Oslava na vlnách za zvuku fanfár

K osmdesátinám jsem dostala od svých dvou dcer fantastický dárek - desetidenní plavbu lodí po Středozemním moři.

Dlouho jsem o takové dovolené snila, ale nikdy by mě nenapadlo, že se mi mé přání splní. Ani když jsem poukaz otevřela, stále jsem nevěřila, že je to pravda. Bylo totiž 1. dubna, takže jsem si myslela, že jde o apríl. „Ba ne, mami, začni balit, já pojedu s tebou," ubezpečila mě starší dcera. A tak jsem se chystala na největší dobrodružství ve svém životě.

Směr Itálie
Za pár týdnů už jsem seděla v autobuse směr Itálie. Mířili jsme do Říma a já měla trochu zkaženou náladu, protože celou cestu pršelo. „Jak v tomhle počasí budeme lítat po památkách?" bála jsem se. Ale jen jsme ráno vjeli do Říma, přivítalo nás jasné nebe a zářící slunce. Zázrak! Prošli jsme všechna krásná a historicky zajímavá místa a já si vychutnávala zasvěcený výklad pana Pavla, průvodce a majitele moravské cestovky, která zájezd pořádala. Po celodenním putování jsme se vyspali v hotelu a ráno hurá na palubu!

Poprvé na lodi
Nalodili jsme se v přístavu Civitavecchia a já byla jako Alenka v říši divů. Ohromná loď a těch atrakcí, které na nás čekaly! Naše kajuty byly sice maličké, i když útulné, ale o to více prostoru jsme si mohli užívat na několika palubách. „Pojďte, já vás provedu, ať tady nebloudíte," zval nás, majitel cestovky. Nevěděla jsem, co si prohlížet dřív, ale bylo mi jasné, že zítra stejně zabloudím a netrefím ani do jídelny. Prošli jsme několik restaurací a barů, prohlédli si bazény, minigolf, fitcentrum, divadlo a varieté, nahlédli jsme do dětského koutku a ukázali nám, kde sídlí palubní lékař. Naštěstí jsme vyfasovali podrobný plánek několikaposchoďové lodi, abychom trefili, kam potřebujeme. Před vyplutím nás čekalo povinné bezpečnostní školení. „Kdo se nezúčastní, toho může kapitán vyloučit z plavby," varoval nás průvodce Pavel, a tak jsme s dcerou spěchaly, aby nám nic neuteklo. A dozvěděly jsme se, co dělat, když se - nedej bože - loď začne potápět... Pak už nás čekala jen slavnostní uvítací večeře, divadlo a první nocleh v kajutě. Trochu jsem se bála, co se mnou mořské vlny udělají, ale byl klid a já usnula jako špalek.

Vzhůru ke katedrále

Ráno už nás vítal italský přístav La Spezia, ale my pokračovali dál do francouzské Marseille. Prohlédli jsme si centrum města a já dokonce vystoupala až ke slavné katedrále Notre-Dame de la Garde. Nádherná stavba, krásný výhled, i když sluníčku se právě nechtělo nám ten zážitek umocnit. Pak jsme přes dvě a půl hodiny pluli přes moře a přistáli v malém tuniském přístavu La Goulette. Na vlastní oči jsme tak mohli vidět, jak žijí obyčejní Tunisané mimo nablýskaných letních letovisek.

Impozantní loď

Po zastávce v Tunisku naše loď zamířila k ostrovům Malta. Hlavní město Valletta mě úplně uchvátilo, bylo nádherné a já tamní romantické domky a uličky stále vidím před sebou. Další den ráno jsme zakotvili u západních břehů Sicílie. V malém přístavu Trapani naše monstrózní loď vypadala, že chce vplout přímo do města -  tak impozantně se tyčila nad rybářskými bárkami. Prohlídkou sicilského městečka naše putování končilo a my se vraceli do italského Civitavecchia, kde na nás čekal autobus.

Večer žádná nuda

Organizace plavby byla taková, že jsme většinou pluli v noci a dopoledne jsme věnovali prohlídkám měst, památek a zajímavostí. Odpoledne jsme chytali bronz na palubě u bazénu, sportovali nebo popíjeli koktejly v baru. Každý si vybral aktivitu podle svého. Večer jsme chodili za kulturou, a že bylo z čeho vybírat. Divadlo a herci v nádherných kostýmech, koncerty a hudební show s výbornými zpěváky, balet i cirkusoví artisté. Dodnes mi v hlavě zní hudba z hudebního večera, který byl věnovaný Franku Sinatrovi. Paráda. Velký zážitek jsem měla i ze setkání s panem kapitánem. Číšníci roznesli po celé lodi šampaňské pro přípitek a pak se nám v divadle představil sám kapitán s celým svým týmem. Mělo to opravdu důstojnou atmosféru. Stejně tak mě uchvátil italský večírek, kdy se veškeré dekorace a světla nesla v barvě italské trikolóry: červené, zelené a bílé. Číšníci kráčeli kolem celé jídelny a servírovali nám malé dortíky se svíčkami.

Šokující oslava

Ovšem největší překvapení jsem zažila, když za zvuků fanfár napochodoval jeden z číšníků přímo k našemu stolu a postavil přede mě dort s číslicí 80. Strhl se bouřlivý potlesk, všichni jásali, lidé se ke mně vrhali a začali mi gratulovat a objímat mě a já jen užasle stála a vůbec jsem se nemohla vzpamatovat. Ještě teď mě blaženě zahřeje u srdce, když si na tuhle lodní oslavu na vlnách s tisíci neznámými gratulanty vzpomenu. Zážitků z plavby mám tolik, že bych mohla popsat celou knihu, a přitom jsme tam strávili jen deset dní. Ani nevíte, jak moc jsem ráda, že se mi na sklonku života poštěstilo takovou dovolenou zažít! Bylo to nádherné, nikdy na to nezapomenu a svým dcerám moc a moc děkuju!

Ludmila R.

Připravila: Iva Vondrová

Foto: archiv čtenářky