Johana: Když psa, tak jedině adoptovaného!

Paní Johana si z řecké pláže přivezla toulavou fenku. Bylo jí opuštěného a nemocného psa líto. Dala jí jméno She. Zajímalo nás, jaké peripetie musela kvůli svému rozhodnutí absolvovat.

Když jste si na pláži oblíbili toulavou fenku, nebáli jste se, že vás kousne nebo že se nakazíte nějakou infekcí? Přece jen ti pejskové nejsou nejčistší...
Když někoho nakrmíte nebo mu dáte napít, neznamená to, že si od něj pořídíte rovnou nějakou nemoc. Tamní psi jsou velmi klidní, vědí, že pokud by byli agresivní, nic nedostanou, a tudíž nepřežijí. Důležitá je samozřejmě intuice, vždyť i pes dává jasně najevo svůj stav a rozpoložení, ale obecně si myslím, že není čeho se obávat. Navíc máme psy odjakživa, takže věřím, že s nimi umíme i komunikovat.

Co bylo na pátrání po She nejsložitější? Jak jste vlastně docílili toho, že vám právě vaši fenku na Krétě našli a přivezli? Museli jste za to něco zaplatit?

Nejsložitější? Na Krétě neexistují státem spravované útulky. Všechny, které tam jsou, žijí z peněz dárců zejména ze západní Evropy a fundraisingu. Složité bylo najít ten správný útulek operující v místě, kde jsme She vídali. Internet byl obrovskou pomocí, a tak jsme našli britskou charitativní organizaci Cretan Animal Protection spolupracující s Gouves Animal Shelter. Ty jsme požádali o pomoc najít naší She. Poslali jsme jim fotky, zadali lokaci místa, kde jsme ji vídali, a čekali. Zhruba za měsíc dali fotky na FCB, že ji našli a pak už byla naše.  Byl to historicky první pes, který na základě prosby turisty vůbec našli. Umístili ji do útulku, vykastrovali, naočkovali, očipovali, vystavili pas. Pak už se hledal jen někdo, kdo jí bude ochoten převézt. Našla se Gabi z Vídně, jež se přihlásila, že v konkrétní den letí do Vídně a je ochotná nějakého psa přivézt (ostatně to může udělat každý). A tak jsme si pro She jeli 16. 9. do Vídně. Díky tomu, že Řecko i my jsme členové EU, je samozřejmě přeprava zvířat jednodušší. Stačí mít pas, čip a očkování proti vzteklině. Organizaci jsme museli zaplatit za očkování, pas a Gabi za letenku. Je to stejné jako u nás, když adoptujete pejska.

Jak dlouho trvalo, než se vám podařilo She vyléčit? Byly zanícené oči jejím jediným problémem?
Oči už měla vyléčené od charity na Krétě. Ve své podstatě nebylo co léčit. Měli jsme štěstí. Hned po příjezdu jsme jí nechali udělat kompletní testy na nemoci, parazity a kromě blech a nějakého parazita ve střevech byla úplně zdravá. Blech jsme se zbavili okamžitě, parazita po 14 dnech díky antibiotikům. Není třeba se obávat nějakého nakažení. U nás totiž nejsou přenašeči, kteří by dokázali přenést tyto parazity, tudíž riziko nákazy je minimální, takřka žádné. Samozřejmě než jsme ji dovezli, zjišťovala jsem si všechny podrobnosti, abych neohrozila svoji rodinu.

Nebojíte se, že si z příští dovolené přivezete dalšího pejska?
Byla jsem už v mnoha zemích světa, ale takto příšernou situaci, ve které se nacházejí tuláci bez domova v Řecku, jsem nezažila. Tedy alespoň neviděla. Vím, že třeba v Rumunsku, Ukrajině, Rusku, Srbsku, Turecku, Egyptě je situace srovnatelná, ne-li horší. Prevencí je jedině kastrace a zájem lidí. Nebýt krutí. Ano, bojím se toho utrpení, které vidíte kolem sebe. Nejen tuláci, ale třeba bareloví psi (přivázaní uprostřed hor řetězem k sudu, bez vody, bez jídla, bez ochrany před slunce) - a to naprosto bez důvodu. Také se dožívají jen jednoho až dvou let a mají panický strach z lidí. Ani se jim nedivím. A určitě dnes vím, že si pravděpodobně psa nekoupíme, ale budeme už jen adoptovat.

Co vašemu rozhodnutí říkali prarodiče a kamarádi?
Měli radost, že se nám She podařilo najít a dostat k nám. Moc nadějí nám zpočátku nedávali. Většina z nich přispěla na Vánoce penězi, pipetami proti parazitům, odčervovacími tabletami, které jsme poslali jako vánoční dárek gouveskému útulku. Jedna kamarádka si několik dní před Vánoci přivezla malé, vychrtlé štěně Laru, které organizace Cretan Animal Protection zachránila život, a ona ji adoptovala...

INFO:

Článek o She a kontakty na organizace, díky kterým můžete psy zachránit nebo jim pomoci, najdete zde:

Připravila Iva Vondrová

Foto: archív paní Johany