste všechny dluhy splatil. Na co byste si rád vydělal teď?

Nepamatuji si, že bych měl někdy nějaké dluhy. Za všechno jsem vždy zaplatil.

Není jednoduché se z drogové závislosti vymanit. Co bylo vaším motivem k uzdravení? Poučil jste se nějak?

To je komplikovaná otázka. Nikdy jsem nebyl závislý na droze jako látce, ale na pocitu, který lehká droga vyvolávala. Byl to pocit svobody, který jsem maximálně využíval k tvorbě. Když mi to začalo přerůstat přes hlavu, samozřejmě jsem s tím musel přestat. Tak jako cokoli v životě i toto si vybralo svou krutou daň. Přišel jsem o mnoho přátel i rodinu.

Opustila vás hlasatelka Soňa Müllerová, s níž jste vychovával syna a dceru. Se svým otcem jste neměl dobrý vztah. Snažil jste se proto stejných chyb vyvarovat při výchově svých dětí?

S otcem jsem měl velmi komplikovaný vztah. On byl příliš hrdý a já příliš hloupý na to, abychom našli společnou řeč. S dětmi máme naprosto upřímný vztah.

Vydalo se některé z nich ve vašich šlépějích?

Markus zatím ne, tomu je teprve osmnáct měsíců. Ema studuje fashion management v Paříži a Filip práva. Takže pravděpodobně ani jeden z nich se nevydá stejnou cestou.

Markuse jste si pořídil s přítelkyní a manažerkou Vandou Wolfovou. Takže na lásku jste nezanevřel...

Jsem zamilovaný do své partnerky a do syna, kterého mi porodila. Když se narodili Ema a Filip, měl jsem hodně práce a stále jsem byl pryč. Zpětně je mi to líto, samozřejmě. I proto beru Markuse jako dar od života, že můžu udělat reparát, a každá chvíle, kterou strávím s rodinou, mě naplňuje láskou a štěstím.

Bydlíte společně v bytě nebo domku?

Bydlíme v bytě, který vybírala Vanda. Před nastěhováním ale byly potřeba nějaké stavební úpravy, s nimiž nám pomáhal architekt. Byt jsme si zařídili v úplně běžném stylu, jedná se o klasický občanský byt. Co se týče barev, je trochu pestrý, podle místností.

Na co jste ve svém bytě nejvíce pyšný?

Na sbírku CD. A samozřejmě na svou ženu a syna Markuse.

Pěstujete doma nějaké květiny?

Spolu s Vandou milujeme květiny i jakoukoli jinou zeleň, to je logické. Ale tím, že jsme oba poměrně často pryč, není možné udržovat u nás doma nějaké zásadní formy tohoto života.

Přemýšlíte, že se do budoucna ještě přestěhujete?

Doufám, že ne. Velmi těžko si zvykám na nové prostředí, a proto nerad měním adresu.

Máte velmi pevnou vůli, protože kvůli maniodepresivní psychóze, kterou trpíte, nepijete alkohol. Dá se vůbec s touto nemocí tvořit?

Maniodeprese je choroba, kterou trpí v dnešní době hodně lidí. Bohužel je to něco, co jsem zdědil od svých předků bez ohledu na to, zda jsem tu nemoc chtěl. Právě drogy nastartovaly raketově tuto diagnózu, jež excitovala v podstatně vyšší míře a rychleji, než je obvyklé. Naštěstí byla diagnóza podchycena léčbou, člověk při ní může vést úplně normální život.  Samozřejmě věci, jako jsou alkohol a jiné návykové látky, nepřicházejí v úvahu. Jinak by to skončilo smrtí. Takže ano, je to pro mě jistým způsobem handicap, ale dá se s tím žít.

Kdy vám nemoc nejvíce ztrpčuje život?

Pokud propadnete těžké depresi, veškerá činnost jde stranou - v tu chvíli nejsem schopen dělat vůbec nic. Proto jsem se vždycky snažil, abych na tohle období neměl sjednané žádné koncerty. V okamžicích deprese mám kolem sebe jen tmu nebo naopak oslepující světlo, absolutně si nevěřím, jsem si skoro jistý, že bych si nevzpomněl na jediné slovo svého textu. Nemůžu se zkrátka postavit před lidi. A i kdybych to nakonec udělal a koncert dopadl naprosto výborně, moji náladu to beztak zlepšit nedokáže.

Jak lze s takovou chorobou žít?

Maniodepresivní psychóza je velmi bolestivá diagnóza, a ta bolest je opravdu až fyzická. Nikomu bych ji nepřál. I když z pohledu lidí, kteří jsou upoutáni na vozík a sotva kývou hlavou, je to samozřejmě směšná choroba. Asi největším problémem téhle nemoci je skutečnost, že kdo ji nemá, nedokáže dost dobře pochopit, v čem spočívá. Vždyť i pro člověka, jenž jí sám trpí, je nesmírně obtížně zorientovat se v rozhodnutích, která udělal v tom kterém období: Byly lepší mé závěry učiněné v manické, nebo v depresivní fázi? To je věčná otázka lidí postižených touto chorobou. A maniodepresivní psychóza se bohužel nedá úplně vyléčit. Dlouhodobým užíváním medikamentů lze dosáhnout pouze toho, že sinusoidy choroby se zmenší - člověk už neprožívá tak velké euforie a neklesá do tak propastných depresí. Někde na této úrovni se dneska pohybuju i já. Samozřejmě že bych si přál být v lepší psychické kondici, ale dnes už u mě nedochází k tak velkým výkyvům nálad a nemám z depresí takový strach jako v minulosti.

Na Slovensku jste vyhrál řadu soutěží, jste uznávaný umělec. Je něco, čeho byste ještě rád dosáhl?

Naposledy jsem získal cenu Identifikační kód Slovenska, což v pravém slova smyslu znamená, že jsem vynikající vývozní artikl. Každá cena potěší, ať je jakákoliv. A co bych rád vyhrál? Tak to je Český lev a Anděl. Především proto, že se mi soška Anděla velice líbí.

Když si potřebujete odpočinout a nabrat síly, inspiraci, kam vyrážíte?

Nejraději chodím do lesa, kde poslouchám tu nejpříjemnější hudbu, a to je zpěv ptáků a šumění stromů.

Koncertní turné Hlasy

1. 10. Praha Lucerna 20 hodin

2. 10. Teplice Krušnohorské divadlo 19 hodin

6. 10. Pardubice Východočeské divadlo 18 hodin

26. 10. Příbram Divadlo A. Dvořáka 19 hodin

27.10. Liberec Dům kultury 19 hodin

29. 10. Plzeň Měšťanská beseda 19 hodin

30. 10. České Budějovice Metropol 19 hodin

3. 11. Zlín Kongresové centrum 19 hodin

4. 11. Hodonín DK Hodonín - Horní Valy 19 hodin

Vizitka:

• Narodil se ve znamení Panny 6. září 1961 v Hlohovci.
• Je synem herce Vlada Müllera a herečky Elišky Müllerové.
• Absolvoval filmovou a televizní dramaturgii a scenáristiku na VŠMU v Bratislavě.
• V roce 1984 založil hudební skupinu Banket a v roce 1992 začala jeho sólová kariéra. V České a Slovenské republice se prodalo více než milion jeho alb. Často své písně textuje, někdy k nim skládá i hudbu.
• Moderoval rozhlasové pořady a televizní talkshow Müllerád a Promülle.

Připravila: Jana Hájíčková   Foto: Lukáš Kimlička a Smagpictures